29 Odo 467/2002
Datum rozhodnutí: 31.07.2002
Dotčené předpisy: § 240 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 předpisu č. 30/2000Sb.




29 Odo 467/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadkyně P., a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 70/98, o dovolání konkursního věřitele F. n. m. České republiky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2002, č. j. 1 Ko 107/2002 - 3902, takto:

Dovolání se odmítá.



O d ů v o d n ě n í:

Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 14. července 2000, č. j. 96 K 70/982946, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. srpna 2000, č. j. 96 K 70/98-3579, povolil částečný rozvrh dosavadního výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty a to tak, že zjištěné nepodmíněné pohledávky druhé třídy budou uspokojeny do výše dvaceti šesti procent a specifikoval výši částek připadajících na výplatu těchto celkem 2516 konkursních věřitelů (první výrok). Dále uložil správci konkursní podstaty, aby zajistil splnění daného usnesení do třiceti dnů ode dne jeho právní moci (druhý výrok).

Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 15. března 2002, č. j. 1 Ko 107/2002 3902, k odvolání některých konkursních věřitelů, včetně F. n. m. České republiky, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, uzavíraje, že je správné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal F. n. m. České republiky podáním předaným na poštu k přepravě dne 13. května 2002 dovolání, jež měl za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) namítaje že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. i v této věci.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Usnesení odvolacího soudu bylo (dle § 66c zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů), doručeno zveřejněním v Obchodním věstníku dne 10. dubna 2002 (srov. záznam u č. l. 3907) a téhož dne tedy nabylo právní moci. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 10. květen 2002 (pátek). Dovolání podané k poštovní přepravě až dne 13. května 2002 je proto opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Pro úplnost se dodává, že dovolání by nebylo ani přípustné. Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé (jímž je i usnesení o částečném rozvrhu) může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. nebo podle ustanovení § 239 o. s. ř. Zmatečnost řízení dle § 237 odst. 1 o. s. ř. však dovolatel nenamítá a ze spisu též neplyne a přípustnost dovolání není dána ani dle § 239 o. s. ř., jelikož odvolací soud ji výrokem svého usnesení nevyslovil (odstavec 1) a dovolatel před vydáním napadeného usnesení (v době počítané od předchozího kasačního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2002, č. j. 29 Cdo 3023/2000-3893) návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2002

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu