29 Odo 696/2004
Datum rozhodnutí: 12.08.2004
Dotčené předpisy: § 57 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 696/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka J. K., o návrhu věřitelů A) C. C. B. Č. r., spol. s r. o., B) P. M. ČR a. s., a C) Č. s., a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 304, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, se zastavuje.

II. Dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 304, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 304, potvrdil k odvolání dlužníka usnesení ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, jímž Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně brojil dlužník podáním, jež podle svého obsahu může být (je) též dovoláním, a dožadoval se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 dále též jen o. s. ř. ). O takový případ jde i v této věci.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je opožděné.

Dle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř, účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno navrhovatelům konkursu a správci konkursní podstaty v srpnu 1999 u posledního z nich se tak stalo 18. srpna 1999 (srov. doručenky u č. l. 318 p. v.). Dlužník pak stvrdil převzetí usnesení odvolacího soudu svým podpisem v úředním záznamu o tomto úkonu ze dne 13. srpna 1999 (srov. č. l. 319). Toto doručení dokládá též prohlášení samotného dlužníka, jenž v podání ze dne 12. května 2003, došlém Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 14. května 2003, výslovně uvádí, že návrh na zahájení shora označeného řízení byl Obvodnímu soudu pro Prahu 3 doručen dne 16. srpna 1999, tedy bezprostředně po doručení napadených usnesení (sp. zn. 52 K 92/97-83 Městského soudu v Praze a sp. zn. 2 Ko 60/99-304, Vrchního soudu v Praze). Toto podání je součástí spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 7 C 289/99 (srov. č. l. 55-56).

Podáním datovaným 16. srpna 1999 označeným též jako Návrh na zahájení řízení o opravném prostředku proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 52 K 92/97-83 ze dne 20. října 1998 a Návrh na zahájení řízení o opravném prostředku proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Ko 60/99-304 ze dne 29. července 1999 (č. l. 1 až 4 spisu obvodního soudu) se pak dlužník dožadoval zrušení obou zmíněných usnesení. O povaze onoho podání dlužník dne 22. dubna 2003 před Obvodním soudem pro Prahu 3 prohlásil (srov. záznam č. l. 53 spisu obvodního soudu) že není schopen se vyjádřit k otázce, zda podání je žalobou nebo zda jde o dovolání ve věci konkursu, že by si soud měl věc z tohoto hlediska posoudit sám, a že smyslem podání je, aby rozhodnutí, kterým byl prohlášen konkurs, bylo zrušeno. V podání z 10. června 2004 (srov. č. l. 102 a 103 spisu obvodního soudu) pak již dlužník tvrdí, že soudy s jeho podáním nakládaly nesprávně, jelikož to bylo podle svého obsahu dovoláním. Ve shodě s tímto prohlášením dovolatele a obsahem podání Nejvyšší soud uzavírá, že bez zřetele k tomu, zda součástí podání je i jiný procesní úkon, je podání (i) dovoláním proti výše označeným usnesením konkursních soudů.

Vzhledem k údajům o doručení usnesení odvolacího soudu, z nichž plyne, že toto usnesení nabylo právní moci (ve shodě s doložkou na něm vyznačenou) 18. srpna 1999, lze uzavřít, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo 20. září 1999 (pondělí).

Podání (dovolání) datované 16. srpna 1999 došlo soudu téhož dne; dovolatel je však adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (srov. obsah podání), jemuž bylo i doručeno. Obvodní soud pak 6. června 2001 zaslal dovolání Městskému soudu v Praze; jemuž bylo doručeno 11. června 2001 (srov. i referát soudce č. l. 25 p. v. spisu obvodního soudu a doručenku tamtéž, a v konkursním spisu podání č. l. 1301-1311 a obálku č. l. 1312).

Jelikož rozhodnutí v prvním stupni vydal Městský soud v Praze (tedy soud na úrovni krajských soudů), odvolacím soudem je (byl) Vrchní soud v Praze a dovolacím soudem je Nejvyšší soud, nemůže být Obvodní soud pro Prahu 3 ve smyslu § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř. považován v této věci za soud prvního stupně ani za soud odvolací či dovolací. Podání dovolání u obvodního soudu tedy žádné účinky nemělo. Dnem rozhodným pro posouzení včasnosti dovolání proto je nejdříve 6. červen 2001, tedy den, kdy obvodní soud předal dovolání dlužníka ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř. k poštovní přepravě, tak, že je odeslal Městskému soudu v Praze, u nějž podáno býti mohlo a mělo (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1876/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 43).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání bylo podáno zjevně po marném uplynutí měsíční zákonné lhůty.

Opožděné dovolání proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítl.

Dovolatel výslovně napadl dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně.

Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. srpna 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu