29 Odo 636/2002
Datum rozhodnutí: 16.01.2003
Dotčené předpisy: § 275 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb.




29 Odo 636/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci žalobkyně A. I., spol. s r.o., zast., advokátem, proti žalovaným 1. úpadkyni P. p. a.s., v likvidaci, 2. E., a.s., zast., advokátkou, 3. úpadkyni T., spol. s r.o., 4. úpadkyni U., a.s., zastoupené, advokátkou, 5. úpadkyni G. o. a.s., v likvidaci, a 6. úpadkyni P. - H, spol. s r.o., o zaplacení 394.912,37 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 159/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2002, č.j. 6 Cmo 355/99-125, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2002, č.j. 6 Cmo 355/99-125, se v rozsahu, týkajícím se žalované 2., zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud k odvolání 2. a 4. žalované rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31.5.1999 č.j. 42 Cm 159/98-81, tak, že ve vztahu žalobkyně vůči 2. a 4. žalované žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit odvolatelkám náklady řízení v obou stupních.

Odvolací soud uzavřel, že se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dodáním požadovaného zboží žalobkyní do sjednaného místa došlo mezi ní a právní předchůdkyní prvé žalované, První potravinářskou, k.s., k uzavření kupní smlouvy. Tento závěr neodpovídá provedenému dokazování. V průběhu sporu nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní prvé žalované a žalobkyní vznikla písemná či ústní kupní smlouva. O vzniku kupní smlouvy mezi nimi nesvědčí ani předložené dodací listy potvrzené pátou žalovanou, neboť ani z těchto dodacích listů ani z jiných okolností nevyplývá, že tato společnost jednala jménem právní předchůdkyně prvé žalované. Ani rámcová kupní smlouva ze dne 20.5.1997 (dále jen rámcová smlouva ) uzavřená mezi žalobkyní a právní předchůdkyní prvé žalované nemá pro danou věc žádný význam.

Protože nebyl prokázán vznik kupní smlouvy mezi žalobkyní a právní předchůdkyní prvé žalované, nepřichází v úvahu ani ručení ostatních žalovaných jako komplementářek právní předchůdkyně prvé žalované podle § 93 a § 56 odst. 6 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

Dovolatelka označila právní závěr odvolacího soudu, že mezi ní a právní předchůdkyní prvé žalované nevznikla kupní smlouva, za nesprávný. Dovolatelka dodala zboží do sídla páté žalované, a ta je převzala a potvrdila převzetí (č.l. 79 spisu) na dodacím listu č. 624/1997 ze dne 11.9.1997 (č.l. 78 spisu). Dodávky byly uskutečněny ve prospěch právní předchůdkyně prvé žalované. Dodání zboží bylo úkonem, kterým žalobkyně akceptovala objednávku páté žalované jako zástupkyně právní předchůdkyně prvé žalované. Akceptací došlo podle § 275 odst. 4 obch. zák. k uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a právní předchůdkyní prvé žalované. Takový postup byl důsledkem ustálené praxe mezi účastníky. Existence takové praxe vyplývá z rámcové kupní smlouvy (č.l. 25 až 28 spisu). Rámcová smlouva proto má ve věci stěžejní význam.

Předmětem rámcové smlouvy jsou podle čl. 1 dodávky zboží mezi žalobkyní jako dodavatelkou a právní předchůdkyní prvé žalované jako odběratelkou s tím, že podle čl. 2 této smlouvy odběratelka potvrzuje převzetí zboží na dodacím listu. Z označení této smlouvy jako rámcové je přitom zřejmé, že si jejím uzavřením účastníci kladli za cíl vymezit základní rámec, praxi a pravidla, kterým měly napříště podléhat jednotlivé dodávky zboží mezi nimi.

Právní předchůdkyně prvé žalované, která byla odběratelkou z rámcové smlouvy, byla dle údajů uvedených v záhlaví smlouvy zastoupena svými komplementáři - druhou až pátou žalovanou. Proto také všichni komplementáři smlouvu podepsali a jsou rovněž uvedeni v seznamu dodacích míst, který tvoří přílohu č. 1 rámcové smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že dodávku zboží na základě rámcové smlouvy mohl jménem právní předchůdkyně prvé žalované objednat kterýkoli z jejích komplementářů, přičemž místem plnění mohlo být sídlo kteréhokoli z nich. Kterýkoli z komplementářů také mohl jménem odběratelky přijmout objednané zboží a jeho přijetí potvrdit na dodacím listu. Proto je také na dodacím listu č. 624/1997 ze dne 11.9.1997 uvedena právní předchůdkyně prvé žalované jako odběratelka. Přestože na dodacím listu č. 592/1997 ze dne 27.8.1997 tato společnost jako odběratelka uvedena není, žalobkyně je přesvědčena, že dle shora uvedené praxe je i tato dodávka dodávkou pro právní předchůdkyni prvé žalované.

Za dodávky zboží dodaného dle dodacího listu č. 592/1997 ze dne 27.8.1997 žalobkyně fakturovala fakturou ze dne 27.8.1997, č. 586/1997, znějící na částku 209.460,04 Kč (č.l. 30 spisu) a za dodávku zboží dodacího listu č. 624/1997 ze dne 11.9.1997, fakturovala fakturou ze dne 11.9.1997, č. 615/1997, znějící na částku 185.452,33 Kč (č.l. 29) spisu. Podle názoru žalobkyně je pro právní posouzení věci významný i dopis páté žalované ze dne 5.12.1997 (č.l. 34 spisu), ve kterém tato žalovaná jasně zdůrazňuje a upozorňuje na to, že dodávky zboží byly uskutečněny ve prospěch právní předchůdkyně prvé žalované.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a aby odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.

Druhá žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rámcová smlouva je dohodou o obchodních podmínkách mezi žalobkyní a právní předchůdkyní prvé žalované. Za odběratelku skutečně uzavírali smlouvy její komplementáři, a to jako její statutární orgány. Podle čl. 2 rámcové smlouvy se měla objednávka uskutečnit v dohodnutém čase na základě objednacího systému sjednaného mezi účastníky a odběratelka se pak zavázala objednané zboží přijmout a zaplatit. Převzetí zboží byla odběratelka povinna potvrdit potvrzením dodacího listu. Rámcová kupní smlouva měla přílohu, kterou byl seznam dodacích míst. Jiné skutečnosti z rámcové smlouvy nevyplývají.

Obsah předaných dodacích listů o existenci tvrzených kupních smluv uzavřených jednáním páté žalované, podle druhé žalované, nesvědčí. Dodací listy vystavovala žalobkyně. Na dodacím listu č. 624/1997 uvedla jako odběratelku právní předchůdkyni prvé žalované, zboží však předala páté žalované. Na dodacím listu č. 592/1997 uvedla jako odběratelku pátou žalovanou, která také zboží převzala. Ani z jednoho dodacího listu nevyplývá, že by pátá žalovaná zboží převzala za právní předchůdkyni prvé žalované. K dopisu páté žalované ze dne 5.12.1997 podotýká, že jeho pisatelka již v době, kdy jej napsala, byla ve špatné hospodářské situaci, která nakonec vedla k prohlášení konkursu. Dovolání tedy není důvodné.

Čtvrtá žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rámcová smlouva nezmocňuje žádného účastníky řízení k tomu, aby za právní předchůdkyni prvé žalované činil nějaké úkony, neboť takové zmocnění je podle práva dvoustranné, tedy, že by muselo být rovněž přijato zmocněnou osobou. Seznam dodacích míst přiložených ke smlouvě žalobkyní s textem smlouvy nijak nesouvisí, není v něm zmíněn a nenavazuje na něj. Čtvrtá žalovaná obdržela vyhotovení smlouvy bez tohoto seznamu. Je také otázkou, kdo vůbec smlouvu podepsal a koho tím zavázal, když na straně odběratelky se nachází několik neidentifikovaných podpisů, přitom osoby jednající za druhou a čtvrtou žalovanou jednají dle výpisu z obchodního rejstříku tak, že podepisují ke jménu společnosti, u čtvrté žalované dokonce s uvedením funkce. Bližší podmínky objednávání smlouva ve vztahu mezi odběratelkou a jejími komplementáři neobsahuje.

Žalobkyně se nijak nevypořádala s tím, že smlouva obsahuje výhradu vlastnického práva, a že tedy vlastnické právo k dodanému zboží na odběratelku nepřešlo. Není prokázána ani souvislost mezi rámcovou smlouvou a obchody, ze kterých se žalobkyně domáhá zaplacení. Není ani prokázáno, jaký návrh v projednávané věci kdo přijímal, když rámcová smlouva žádným návrhem v tom směru být nemůže. Dovolatelka rovněž v souvislosti s dopisem páté žalované ze dne 5.12.1997 upozorňuje na její špatnou platební situaci. Navrhuje dovolání zamítnout.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř. ).

Dovolání je přípustné dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je důvodné.

V projednávané věci soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že základem právního vztahu mezi žalobkyní a právní předchůdkyní prvé žalované byla rámcová smlouva, když při respektování pravidel v ní sjednaných došlo mezi žalobkyní a právní předchůdkyní prvé žalované dodáním zboží do sjednaného místa k uzavření kupní smlouvy podle § 275 odst. 4 obch. zák.

Odvolací soud pak založil své rozhodnutí na tom, že mezi účastníky nedošlo k uzavření ústní ani písemné kupní smlouvy. Otázkou, zda mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva konkludentně podle ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák. tak, jak to dovodil soud prvního stupně, se odvolací soud vůbec nezabýval, když pouze konstatoval, že předložené dodací listy o uzavření kupní smlouvy nesvědčí, a že rámcová kupní smlouva nemá pro danou věc žádný význam, aniž uvedené dokumenty, na kterých dovolatelka založila žalobu a odvolací soud své rozhodnutí, jakkoli právně zhodnotil. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto neúplné, a tedy i nesprávné.

V průběhu dovolacího řízení byl na majetek čtvrté žalované usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2002 č.j. 48 K 87/2002-182 prohlášen konkurs, v důsledku čehož došlo podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. k přerušení řízení mezi žalobkyní a 4. žalovanou. Protože žalovaná pohledávka je pohledávkou, kterou je třeba přihlásit v konkursu, nelze v řízení pokračovat ani na návrh žalobkyně či správce konkursní podstaty čtvrté žalované. Ve vztahu k této žalované proto Nejvyšší soud o dovolání nerozhodl. Pro úplnost je třeba uvést, že ve vztahu k ostatním žalovaným (jež jsou v úpadku) došlo k přerušení řízení (s nemožností v něm po dobu trvání konkursu pokračovat) již v předcházejících stupních řízení.

Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 1, 2 a 3, věta prvá, o. s. ř. v rozsahu týkajícím se 2. žalované zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. ledna 2003



JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu