29 Odo 482/2006
Datum rozhodnutí: 29.11.2006
Dotčené předpisy:





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 482/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně T. C., s. r. o., proti žalované JUDr. L. V., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně P. H. a. s., o vyloučení částky 800.000,- Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Cm 27/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2005, č. j. 6 Cmo 86/2003-86, takto:


Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2005, č. j. 6 Cmo 86/2003-86 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2002, č. j. 14 Cm 27/2000-34, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Ve výroku označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby žalovaná správkyně konkursní podstaty úpadkyně P. H. a. s. byla povinna vyloučit ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně částku 800.000,- Kč, nacházející se v notářské úschově JUDr. J. E. v O. pod sp. zn. Knú 2/98. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že předmětná částka coby část kupní ceny z kupní smlouvy uzavřené dne 20. března 1998 mezi pozdější úpadkyní jako prodávající a žalobkyní jako kupující (dále též jen kupní smlouva ) byla pozdější úpadkyni zaplacena dnem složení do notářské úschovy (17. března 1998).


K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rovněž ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tom správném znění že se zamítá žaloba, že částka 800.000,- Kč, která se nachází v notářské úschově JUDr. J. E., notáře v Olomouci, pod sp. zn. Knú 2/98, neměla být zařazena do soupisu konkursní podstaty úpadkyně a že tato částka se ze soupisu konkursní podstaty vylučuje. Odvolací soud uzavřel, že částka 11.250.000,- Kč (coby celá dohodnutá kupní cena) byla majetkem žalobkyně do 20. března 1998. Po tomto dni šlo již o finanční prostředky pozdější úpadkyně (která byla v nakládání s nimi omezena /co do 800.000,- Kč určených k úhradě daně z převodu nemovitostí/). Přitom zdůraznil, že podle kupní smlouvy kupující uhradila kupní cenu jejím složením do notářské úschovy.


Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu - dále též jen o. s. ř. ). Podle dovolatelky je nezbytným předpokladem vzniku vlastnického práva úpadce k určitému majetku předání tohoto majetku úpadci, s tím, že do té doby jde jen o obligační nárok. Názor odvolacího soudu, jenž tvrdí, že úpadkyni vzniklo vlastnické právo k druhově určenému majetku bez předání majetku, za správný nemá. Soudy nižších stupňů - pokračuje dovolatelka - dospěly (na základě znění kupní smlouvy a protokolu o notářské úschově) k závěru, že částka složená do notářské úschovy byla jako část kupní ceny zaplacena úpadci dnem uzavření kupní smlouvy. Z oněch listin však podle dovolatelky jednoznačně plyne, že peněžní prostředky zůstaly ve vlastnictví dovolatelky. Peníze byly do notářské úschovy složeny před uzavřením kupní smlouvy, takže ze strany dovolatelky nemohlo jít o splnění závazku zaplatit kupní cenu; ten totiž v době složení peněz do úschovy neexistoval. Za správný nepokládá dovolatelka ani názor odvolacího soudu, který s odkazem na kupní smlouvu uzavřel, že uzavřením kupní smlouvy se stala vlastníkem složené částky pozdější úpadkyně. Z ujednání obsaženého v článku III. kupní smlouvy podle dovolatelky plyne, že smluvní strany si zde ujednaly způsob a principy uhrazení kupní ceny a to tak, že k její úhradě pozdější úpadkyni dojde až vyplacením kupní ceny způsoby popsanými pod písmeny a/ a b/ (tj. převedením části peněžních prostředků na úvěrový účet prodávající a převodem zbývající části na účet úpadkyně u finančního úřadu na úhradu daně z převodu nemovitostí). Tomu odpovídá i poslední věta označeného článku kupní smlouvy, kde účastníci prohlašují, že s uvedeným způsobem úhrady kupní ceny souhlasí. Kdyby kupní cena byla zaplacena již jejím složením do notářské úschovy, pak by toto prohlášení postrádalo smysl. Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005, když podle téhož znění označeného předpisu věc projednal a rozhodl i odvolací soud.


Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003.


Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.


Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:


1) Dne 17. března 1998 složila dovolatelka do notářské úschovy u notářky JUDr. J. P. částku 11.250.000,- Kč, s tím, že částka 800.00,- Kč má být vydána ve prospěch pozdější úpadkyně jakmile notářce předloží pravomocný výměr na daň z převodu nemovitostí související s kupní smlouvou, a to tak, že notářka tuto částku poukáže na účet finančního úřadu. Do té doby neměla být uvedená částka vrácena žadateli (dovolatelce) bez souhlasu pozdější úpadkyně.


2) Dne 20. března 1998 uzavřela pozdější úpadkyně jako prodávající s dovolatelkou jako kupující kupní smlouvu o převodu nemovitostí ve vlastnictví pozdější úpadkyně. Podle článku III. kupní smlouvy ujednanou kupní cenu ve výši 11.250.000,- Kč uhrazuje kupující prodávající složením hotovosti v této výši do notářské úschovy JUDr. J. P., s tím, že po zápisu vkladu vlastnického práva ve prospěch kupující a po výmazu zástavních práv na převáděných nemovitostech bude tato částka uhrazena ve prospěch prodávající na základě předloženého výpisu z katastru nemovitostí se zapsaným vkladem vlastnického práva kupujícího bez jakýchkoli omezení vlastnického práva ve prospěch třetích osob, a to tak, že částku 10.453.615,- Kč převede notářka na úvěrový účet prodávající vedený u zástavní věřitelky a částka 796.385,- Kč bude notářkou převedena ve prospěch finančního úřadu (coby správce daně) na úhradu daně z převodu nemovitostí nebo jako záloha na tuto daň.


3) Usnesením ze dne 27. července 1999, č. j. 33 K 1/99-65, prohlásil Krajský obchodní soud v Ostravě konkurs na majetek prodávající (P. H. a. s.).


4) Správkyně konkursní podstaty úpadkyně sepsala částku 800.000,- Kč do konkursní podstaty úpadkyně.


S přihlédnutím k době prohlášení konkursu na majetek P. H. a. s. (27. července 1999) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především výklad zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.


Vzhledem k době uzavření kupní smlouvy a složení sporné částky do notářské úschovy (březen 1998) je dále pro věc rozhodný text zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), v původním znění.


Podle ustanovení § 6 ZKV, majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu (odstavec 1). Konkurs se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží majetek, jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí; majetek sloužící podnikatelské činnosti z podstaty vyloučen není (odstavec 2).


Ustanovení § 14 odst. 1 ZKV určuje, že prohlášení konkursu má (mimo jiné) tyto účinky:


a/ oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu;


g/ nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, považují se v konkursu za splatné.


Podle ustanovení § 81 písm. b/ notářského řádu, notáři přijímají do úschovy peníze a listiny za účelem jejich vydání dalším osobám.


Ustanovení § 85 notářského řádu pak určuje, že notář přijme do úschovy peníze, jestliže mu je předá žadatel v souvislosti s jeho činností podle § 2 a § 3 za účelem vydání další osobě (odstavec 1). Notář může uložit peníze po dobu úschovy u peněžního ústavu na zvláštní běžný účet znějící na jeho jméno s označením úschova u notáře . Nebyly-li peníze takto uloženy, notář je uloží v bezpečnostní schránce u peněžního ústavu nebo v bezpečnostní schránce ve své kanceláři (odstavec 2).


Podle ustanovení § 86 odst. 1 notářského řádu, o přijetí peněz sepíše notář protokol, který musí obsahovat: a/ místo a dobu převzetí peněz do úschovy, b/ jméno, příjmení a bydliště žadatele, c/ přesný údaj o výši peněžní částky a měnové jednotce, d/ údaj, že peníze byly od žadatele převzaty a přijaty do úschovy, e/ prohlášení žadatele, komu mají být peníze vydány.


Dle ustanovení § 87 notářského řádu, notář vydá peníze tomu, komu mají být vydány, nejpozději do 15 dnů ode dne jejich přijetí do úschovy, nestanovil-li žadatel jinou lhůtu. Nepodaří-li se mu peníze ve lhůtě vydat, vrátí je žadateli.


Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV (ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, jež je totožné se zněním v době podání žaloby), patří také to, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.


Pro odpověď na otázku, zda tento předpoklad je v dané věci dán, je nezbytné zhodnotit vztah úpadkyně k předmětu notářské úschovy.


Složení peněz do notářské úschovy nemá - na rozdíl od soudní úschovy ve smyslu ustanovení § 185a násl. o. s. ř. - soluční účinky, tj. účinky splnění dluhu složitelem (jiný závěr ostatně neplyne ani z cit. článku III. kupní smlouvy). Účelem úschovy peněz u notáře je obstarání předání peněz určenému příjemci. Jestliže určený příjemce peníze nepřevezme (lhostejno proč), nemá to pro něj žádné právní následky a peníze musí být vráceny jejich složiteli. Tím, že kupující složila dohodnutou kupní cenu do notářské úschovy, tedy ještě nedošlo k zániku (splněním) jejího závazku tuto kupní cenu zaplatit prodávající (§ 588 obč. zák.); nestalo se tak ani (jen) následným uzavřením kupní smlouvy.


Co do částky přesahující 800.000,- Kč kupující svůj závazek splnila (kupní cenu potud uhradila) až tím, že ji notářka převedla na úvěrový účet pozdější úpadkyně. Zbývajících 800.000,- Kč (jež podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů v notářské úschově zůstaly i po prohlášení konkursu na majetek prodávající) tedy zůstalo majetkem kupující. V době složení částky do notářské úschovy nepatřily peníze prodávající, nýbrž kupující; jen kupující tudíž mohla být považována za žadatelku ve smyslu ustanovení § 85 a § 86 odst. 1 notářského řádu.


Pro posouzení nároků, jež k penězům složeným do notářské úschovy mohla uplatnit správkyně konkursní podstaty úpadkyně, je určující, jaká práva ohledně této částky příslušela účastníkům kupní smlouvy před prohlášením konkursu na majetek prodávající. Podle zjištěného skutkového stavu věci není pochyb o tom, že částka 800.000,- Kč byla součástí dohodnuté kupní ceny. Dokud ji však notářka nevyplatila prodávající jako určenému příjemci (lhostejno, že se tak mělo stát ve prospěch finančního úřadu), právo s touto částkou jako se svým majetkem nakládat svědčilo žadatelce (kupující). Nebyla-li úpadkyně vlastnicí částky 800.000,- Kč před prohlášením konkursu a nestala-li se jí ani prohlášením konkursu (tím mohla být - v intencích § 14 odst. 1 písm. g/ ZKV - vyvolána toliko splatnost nedoplatku kupní ceny), pak práva k uvedené částce nemohla být realizována jejím soupisem do konkursní podstaty úpadkyně.


Tyto závěry Nejvyšší soud formuloval již ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Odo 399/2003 a nevidí důvodu se od nich odchýlit ani v této věci. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody zrušení platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).


V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že vylučovací žaloba podle § 19 odst. 2 ZKV je žalobou určovací, čemuž je nutno přizpůsobit i podobu rozsudečného výroku. Jeho úkolem dále bude, postavit najisto, zda vskutku byla (jak se naznačuje ve zrušených rozhodnutích) sepsána hotovost (zda šlo o soupis peněz) a je-li tomu tak, zda je to v souladu se způsobem notářské úschovy. Nezodpovězena totiž zůstala otázka, zda peníze nebyly uschovány postupem podle § 85 odst. 2 věty první notářského řádu, totiž jejich složením u peněžního ústavu na zvláštní běžný účet znějící na jméno notářky s označením úschova u notáře . V takovém případě by způsob úschovy soupis hotovosti (peněz) vůbec neumožňoval.


Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d o. s. ř.).


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 29. listopadu 2006


JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.


předseda senátu