29 Odo 708/2002
Datum rozhodnutí: 04.09.2003
Dotčené předpisy: § 1 předpisu č. 328/1991Sb., § 2 odst. 3 předpisu č. 328/1991Sb., § 7 odst. 3 předpisu č. 328/1991Sb., § 20 odst. 3 předpisu č. 328/1991Sb., § 66a odst. 1 předpisu č. 328/1991Sb., § 107a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 524 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 708/2002-1019

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci dlužnice Ž. Ch. a. s., zastoupené JUDr. P. G., advokátem, o návrhu věřitelů A) Č. o. b., a. s., B) Z. Š., C) J. T., D) V. P., E) V. J., F) Z. o. o. s. Ž. Ch., a. s., G) V. z. p. ČR, H) D. p. m. Ch. a J., a. s., CH) T. Ž., a. s., I) T. Ch., s. r. o., J) P. O., státní podnik, K) Č. r. Č. s. s. z. P., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o procesním nástupnictví na straně věřitelky A), vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 K 128/2000, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2002, č. j. 2 Ko 163/2001 907, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Na základě návrhu věřitelky A) Č. o. b., a. s. (dále též jen banka ) ze dne 18. prosince 2001 (č. l. 859-860), podaného v průběhu řízení o odvolání dlužnice proti usnesení ze dne 3. října 2001, č. j. 18 K 128/2000-677, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem prohlásil konkurs na majetek dlužnice, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. června 2002, č. j. 2 Ko 163/2001 907, připustil, aby z řízení vystoupila věřitelka A) Č. o. b., a. s. a na její místo nastoupila Č. k. a. (dále též jen agentura ). Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) uzavřel, že postoupení pohledávky banky z úvěrových smluv vůči dlužnici (smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 27. listopadu 2001, číslo IBP1010802, IBP1011002 a IBP1010902) po zahájení konkursního řízení bylo prokázáno a postupník (Č. k. a.) se vstupem do řízení vyjádřil souhlas.

Usnesením ze dne 1. července 2002, č. j. 2 Ko 163/2001-915, pak Vrchní soud v Praze zrušil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužnice a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. června 2002 podala dlužnice včas dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Konkrétně dovolatelka uvádí, že ustanovení § 107a o. s. ř. se vztahuje na případy převodu nebo přechodu práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde. V konkursním řízení však nejde o to, zda účastníku řízení svědčí určité právo nebo povinnost, nýbrž pouze a výlučně o osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka. Dále dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že banka není jejím věřitelem, jelikož právní úkon, na jehož základě měla nabýt pohledávky vůči dlužnici (smlouva o prodeji podniku ze dne 16. června 2000), je absolutně neplatný. Absenci aktivní věcné legitimace banky v řízení uplatnila dovolatelka mimo jiné i podáním ze dne 27. června 2001. Pouze meritorní přezkoumání aktivní věcné legitimace banky k podání návrhu na prohlášení konkursu může podle dovolatelky zajistit dodržení zásady hospodárnosti řízení. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné ve smyslu § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., avšak není důvodné.

Vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a nepodávají se ani z obsahu spisu; Nejvyšší soud se tudíž zabýval existencí dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud především uvádí, že i pro konkursní řízení platí přiměřeně (§ 66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů dále též jen ZKV ) ustanovení § 107a o. s. ř.; zákon o konkursu a vyrovnání totiž samostatně problematiku procesního nástupnictví v průběhu konkursního řízení neupravuje (shodný závěr formuloval v usnesení ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. II. ÚS 179/01 i Ústavní soud).

Podle posledně citovaného ustanovení platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

Jde-li o tu fázi konkursního řízení, v níž se účastenství konkursních věřitelů zakládá podáním přihlášky pohledávky do konkursu ve smyslu ustanovení § 20 ZKV, je k podání návrhu podle § 107a o. s. ř. legitimován (ve smyslu dikce uvedeného ustanovení je v postavení žalobce ) dosavadní konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky). V té fázi řízení, v níž jde o osvědčení dlužníkova úpadku (v řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka), svědčí legitimace k podání návrhu dle § 107a o. s. ř. dosavadnímu navrhujícímu věřiteli.

V této věci jak je patrno z obsahu spisu - banka (coby původní navrhující věřitelka) příslušný návrh dle ustanovení § 107a o. s. ř. podala a jak správně poznamenal odvolací soud agentura (jako postupník, který měl do řízení vstoupit na místo banky), s tímto návrhem vyslovila souhlas (přípisem ze dne 3. června 2002 - č. l. 905). K návrhu přitom byly řádně připojeny i výše označené postupní smlouvy ze dne 27. listopadu 2001.

K námitce dovolatelky, že v konkursním řízení jde toliko o zjištění existence či neexistence úpadku dlužníka, je třeba uvést, že ve smyslu ustanovení § 1 ZKV je účelem zákona o konkursu a vyrovnání uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Cílem konkursního řízení dle ustanovení § 2 odst. 3 ZKV je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu, a to za podmínek stanovených tímto zákonem. Osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka, tedy není ani cílem ani účelem konkursního řízení. Existence úpadku je pouze jednou ze zákonných podmínek, které musí být splněny pro prohlášení konkursu.

Dovolání není důvodné ani co do námitky nedostatku věcné legitimace banky (z nějž dovolatelka usuzuje na absenci předpokladů pro vyhovění návrhu podle § 107a o. s. ř.). Předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, neboť takové posouzení se týká již posouzení věci samé (v první fázi konkursního řízení je soud činí v rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu). Podstatné je, aby bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.). Takovou právní skutečností (v řízení řádně doloženou) je nepochybně i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku. Ke shodnému závěru dospěla jak právní teorie (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 381 až 384), tak soudní praxe (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 136).

Dovolatelce se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání usnesením bez jednání zamítl (§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. září 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu