29 Odo 501/2002
Datum rozhodnutí: 27.04.2004
Dotčené předpisy:




29 Odo 501/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. V. D., zastoupeného, advokátkou, proti žalované Č. p. a.s., o 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 6 Cm 470/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2002, č. j. 7 Cmo 21/2000 - 83, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11. 10. 1999, č. j. 6 Cm 470/98 65, kterým zamítl žalobu na zaplacení 300.000,- Kč s 26% úrokem z prodlení ode dne 1. 12. 1997 do zaplacení. Vedle toho rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a v třetím odstavci výroku připustil dovolání k otázce, zda lze ve vztahu k pojištěnému uplatnit jeho odpovědnost a v jejím důsledku mu nepřiznat právo na pojistné, došlo-li k řízení motorového vozidla a jeho poškození pod vlivem alkoholu osobou, které pojištěný motorové vozidlo svěřil v době, kdy tato osoba nebyla pod vlivem alkoholu a byla plně způsobilá k řízení motorového vozidla.

Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky na základě pojistné smlouvy ze dne 7. 2. 1996 č. 660-03-574-16 uzavřené se žalovanou ohledně osobního vozu Renault 19, SPZ ... V důsledku dopravní nehody, kterou způsobil pan L. V., který měl předmětné vozidlo od žalobce vypůjčeno a který podle zjištění Policie České republiky v T. ji způsobil v opilosti, vznikla škoda v žalované výši. Soud prvního stupně ze zápisu o poškození vozidla ze dne 18. 8. 1997, předmětné pojistné smlouvy, a ze všeobecných pojistných podmínek PPH 93 HO, zejména jejího čl. 1 odst. 5 a prohlášení stran dovodil, že sporným je výklad ustanovení čl. 1 odst. 5. všeobecných podmínek pojistné smlouvy. Za použití ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ), dospěl soud k závěru, že z předmětného ustanovení všeobecných podmínek pojistné smlouvy vyplývá, že pojištění se nevztahuje na případy, kdy škodu vzniklou při řízení pojištěného motorového vozidla způsobí následkem požití alkoholu nejen pojištěný, ale také i jiná osoba, jíž pojištěný vozidlo bez ohledu na její stav v době předávání vozidla, svěřil. Pojistná smlouva se proto na událost popsanou v žalobě nevztahuje a žalovaná ji považuje za nelikvidní oprávněně.

Odvolací soud zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, na které ve svém rozhodnutí odkázal a se kterými se ztotožnil. K námitce žalobce, že v daném případě nelze aplikovat odst. 5 pojistných podmínek, neboť v době, kdy pojištěný svěřil vozidlo jiné osobě, tato pod vlivem alkoholu nebyla, a pokud s vozidlem za tři dny pod vlivem alkoholu havarovala, nebylo již v možnostech pojištěného jednání této osoby ovlivnit, odvolací soud dovodil, že podle ustanovení § 806 obč. zák. se poskytnutí pojistného plnění řídí sjednanými podmínkami, které sice nezakazují pojištěnému svěřit pojištěnou věc jiné osobě, ovšem v souladu s ustanovením § 809 odst. 1 obč. zák. přenáší na pojištěného odpovědnost za to, že stejně jako osoba pojištěná, bude dbát na to, aby pojištěná událost nenastala. Jednání této osoby musí být v souladu s ustanovením § 809 obč. zák. Z ustanovení čl. 1 odst. 5 pojistných podmínek odvolací soud dovodil, že pro případ vzniku škody na pojištěné věci, která byla způsobena po požití alkoholu nebo jiných návykových látek, nárok na pojistné vůbec nevznikne. Žalovaná v tomto článku všeobecných podmínek chtěla vyloučit výplatu pojistného v případě, že pojištěný nebo jiná osoba, která se vozidla nezmocnila násilím, ale které bylo vozidlo pojištěným svěřeno, způsobila na pojištěné věci škodu následkem požití alkoholu nebo jiných návykových látek.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, ve kterém se domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí, neboť je toho názoru, že soudy obou stupňů zásadní otázku sporu nesprávně právně zhodnotily a v důsledku toho i vadně právně rozhodly. Dovolatel nesouhlasí s názorem soudů ani s názorem žalované, neboť podle jeho mínění základní znaky pojistné smlouvy jsou upraveny v kogentním ustanovením § 788 obč. zák., podle kterého se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V ostatních případech se lze odchýlit jen pokud je to ku prospěchu pojištěného. Platně uzavřená pojistná smlouva, jakož i pojistné podmínky předmětnou škodnou událost jako nelikvidní neupravují. Bylo na žalované, jaké pojistné podmínky zájemcům nabídne, respektive navrhne jasnou a přesnou formulaci pojistné události, na níž se pojištění vztahuje. Podle ustanovení § 806 obč. zák. je nezbytné, aby vymezení pojistné události bylo jednoznačně obsaženo ve všeobecných pojistných podmínkách. Dovolatel namítá, že žalovaná v jiných pojistných podmínkách připouští výplatu pojistného i v případě, že k pojistné události došlo v důsledku požití alkoholických nápojů. Výši pojistného plnění tak žalovaná omezuje, avšak nevylučuje v tom smyslu, že by k plnění nedošlo vůbec. Žalobce nemůže nést odpovědnost za škodu způsobenou jinou osobou, s níž prokazatelně nežije ve společné domácnosti, když této osobě svěří vozidlo v době, kdy nebyla pod vlivem alkoholu ani jiných omamných látek, a tato osoba za více jak 60 hodin způsobí na předmětu pojištění škodu pod vlivem alkoholu. Dovolatel je toho názoru, že vědomě neporušil žádnou povinnost a že žalovaná mu má vyplatit pojistné, které bude regresem vymáhat po škůdci.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, dále též jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud jako soudu dovolací, po zjištění, že podané dovolání má náležitosti, předepsané zákonem (ustanovení § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a že je přípustné (ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Odvolací soud připustil dovolání pro řešení otázky, zda lze ve vztahu k pojištěnému uplatnit jeho odpovědnost a v jejím důsledku mu nepřiznat právo na pojistné, došlo-li k řízení motorového vozidla a jeho poškození pod vlivem alkoholu osobou, které pojištěný motorové vozidlo svěřil v době, kdy tato osoba nebyla pod vlivem alkoholu a byla plně způsobilá k řízení motorového vozidla.

Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu správný, znamená v tomto případě především přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že z čl. 1 odst. 5 všeobecných pojistných podmínek pojištění motorových vozidel PPH 93 HO, schválených Ministerstvem financí České republiky pod č. j. 323/58995/1993, podle kterého se pojištění nevztahuje na škodu vzniklou při řízení pojištěného motorového vozidla, kterou pojištěný způsobil na pojištěné věci následkem požití alkoholu nebo jiných návykových látek, nebo pokud pojištěný řízení pojištěného motorového vozidla svěřil osobě, která byla pod vlivem těchto látek lze dovodit, že žalobce - pojištěný, byť by vozidlo svěřil osobě, která v době převzetí vozidla pod vlivem alkoholu nebyla, avšak poté (později) způsobila škodu na pojištěném vozidle pod vlivem alkoholu, nemá právo na plnění z pojistné smlouvy.

Dovolací soud dospěl k závěru, že předmětným ustanovením všeobecných pojistných podmínek je chráněn zájem žalované pojišťovny. Citované ustanovení nelze vyložit za použití výkladových pravidel v § 35 odst. 2 obč. zák., zvláště gramatického výkladu, jinak než v její prospěch. Dovolatel si musel být vědom ze znění tohoto ustanovení, že pojištění se na škodu vzniklou v důsledku řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu nevztahuje. Současně ustanovení § 809 odst. 1 obč. zák. ukládá pojištěnému povinnost předcházet škodám. Zda byla osoba, které dovolatel pojištěnou věc svěřoval v době předání vozu pod vlivem alkoholu, či nikoli, je v tomto případě nerozhodné. Rozhodné je, že tato osoba, které bylo vozidlo pojištěným svěřeno, způsobila na něm škodu (později) následkem požití alkoholu. Tím není dotčeno právo pojištěného na náhradu škody vůči této osobě.

Dovolací soud proto uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§ 243b odst. l o. s. ř.) a dovolání žalobce zamítl jako nedůvodné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. dubna 2004

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu