29 Odo 635/2004
Datum rozhodnutí: 29.09.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 635/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené, advokátem, proti žalovanému V. o. d. D. v likvidaci, zastoupenému, advokátem, o vydání vypořádacího podílu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 297/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2004, čj. 6 Co 7/2004-214, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.10.2003, čj. 12 C 297/2003-190, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na vydání traktoru a vlečného vozu jako vypořádacího podílu po J. O. Oba soudy svoje rozhodnutí založily na závěru, že stanovy žalovaného jsou v části upravující vypořádání neplatné, a proto je třeba postupovat podle ustanovení § 233 a § 234 obch. zák., z nichž vyplývá, že vypořádací podíl se uhrazuje v penězích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požaduje vydání traktoru a vlečného vozu je její žaloba nedůvodná.

Oba soudy v této věci již jednou rozhodovaly. Rozsudkem ze dne 3.6.2002, čj. 10 C 69/2001-119, Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl s odůvodněním, že stanovy žalovaného upravují vydání vypořádacího podílu tak, že vypořádací podíl se vydává ve věcném plnění z majetku, který je ve vlastnictví družstva; nedojde-li mezi členem a družstvem k dohodě o způsobu vypořádání, platí, že družstvo člena vypořádá věcně, případně cennými papíry, poměrně ke struktuře majetku podle své účetní evidence za rok, ve kterém členství zaniklo. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že k dohodě o způsobu vypořádání mezi účastníky nedošlo, vypořádá družstvo člena podle struktury svého majetku. Žalobkyně si nemůže zvolit způsob vypořádání, a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

K odvolání žalobkyně pak Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15.10.2002, čj. 6 Co 2168/2002-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když zaujal stejný právní názor jako soud prvního stupně a dospěl k závěru, že úprava obsažená ve stanovách je v souladu se zákonem, a proto je třeba podle ní postupovat.

Následně pak k dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21.8.2003, čj. 29 Odo 146/2003-153, obě rozhodnutí zrušil poté, co dospěl k závěru, že stanovy žalovaného jsou v části upravující způsob vypořádání v rozporu s ustanovením § 269 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a také v rozporu se zásadou rovného zacházení se členy družstva ve stejném postavení, a proto mělo vypořádání proběhnout podle ustanovení § 233 obch. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odstavec 3 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a namítá, že oba soudy nevzaly při svém rozhodování v úvahu skutečnost, že sice došlo ode dne 30.3.1996 ke změně stanov žalovaného, avšak tato změna se nedotkla čl. 11 upravujícího práva člena družstva. Podle tohoto ustanovení má člen družstva při zániku členství právo na vypořádací podíl ve stejné podobě, v jaké byl splacen základní členský vklad nebo další vklad. S ohledem na tuto skutečnost zastává žalobkyně názor, že soudy měly postupovat podle tohoto ustanovení, a tak měly rozhodnout, že žalovaný je povinen vypořádat podíl ve stejné podobě, v jaké byl splacen vklad. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zavázal je svým právním názorem.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu - srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, komentář 6. vydání, II. díl. s. 1047).

V projednávané věci dovolací soud takovou právní otázku neshledal.

Dovolatelka sice napadá rozsudek odvolacího soudu s poukazem na nesprávné právní posouzení věci, vytýká však rozhodnutím soudů obou stupňů pouze nedostatky ve skutkových zjištěních. Soudy obou stupňů vycházely při rozhodování z článku 14 stanov družstva, o kterém Nejvyšší soud uzavřel, že je, v rozsahu upravujícím způsob vypořádání členského podílu, neplatný. Dovolatelka oběma soudům vytýká, že nepřihlédly k článku 11 stanov družstva, upravujícímu práva člena družstva, podle kterého má člen družstva při zániku členství nárok na vypořádací podíl ve stejné podobě, v jaké byl splacen základní členský vklad nebo další vklad. Z uvedeného plyne, že dovolatelka napadá nedostatky skutkových zjištění soudů spočívající v tom, že nezjistily, že kromě článku 14 upravuje posuzovaný problém i článek 11 stanov žalovaného družstva.

Námitkou pochybení soudu při skutkovém zjištění se však Nejvyšší soud u dovolání, jehož přípustnost je zakládána na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., zabývat nemůže.

Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdila, dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. září 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu