29 Odo 499/2002
Datum rozhodnutí: 16.10.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 499/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. e., a.s., proti žalovanému J. B., o 87.595,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 42/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. května 2001, č.j. 22 Co 67/2001 - 43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové shora označeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. července 2000, č.j. 5 C 42/2000-29, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 87.595,60 Kč se 17% úrokem z prodlení z částky 56.688,10 od 30.4. 1999 do zaplacení a se 17% úrokem z prodlení z částky 30.350,50 Kč od 22.12.1998 do zaplacení a náklady řízení, a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud tak rozhodl poté, co z obsahu zjistil, že posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání bylo 13. září 2000, když žalovaný podal své odvolání telefaxem až dne 21. září 2000 a o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání nepožádal.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 22. srpna 2001 osobně u Okresního soudu v Pardubicích dovolání datované dnem 20. srpna 2001, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Jeho důvod spatřuje v nesprávném postupu odvolacího soudu, který podle jeho názoru bez dalšího, zejména bez nařízení jednání, odmítl jeho odvolání jako opožděné proti rozsudku soudu prvního stupně, čímž mu znemožnil účast při jeho jednání a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že žádným způsobem nehodnotil, zda se dovolatel v okamžiku doručování rozsudku soudu prvního stupně v místě doručení zdržoval. Uvádí, že fikce doručení rozsudku soudu prvního stupně podle § 47 odst. 2 o. s. ř. nemohla nastat, neboť se v době jeho doručování v místě doručení nezdržoval. Namítá, že své odvolání podal včas. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl, neboť se s rozhodnutími soudu prvního stupně i odvolacího soudu ztotožňuje.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Z obsahu spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni dne 6. června 2001 a žalovanému dne 11. června 2001, přičemž tímto dnem ve smyslu § 159 odst. 1 o. s. ř. též nabylo právní moci.

Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§ 57 odst. 2 věty první o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 11. červenec 2001 (středa). Dovolání podané žalovaným až dne 22. srpna 2001 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud České republiky proto opožděné dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. Žalovaný podáním opožděného dovolání procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto a nemá proto na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.



Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně 16. října 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu