29 Odo 632/2005
Datum rozhodnutí: 30.01.2007
Dotčené předpisy:




29 Odo 632/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně JUDr. E. K., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. P. a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. s., a. s., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 11,380.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 57/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2004, č.j. 30 Co 367, 368/2004-89, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2004, č.j. 30 Co 367, 368/2004-89 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. ledna 2004, č.j. 20 C 57/2002-48, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. června 2004, č.j. 20 C 57/2002-67, vyjma zamítavých výroků ve věci samé, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. ledna 2004. č.j. 20 C 57/2002-48, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. června 2004, č.j. 20 C 57/2002-67, uložil žalované zaplatit žalobkyni do konkursní podstaty úpadkyně V. P. a. s. (dále jen úpadkyně , popř. společnost ) částku 11,380.000,- Kč se 6,5% úrokem z prodlení od 4. dubna 2002 do zaplacení, žalobu co do 11,18% úroku z prodlení z částky 11,380.000,- Kč za dobu od 13. března 1998 do 3. dubna 2002, 6,5% úroku z prodlení z téže částky za dobu od 13. března 1998 do 3. dubna 2002 a 11,18% úroku z prodlení z téže částky za dobu od 4. dubna 2002 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a přenosu poplatkové povinnosti na žalovanou.

Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že 28. února 1997 byla mezi žalovanou a úpadkyní uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu č. 2756651048 (dále jen smlouva o běžném účtu ), v rámci které se strany dohodly, že žalovaná může provádět na vrub účtu bez příkazu nebo souhlasu úpadkyně úhrady vlastních pohledávek, zejména vyrovnání splatných úvěrů, zúčtování úroků a náhrad za bankovní operace (čl. 6 smlouvy o běžném účtu). Následně dne 20. června 1997 byla mezi týmiž subjekty uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru vedeném na výše zmíněném běžném účtu (dále jen smlouva o kontokorentním úvěru ), kterou se žalovaná zavázala poskytnout úpadkyni kontokorentní úvěr na oběžné prostředky do úvěrového rámce 300,000.000,- Kč. Dne 13. března 1998 byla z běžného účtu úpadkyně odepsána žalovanou částka 11,380.000,- Kč z titulu první splátky úvěru poskytnutého žalovanou úpadkyni na základě smlouvy o úvěru na oběžné prostředky ze dne 6. června 1997 do výše částky 267,625.000,- Kč (dále jen smlouva o úvěru ), která se stala splatnou dnem 15. března 1998.

V situaci, kdy k odepsání žalované částky jako první splátky úvěru došlo již 13. března 1998, ačkoli byla splatná až dne 15. března 1998 , tj. v rozporu s čl. 6 smlouvy o běžném účtu, který žalované umožňoval dispozice s peněžními prostředky na tomto účtu za účelem vyrovnání splatných úvěrů , shledal soud prvního stupně žalobou uplatněný nárok, s výjimkou části požadovaného úroku z prodlení, důvodným.

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004, č.j. 30 Co 367, 368/2004-89, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o soudním poplatku potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího.

V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je založeno na správných skutkových i právních závěrech. Přitom zdůraznil, že zákon ani smluvní ujednání mezi účastníky neumožňovalo odepsat z účtu úpadkyně splátku úvěru, která dosud nebyla splatná . Jestliže tak žalobkyně učinila, odepsala žalovanou částku bez právního důvodu, a tím došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, když získala plnění bez právního důvodu . Na tomto faktu - pokračoval odvolací soud - nemohlo nic změnit ani to, že ke dni 15. března 1998 nastala splatnost splátky úvěru ve výši již dříve odepsané částky. Závazek osoby povinné vydat bezdůvodné obohacení osobě oprávněné totiž bez dalšího nezaniká tím, že následně vznikne (popř. již vznikl) z jiného důvodu závazek osoby oprávněné plnit vůči osobě povinné. K takovému zániku mohlo dojít případně započtením, či jiným zákonem stanoveným způsobem, avšak takový zánik závazku žalované nebyl v řízení tvrzen, natož prokázán. Odkazuje na ustanovení § 451 odst. 1 a 2 a § 458 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v rozsahu částky 11,380.000,- Kč s příslušenstvím správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc nesprávné právní posouzení věci a vyjadřujíc přesvědčení, že postupem soudů obou stupňů došlo k porušení hmotného práva , a to ustanovení § 451 odst. 1 a 2 a § 456 obč. zák.

S poukazem na soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav dovolatelka akcentuje, že k odepsání částky 11,380.000,- Kč z běžného účtu úpadkyně došlo před splatností první splátky úvěru, nicméně tato skutečnost neznamená, že by žalovaná na tuto částku (splátku řádně poskytnutého úvěru) neměla nárok a že by tímto odepsáním došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor úpadkyně. Právní důvod pro odepsání první splátky úvěru - pokračuje dovolatelka - zde existoval a za stavu, kdy úpadkyně sama první splátku úvěru nezaplatila, nelze pouze v tom, že k odepsání této splátky z účtu úpadkyně došlo o dva dny dříve, než se stala splatnou, spatřovat bezdůvodné obohacení žalobkyně na úkor úpadkyně.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává - a potud má dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za přípustné - v řešení otázky vzniku bezdůvodného obohacení žalované na úkor majitele běžného účtu (úpadkyně) odepsáním peněžních prostředků z běžného účtu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 708 obch. zák. (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o běžném účtu a k datu odepsání sporné částky) smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele (odstavec 1). K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná forma (odstavec 2).

Ustanovení § 709 odst. 1 obch. zák. dále určuje, že banka je povinna přijímat na běžný účet v měně, na kterou zní, peněžité vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na běžném účtu podle písemného příkazu majitele účtu nebo při splnění podmínek stanovených ve smlouvě vyplatit mu požadovanou částku nebo uskutečnit jeho jménem platby jím určeným osobám. Nevyplývá-li z příkazu doba, kdy má být platba provedena, je banka povinna platbu provést v den, který následuje po doručení příkazu.

Podle ustanovení § 710 obch. zák., je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru (§ 497 a násl. obch. zák.).

Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního úkonu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (§ 451 obč. zák).

Bezdůvodně se obohatí i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám (§ 454 obč. zák.).

Právní závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovaná odepsala žalovanou částku z účtu úpadkyně bez právního důvodu, pročež jí vzniklo bezdůvodné obohacení, neobstojí. Není totiž pochyb o tom, že na základě smlouvy o úvěru vznikla úpadkyni povinnost zaplatit žalované první splátku úvěru ve výši 11,380.000,- Kč, tj., že zde právní důvod pro plnění úpadkyně ve prospěch žalované existoval. Skutečnost, že žalovaná částku rovnající se první splátce úvěru odepsala z běžného účtu úpadkyně o dva dny dříve, než byla oprávněna učinit, nemá na existenci právního důvodu pro plnění úpadkyně vůči žalované vliv a už vůbec neznamená, že by se v rozsahu takového plnění mohla žalovaná na úkor úpadkyně obohatit. Navíc o majetkovou újmu na straně úpadkyně a bezdůvodné obohacení na straně žalované by mohlo - obecně vzato - jít pouze tehdy, pokud by se v důsledku odepsání žalované částky snížil kladný zůstatek peněžních prostředků na běžném účtu a nikoli v případě zvýšení debetu v rámci kontokorentního úvěru vedeného na běžném účtu, přičemž z tohoto pohledu se soudy obou stupňů důvodností žalobou uplatněného nároku nezabývaly.

Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je nesprávné a neúplné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil - s výjimkou zamítavých výroků ve věci samé - i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že otázkou vzájemného vztahu smlouvy o běžném účtu, smlouvy o kontokorentním úvěru a smlouvy o úvěru uzavřených mezi úpadkyní a žalovanou se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 28. června 2005, sp. zn. 29 Odo 152/2004, přičemž na závěrech v tomto rozhodnutí formulovaných nemá důvod ničeho měnit.

V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2007

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu