29 Odo 561/2004
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy: § 239 předpisu č. 513/1991Sb., § 242 předpisu č. 513/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 561/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatelky E. Š., narozené dne , bytem v zastoupené proti odpůrci S. b. d. S., se sídlem v IČ , zastoupenému vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, pod sp. zn. 38 Cm 21/2002, o neplatnost usnesení shromáždění delegátů, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2004, č. j. 14 Cmo 268/2003-128, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2004, č. j. 14 Cmo 268/2003-128 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2003, č. j. 38 Cm 21/2002-111, tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení náhradního shromáždění delegátů S. b. d. S (dále jen družstvo ) konaného dne 4. 12. 2001 (dále jen shromáždění delegátů ).

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že podle § 242 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) vysloví soud na návrh člena neplatnost usnesení členské schůze (shromáždění delegátů), pokud je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva. Návrh může člen podat, požádal-li o zaprotokolování námitky na členské schůzi, která usnesení přijala, nebo jestliže námitku oznámil představenstvu do jednoho měsíce od konání této schůze.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s jeho právním posouzením věci však nesouhlasí.

Jestliže si nové samosprávy 4401 až 4404 vzniklé k 1. 7. 2001 rozdělením stávající samosprávy 440 nezvolily delegáty a na shromáždění byli pozváni delegáti zvolení původní samosprávou, pak v tom lze spatřovat nesoulad s článkem 79 odst. 2 stanov družstva, nikoliv však takový, který by opodstatňoval vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů. Vezme-li se v úvahu, že okruh členů družstva se rozdělením samosprávy 440 na několik menších nezměnil, a že se delegáti zvolení původní samosprávnou 440 shromáždění nezúčastnili (jak vyplývá ze zápisu ze shromáždění delegátů), pak se uvedený postup představenstva družstva nijak členských práv dotčených členů (tj. ze samospráv 4401 až 4404) nedotkl. Tito členové nevyužili práva zvolit si své delegáty. Pokud jde o samosprávu 465, lze souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že měla být na předmětné shromáždění pozvána (v souladu s článkem 79 bod 2) náhradnice J. V. Smyslem funkce náhradníka je zastoupit delegáta, který nemůže plnit své povinnosti. Ani tato protiprávnost však nemůže vést s ohledem na ustanovení § 242 odst. 2 ve spojení s § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. k vyslovení neplatnosti všech usnesení přijatých na předmětném shromáždění delegátů. Jednak účast této delegátky nemohla nijak výsledky hlasování na shromáždění ovlivnit, neboť (jak odvolací soud zjišťuje ze zápisu z náhradního shromáždění delegátů) všechny návrhy byly schváleny absolutní většinou přítomných delegátů (např. návrh stanov byl schválen 75 delegáty, proti nebyl nikdo, 2 se zdrželi hlasování), jednak se napadené usnesení shromáždění delegátů týká celé členské základny družstva (tj. cca 6000 členů). Pokud tak navrhovatelka v průběhu řízení argumentovala protiprávností usnesení na náhradním shromáždění delegátů přijatých (zejména nově přijatých stanov), nebylo možné se tím zabývat, neboť tyto výhrady nevyslovila v námitkách, které vznesla proti shromáždění delegátů v zákonem stanovené lhůtě (2. 1. 2002).

Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) usnesení soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. V dovolání uvedla, že představenstvo družstva dopisem ze dne 1. 3. 2001 informovalo předsedy samospráv o svém usnesení o rozdělení domovních samospráv k 1. 7. 2001. Představenstvo družstva svolalo členské schůze samospráv, konaly se ve druhém čtvrtletí 2001. Na členských schůzích měl být zvolen tříčlenný výbor nebo ustaven správce s tím, že správce může vykonávat správu více domů původní samosprávy. Tím bylo porušeno ustanovení § 239 odst. 7 obch. zák., protože správce není družstevním orgánem a nemůže proto zastupovat členy na shromáždění delegátů.

Momentem rozhodnutí členské schůze samosprávy o novém výboru nebo ustavení správce, byly zrušeny všechny funkce bývalé samosprávy, tedy výbor včetně delegáta. Volba nových delegátů se na členských schůzích samosprávy nekonala, nebyla v programu.

Představenstvo družstva nerespektovalo článek 73 odst. 3 stanov, že každá domovní samospráva musí mít alespoň jednoho delegáta, ani článek 12 písm. a) stanov, aby se člen mohl prostřednictvím svého zástupce delegáta podílet na jednání a rozhodování nejvyššího družstevního orgánu shromáždění delegátů. Informací o možnosti ustavení správců byli členové dezorientováni.

Protože na nově vzniklých samosprávách nebyl zvolen delegát, byli na shromáždění delegátů konané 4. 12. 2001 pozváni delegáti zvolení za původní samosprávu 440. Tímto způsobem bylo postupováno i v dalších případech rozdělených samospráv. Tím byl porušen článek 94 stanov družstva, podle kterého je samospráva organizačním útvarem družstva a tvoří ji členové, kteří užívají vlastní byt nebo nebytový prostor v okruhu její působnosti. Působnost původních samospráv byla představenstvem k 1. 7. 2001 změněna. Toto jednání představenstva družstva vedlo k tomu, že na shromáždění delegátů byli pozváni delegáti nerozdělených samospráv, delegáti rozdělených samospráv, kteří ale ztratili rozdělením samospráv mandát; zastoupeni nebyli členové nových samospráv. V 69 případech zastupoval domovní samosprávu správce (viz zpráva představenstva o činnosti a kontrole úkolů ze dne 31. 10. 2001). Na shromáždění delegátů tedy hlasovali správci, zaměstnanci družstva placení správou družstva, což je v rozporu se stanovami. Správci nebyli orgánem družstva a delegáta může podle článku 80 odst. 6 stanov zastupovat pouze zvolený náhradník.

Usnesení bylo ovlivněno dále tím, že jako delegáti (správci) hlasovali členové představenstva a kontrolní komise, kteří na domovních právech skládají účet z titulu odpovědnosti delegátům, tedy nejvyššímu orgánu družstva. Dále dovolatelka uvádí, že představenstvo družstva předložilo soudu nepravdivý seznam samospráv. Situaci na shromáždění delegátů dokládá výslech svědka Ing. Z., předsedy kontrolní komise jak je patrno z protokolu z jednání z 29. 4. 2003.

Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud úzce specifickým výkladem, bez posouzení všech skutkových zjištění, v souvislostech, zcela odsunul vážnost problému neschopnosti usnášení se shromáždění delegátů.

Dovolatelka dále uvádí, že pokud připomínala, že předmětem jednání shromáždění delegátů byly nové stanovy družstva, činila tak proto, že stanovy mají znamenat právní záruky pro členy. Nové stanovy však dávají představenstvu družstva rozsáhlé pravomoci, umožňují soustředit moc do rukou menšiny, umožňují nakládat s majetkem družstva bez souhlasu členů. Členové ztrácejí kontrolu nad řízením a hospodařením představenstva družstva s majetkem družstva. Otázka delegátů není vyřešena dodnes, na domovních správách hlasují podle nových stanov většinou správci, nikoli řádně zvolení delegáti.

Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud se zaměřil zejména na otázku domovní správy 440 a náhradnice paní V., nevzal však v úvahu, že to nebyly jediné nedostatky a že kritické připomínky ke schopnosti usnášení shromáždění delegátů vznesly i další domovní správy. Dovolatelka nehájila jen svůj zájem, ale i zájem skupiny členů, kteří nejsou pasivní a starají se o budoucnost družstva. Družstvo má více než 6000 členů, kteří spolu nemohou komunikovat a prostor ke komunikaci by mělo vytvářet vedení družstva. Přitom je seznam delegátů tajný, s odvoláním na zákon o ochraně osobních dat, za jeho zveřejnění hrozila kontrolní komise družstva žalobou.

Podle názoru žalobkyně odvolací soud na základě provedených důkazů věc nesprávně právně posoudil. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že nové samosprávy 4401 až 4404 vzniklé k 1. 7. 2001 rozdělením stávající samosprávy 440, nevyužily práva zvolit si své delegáty. Konstatoval, že v tom, že byli na shromáždění delegátů pozváni delegáti zvolení původní samosprávou, kteří se však shromáždění nezúčastnili, lze spatřovat nesoulad s článkem 79 odst. 2 stanov družstva, nikoliv však takový, který by opodstatňoval vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů.

S tímto závěrem odvolacího soudu se dovolací soud v obecné rovině ztotožnil. Je věcí rozhodnutí samotných členů družstva, zda se zúčastní jeho členské schůze, popřípadě zda tam, kde členskou schůzi nahrazuje shromáždění delegátů, zvolí delegáty k účasti na této schůzi. Pokud delegáty nezvolí (např. proto, že se neshodnou na osobě delegáta anebo proto, že tuto funkci není nikdo ochoten vykonávat), nelze to přičítat k tíži družstvu. To však neplatí za situace, kdy představenstvo poruší svou povinnost ze zákona a stanov zajistit řádné svolání shromáždění delegátů, např. tím, že poruší svou povinnost zajistit řádnou volbu delegátů. Zda tomu tak v projednávané věci bylo, odvolací soud neposuzoval, a proto je jeho právní posouzení neúplné a tedy i nesprávné. Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že při posuzování toho, jaké důsledky mělo případné porušení povinností představenstva při volbě delegátů, musí vycházet z celkového počtu nezvolených delegátů, nikoli jen z toho, že nebyli zvoleni v samosprávách § 401 až 404.

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.).

V novém řízení se bude odvolací soud zabývat i námitkou, kterou dovolatelka vznesla v průběhu řízení před soudem prvního stupně, že se namísto delegátů účastnili v některých případech shromáždění delegátů správci, kteří nebyli oprávněni delegáty zastupovat.

Pro úplnost je třeba uvést, že závěr odvolacího soudu o tom, že se nemůže zabývat námitkou neplatnosti usnesení členské schůze (zejména usnesení o přijetí stanov) z důvodu rozporu těchto stanov se zákonem proto, že tyto výhrady navrhovatelka nevyslovila v námitkách, které vznesla proti shromáždění delegátů, je správný. K tomu však je třeba dodat že, jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003, pokud jsou (nově přijaté) stanovy družstva v některých částech v rozporu se zákonem, jsou v těchto částech neplatné, přičemž není podstatné, zda soud vyslovil neplatnost usnesení, kterými byly stanovy změněny.

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. dubna 2005

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu