29 Odo 600/2002
Datum rozhodnutí: 07.11.2002
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 600/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. S., a.s., proti žalovanému označenému jako D. Č., s. p., o 274 445,- Kč, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 64/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2002, č.j. 7 Cmo 441/2000-51, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2002 čj. 7 Cmo 441/2000-51 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23.4.2002, č.j. 7 Cmo 441/2000-51 odmítl odvolání žalobkyně podané proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10.1.2000, č.j. 3 Cm 64/98-35, kterým tento soud zamítl návrh žalobkyně na zaplacení částky 274 445,- Kč a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů soudního řízení.

Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu dne 24.6. 2002 dovolání, které odůvodnila tím, že řízení bylo postiženo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a zároveň navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vadu řízení shledává dovolatelka v tom, že odvolací soud odmítl odvolání podané žalobkyní proti rozsudku soudu prvního stupně, ač měl dle názoru dovolatelky řízení zastavit na základě jí podaného zpětvzetí odvolání.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen o.s.ř. ), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001.

Dovolatelka je zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), dovolání bylo podáno proti usnesení, jímž bylo odvolání odmítnuto (§ 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) a je v něm uplatněn zákonný dovolací důvod (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.). Odvolání je přípustné a bylo podáno v jednoměsíční zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolací soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v prvé řadě z hlediska toho, zda napadené rozhodnutí netrpí některou z vad uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti); k těmto vadám musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 2 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí takovou vadou skutečně trpí, když odvolací soud jednal se žalovaným jak je v záhlaví tohoto usnesení uveden jako s účastníkem řízení, ačkoli byl dne 16.5.2001 na základě usnesení ze dne 19.4.2001 č.j. F 38028/2000 A XIV 396-108 vymazán z obchodního rejstříku. V projednávané věci tedy ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. listopadu 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu