29 Odo 699/2002
Datum rozhodnutí: 25.02.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 699/2002-27

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů A) Ing. M. B., CSc., a B) J. P., proti U., spol. s r.o., o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 100/2000, o dovolání obou navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2002, čj. 14 Cmo 81/2002-16, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud výše uvedeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2002, čj. 35 Cm 100/2000-8, kterým soud prvního stupně zastavil řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Oba navrhovatelé podali proti usnesení odvolacího soudu společným podáním ze dne 23. července 2002 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka soudu) dne 24. července 2002 osobně doručeno soudu prvního stupně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř. ).

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 21.1.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24.1.2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Dovolání v této věci proto mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. , ve znění účinném před 1.1.2001.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Usnesení odvolacího soudu bylo, jak vyplývá z dodejek založených ve spisu (č.l. 18), navrhovateli B) doručeno dne 31. května 2002, navrhovateli A) dle ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. dne 3. června 2002. Následně pak dne 5. června 2002 usnesení převzal zmocněnec navrhovatele A). Doručením navrhovatelům nabylo usnesení právní moci. Ve vztahu k navrhovateli A) dne 3. června 2002, ve vztahu k navrhovateli B) 31. května 2002.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pro navrhovatele A) 3. červenec 2002 (středa), pro navrhovatele B) 1. červenec 2002 (pondělí). Dovolání podaná oběma žalobci až 24. července 2002 jsou tedy opožděná (dokonce byla po uplynutí lhůty k podání dovolání i vypracována).

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť navrhovatelé, kteří z procesního hlediska zavinili, že dovolací soud dovolání odmítl, nemají na náhradu těchto nákladů právo a U., již v době podání návrhu neexistovala.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. února 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu