29 Odo 53/2003
Datum rozhodnutí: 29.07.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 53/2003-85

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce Ing. K. H., jako správce konkursní podstaty úpadce V. L., proti žalované Z. Š., o zaplacení směnečné pohledávky 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 1/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2002, čj. 5 Cmo 177/2002-61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud potvrdil napadeným usnesením usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5.2.2002, čj. 47 Cm 1/2002-49, kterým soud prvního stupně odmítl jako opožděné námitky žalované proti svému směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20.6.2001, čj. 52 Sm 42/2001-15.

Podáním ze dne 5.8.2002 označeným jako odvolání napadla žalovaná v záhlaví uvedené usnesení odvolacího soudu. Toto své podání pak na výzvu soudu prvního stupně doplnila podáním ze dne 20.10.2002. V těchto svých podáních namítá, že dlužnou částku již úpadci zaplatila. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nesprávné.

Výše uvedené podání posuzoval dovolací soud v souladu s ustanovením § 243c a § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ) jako dovolání.

Dovolání není přípustné.

V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), tj. v případech podle § 237, 238, 238a a 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

S ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. nečinil dovolací soud žádná opatření k odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení uvedené v ustanovení § 241 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. července 2003

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu