29 Odo 671/2004
Datum rozhodnutí: 30.11.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 671/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelky, úpadkyně P. f. V. a. s. v likvidaci, zastoupené, advokátem, za účasti úpadkyně P. s. r. o. v likvidaci", o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B 1035, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 17. prosince 2003, čj. 1 Cmo 237/2003-550, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.8.2003, čj. F 38317/2001 / B 1035-527, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zápis společnosti P. s. r. o. v likvidaci" do obchodního rejstříku jako jediné akcionářky navrhovatelky.

Oba soudy založily svá rozhodnutí na tom, že z důkazů provedených v řízení vyplynulo, že u navrhovatelky došlo dvakrát ke zvýšení základního kapitálu, při kterém vždy upsaly a zcela splatily emisní kurs akcií společnosti odlišné od P. s. r. o. v likvidaci". Vzhledem k tomu, že navrhovatelka neprokázala ani netvrdila, že by společnosti, které se staly akcionářkami navrhovatelky při zvyšování základního kapitálu, následně svoje akcie převedly právě na společnost P. s. r. o. v likvidaci", nemohlo její tvrzení, že její jedinou akcionářkou je P. s. r. o. v likvidaci" obstát.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Zásadní právní význam spatřuje v posouzení platnosti smlouvy o převodu akcií uzavřené mezi společností M. B. spol. s r. o. (nyní P. s. r. o. v likvidaci") a V. D., bytem v O., t. S. 47. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud nezabýval posouzením platnosti této smlouvy a také následných smluv, jimiž byly akcie převáděny na další osoby, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rovněž tak napadené rozhodnutí spočívá z těchto důvodů na nesprávném právní posouzení věci. Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu - srv. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, komentář 6. vydání, II. díl. s. 1047).

V projednávané věci dovolací soud takovou právní otázku neshledal. Navrhovatelka v dovolání vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou platnosti smlouvy o převodu akcií, kterou společnost P. s. r. o. v likvidaci" převedla akcie navrhovatelky na V. D. a dále smluv, kterými V. D. převedl tyto akcie na další osoby, a snáší argumenty na podporu svého závěru, že tyto smlouvy jsou neplatné. Z těchto důvodů podle ní spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Jak patrno z uvedeného, dovolatelka nebrojí proti právnímu závěrům odvolacího soudu, ale namítá vadu řízení spočívající v tom, že se odvolací soud nezabýval tvrzenou neplatností smluv o převodu akcií. Taková námitka však není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proto dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné není.

Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. listopadu 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu