29 Odo 523/2004
Datum rozhodnutí: 29.03.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 523/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1. E. l., spol. s r.o., 2. L. N., 3. V. T., 4. L. K., a 5. P. N., všem zastoupeným, advokátem, o zaplacení 3,577.718,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 129/2002, o dovolání všech žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2003, čj. 5 Cmo 322/2003-161, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.3.2003, čj. 39 Cm 129/2002-135, kterým soud prvního stupně ponechal v platnosti svůj směnečný platební rozkaz ze dne 13.8.2002, čj. 39 Sm 453/2002-41.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Přípustnost podle tohoto ustanovení dovozují žalovaní z toho, že soudy rozhodovaly odlišně ve věci identické (odkazují na rozsudek odvolacího soudu 9 Cmo 160/99 ze dne 30.6.1999 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.1.2001, čj. 43 Cm 221/99). Zásadní právní význam je tedy dán rozporností v rozhodování soudů odvolacích a soudu prvoinstančního při posuzování stejné právní otázky. Jako dovolací důvod uvádějí dovolatelé nesprávné právní posouzení platnosti směnečného vyplňovacího prohlášení, které je bez data podpisu. Konkrétně v dovolání brojí proti závěru soudů, že směnečné vyplňovací prohlášení bez data (druhé prohlášení) bylo vyplněno později než směnečné vyplňovací prohlášení ze dne 8.8.1996. Dále žalovaní nesouhlasí s tím, jak se odvolací soud vypořádal s námitkou procesního pochybení soudu prvního stupně, který provedl výslech čtvrtého žalovaného v rozporu s ustanovením § 131 o.s.ř. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné. Navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam pouze tehdy, je-li v něm řešena právní otázka, která má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu - srv. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, komentář 6. vydání, II. díl. s. 1047). V projednávané věci dovolací soud takovou právní otázku neshledal. Otázka posouzení toho, které ze dvou směnečných vyplňovacích prohlášení je platné, je věcí individuálního posouzení, které postrádá potřebný judikatorní přesah.

Za situace, kdy rozhodnutí soudu závisí na posouzení konkrétních okolností případu, není správný ani závěr dovolatelů, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že v jiné věci rozhodl odvolací soud a soud prvního stupně odchylně.

Pokud jde o námitku, že skutková zjištění soudů ohledně toho, kdy bylo podepsáno druhé směnečné vyplňovací prohlášení, nemají dostatečnou oporu v provedených důkazech, jde o dovolací důvod upravený v ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Námitku dovolatelů, že odvolací soud se nevypořádal s procesním pochybením při dokazování před soudem prvního stupně, pak lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o.s.ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Odtud se uzavírá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelé jej ostatně ani netvrdí, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaní nemají s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2005

JUDr. Ivana Štenglová,v.r. předsedkyně senátu