29 Odo 646/2001
Datum rozhodnutí: 06.02.2002
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 646/2001-95

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. V., proti žalovanému A. R., o zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 13 C 27/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2000, č.j. 29 Co 379/2000 81, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 10. dubna 2000, č.j. 13 C 27/98 59, jímž Okresní soud v Kladně zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč s příslušenstvím a částku 17.582,40 Kč na náhradě nákladů řízení tak, že žalobu zamítl a přiznal žalovanému proti žalobci náhradu nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opíral o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. lednu 2001 (dále jen o. s. ř. ), namítaje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoli potvrzujícím.

Zbývalo posoudit přípustnost dovolání podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [§ 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku, jímž bylo rozhodnuto v obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, když k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu dne 7. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1988), nezakládá přípustnost dovolání v posuzovaném případě ani ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.

Žalobce procesně zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními § 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. února 2002

JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu