29 Odo 5/2003
Datum rozhodnutí: 03.06.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 5/2003-101

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. P. T., proti žalované G. spol. s r. o., o uložení povinnosti zpracovat mimořádnou účetní závěrku a určit výši vypořádacího podílu a o zaplacení vypořádacího podílu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 148/98, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2002, čj. 8 Cmo 313/2002-82, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 29. srpna 2000, čj. 9 Cm 148/98-55, ve výroku, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o uložení povinnosti žalované vyplatit žalobci do tří měsíců od schválení mimořádné účetní závěrky vypořádací podíl. Ve výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce podáním ze dne 2. prosince 2002 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka soudu) téhož dne doručeno soudu prvního stupně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o.s.ř. ). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15, hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho usnesení) podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 1. 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Dovolání v této věci proto mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1. 1. 2001.

Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.).

Usnesení odvolacího soudu bylo, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu, žalobci (jeho zástupci) doručeno dne 9. října 2002. Převzetí je na doručence potvrzeno podpisem a otiskem razítka advokáta. Vzhledem k tomu, že žalované bylo usnesení doručeno již předchozího dne, nabylo tak doručením žalobci právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 11. listopad 2002 (pondělí). Dovolání podané žalobcem až 2. prosince 2002 je tedy opožděné. Po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 3. června 2003

JUDr. Ivana Štenglová,v. r.

předsedkyně senátu