29 Odo 594/2005
Datum rozhodnutí: 21.03.2007
Dotčené předpisy:




29 Odo 594/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a/ Z. S., a b/ M. S., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému JUDr. B. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně F. akciové společnosti, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 448/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002, č. j. 13 Cmo 230/2000-42, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 15. června 2001, č. j. 11 Cm 448/99-24, Městský soud v Praze rozhodl, že žalovaný správce konkursní podstaty úpadkyně F. akciové společnosti je povinen vyloučit z konkursní podstaty úpadkyně ve výroku označenou budovu hotelu s pozemkem. Soud prvního stupně na věc aplikoval ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), ve znění účinném k 17. srpnu 1999, kdy byly nemovitosti sepsány do konkursní podstaty úpadkyně. V daném právním rámci pak uzavřel, že z ustanovení § 27 odst. 5 ZKV v rozhodném znění nevyplývá právo správce konkursní podstaty nemovitosti zahrnout do konkursní podstaty a proto vylučovací žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud - cituje ustanovení § 6 odst. 2 a § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000 - uzavřel, že ustanovení § 27 odst. 5 ZKV v rozhodném znění dopadá i na vlastníky zástav, na nichž vázne zástavní právo ve prospěch úpadcova věřitele. Posléze uvedl, že i podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000 mohl správce konkursní podstaty sepsat nemovitosti do konkursní podstaty úpadce. Potud poukázal i na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové uveřejněném pod číslem 66/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen R 66/2001 ).

Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu - dále též jen o. s. ř. ). Konkrétně dovolatelé uvádějí, že podle jejich názoru věc správně posoudil soud prvního stupně, na jehož odůvodnění (dovoláním reprodukované) odkazují. Dále odvolacímu soudu vytýkají, že se nevypořádal s námitkou, že nebyli vyzváni k poskytnutí plnění podle aktuálního znění § 27 odst. 5 ZKV. Správce konkursní podstaty sice nemovitosti zapsal do konkursní podstaty předtím, než nabylo účinnosti aktuální znění § 27 odst. 5 ZKV, dovolatelé však mají za to, že je-li připuštěn zpětný výklad právních norem na základě později vydaných zákonů, bylo nutné aplikovat bod 1. článku II. zákona č. 105/2000 Sb. Nic proto nebránilo tomu, aby dovolatelé byli i v průběhu řízení vyzváni (ve smyslu aktuálního znění § 27 odst. 5 ZKV) k poskytnutí plnění a aby jim vůbec byla dána šance vyplatit ve prospěch konkursní podstaty zajištěnou pohledávku. Uvedené platí podle dovolatelů tím více, že jsou to právě oni, kdož jsou ve věci zásadně poškozeni. Nemovitosti nezastavili, když je kupovali od pozdějšího úpadce, jenž se zavázal nemovitosti vyvázat ze zástavního práva. Nadto (jak se nyní dozvěděli) je zajištěná pohledávka zajišťována ještě dalším zástavním právem. Odvolací soud - uzavírají dovolatelé - tedy v jejich případě aplikoval vždy jen tu část právní normy, která je pro ně nevýhodná a ponechal stranou oprávnění zástavního dlužníka daná současným právním řádem. Dovolatelé proto požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak není důvodné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:

1) Pozdější úpadkyně F. akciová společnost (jako vlastník) uzavřela s Českou spořitelnou a. s. (jako se zástavní věřitelkou) dne 22. února 1993 smlouvu o zřízení zástavního práva k označené budově hotelu s pozemkem, k zajištění pohledávky zástavní věřitelky ze smlouvy o úvěru do celkové výše 4 milióny Kč. Právní účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí vznikly k 1. březnu 1993.

2) Pozdější úpadkyně (jako prodávající) uzavřela s dovolateli (jako kupujícími) dne 13. ledna 1995 kupní smlouvu, kterou na dovolatele převedla vlastnické právo k označené budově hotelu s pozemkem za kupní cenu ve výši 47.622,- Kč. Pod bodem IV. kupní smlouvy je obsaženo prohlášení prodávající, že na převáděné nemovitosti vázne zástavní právo k zajištění pohledávky E. a. s. z úvěrové smlouvy ve výši 4 milióny Kč a závazek prodávající zrušit zástavní právo vyplacením úvěru.

3) Pozdější úpadkyně (jako prodávající) uzavřela s dovolateli (jako kupujícími) dne 26. ledna 1995 dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, kterým byl článek IV. kupní smlouvy změněn tak, že na převáděné nemovitosti vázne zástavní právo k zajištění pohledávky České spořitelny a. s. z úvěrové smlouvy ve výši 4 milióny Kč.

4) Právní účinky vkladu vlastnického práva dovolatelů k nemovitostem (jako společného jmění manželů) podle kupní smlouvy ve znění dodatku č. 1 nastaly k 30. lednu 2005.

5) Usnesením ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. 90K 65/96, prohlásil Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek akciové společnosti F. a správcem její konkursní podstaty ustanovil žalovaného.

6) Správce konkursní podstaty úpadkyně sepsal nemovitosti 17. srpna 1999 do konkursní podstaty úpadkyně.

7) Dovolatelé podali vylučovací žalobu podle § 19 odst. 2 ZKV ve lhůtě určené konkursním soudem.

Podle ustanovení § 19 ZKV, jak platilo v době prohlášení konkursu na majetek dlužnice i v době podání žaloby, jsou-li pochybnosti, zda věc náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).

V době do vydání napadeného rozhodnutí byl sice zákon o konkursu a vyrovnání dále novelizován, ustanovení § 19 ZKV však doznalo v důsledku těchto novelizací textu změn jen tak (novelou provedenou s účinností od 1. května 2000 zákonem č. 105/2000 Sb. a novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 370/2000 Sb.), že kromě věci zmiňuje, a to ve shodě s dříve ustáleným výkladem (srov. bod XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 197-199 /373-375/) i právo nebo jinou majetkovou hodnotu. Dále bylo doplněno o odstavec 3, podle kterého do uplynutí lhůty k podání žaloby a po dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu zpeněžit ani s ní jinak nakládat, ledaže tím odvrací hrozící škodu na majetku, který je předmětem žaloby.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též jen R 27/2003 a R 9/2005 /), k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV, patří také to, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, a že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Právě prověření tohoto předpokladu je určující pro výsledek dovolacího řízení (o splnění ostatních - v označených rozhodnutích popsaných - podmínek neměli pochybnosti účastníci řízení ani soudy nižších stupňů).

Podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000, od osob, které zajišťují pohledávky vůči úpadci, si správce vyžádá a vymáhá plnění ve prospěch podstaty; jakmile je toto plnění poskytnuto, stane se pohledávka této osoby pohledávkou v konkursu, aniž by bylo třeba ji přihlásit. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele.

Uvedené ustanovení pak doznalo změny novelou provedenou s účinností od 1. května 2000 zákonem č. 105/2000 Sb., a to tak, že od uvedeného data určovalo, že osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky (§ 28 ZKV) vůči úpadci, správce vyzve, aby do 30 dnů vyplatily ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do soupisu podstaty (§ 18 ZKV). Věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze zpeněžit jen jejich prodejem způsobem upraveným v ustanoveních o výkonu rozhodnutí soudem. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení (např. směnečné rukojemství, záruky poskytnuté věřitelem na zajištění celního dluhu).

Problematikou postupu správce konkursní podstaty při aplikaci ustanovení § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném před 1. květnem 2000 se Nejvyšší soud opakovaně zabýval a v daném ohledu sjednotil soudní praxi tím, že ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil odvolacím soudem zmíněný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (R 66/2001), jakož i svůj rozsudek (pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen R 74/2001 ). Z R 66/2001 (na které dále odkazují např. R 27/2003 a R 9/2005), plyne, že podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném před 1. květnem 2000 byl správce konkursní podstaty oprávněn okamžitě po prohlášení konkursu na majetek dlužníka sepsat do konkursní podstaty i majetek, kterým třetí osoby zajišťují pohledávky vůči úpadci.

Důvod měnit tento závěr na základě dovolání podaného v této věci Nejvyšší soud nemá a právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž v daném ohledu správné.

Neobstojí ani tvrzení dovolatelů, že poté, co s účinností od 1. května 2000 došlo ke změně ustanovení § 27 odst. 5 ZKV, je měl správce konkursní podstaty vyzvat k plnění postupem podle novelizované podoby uvedeného ustanovení.

Ustanovení bodu 1. článku II. zákona č. 105/2000 Sb., na něž dovolatelé odkazují, oporou pro takový závěr není.

Označené ustanovení určuje, že není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány. Účinky prohlášení konkursu stanovené tímto zákonem platí i pro konkursy prohlášené podle dosavadních předpisů ode dne účinnosti tohoto zákona.

Ve vztahu k účinkům soupisu určitého majetku do konkursní podstaty tedy platí, že byl-li soupis proveden (jak rozebráno výše) v souladu s úpravou § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000, pak účinky soupisu zůstávají zachovány, i když se postup vedoucí k soupisu majetku podle § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 změnil.

Dovolatelé ostatně přehlédli, že i v průběhu řízení před soudy nižších stupňů jim zůstala zachována možnost přivodit zánik zástavního práva a tím docílit vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně právě tím, že do konkursní podstaty uhradí zajištěnou pohledávku nebo (převyšuje-li zajištěná pohledávka cenu zástavy) složí cenu zástavy (srov. k tomu např. opět V R 74/2001). Možnost přivodit uvedeným způsobem zánik zástavního práva ostatně dovolatelům náleží až do zpeněžení nemovitostí, ovšem s tím, že po pravomocném zamítnutí vylučovací žaloby již nemají k dispozici právní nástroj, jehož prostřednictvím by si za trvání konkursu mohli vynutit vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Právo správce konkursní podstaty (nebo právo konkursního soudu při výkonu dohlédací činnosti) reagovat na vyplacení zajištěné pohledávku nebo složení ceny zástavy vyloučením zástavy ze soupisu majetku konkursní podstaty však není pravomocným skončením sporu o vyloučení zástavy omezeno.

Dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy dán není; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolatelům právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. března 2007

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu