29 Odo 462/2001
Datum rozhodnutí: 24.10.2001
Dotčené předpisy:




29 Odo 462/2001- 418

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti 1. žalovanému M.H., 2. žalovanému F.n.m., 3. žalované C. a. s., a 4. žalovanému C., státnímu podniku v likvidaci , o zaplacení částky 16,799.909,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Cm 230/94, o dovolání 3. žalované a 4. žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 1999, čj. 9 Cmo 61/98 310, takto:

Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením zrušil bod I. a část bodu II. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 1997, čj. 25 Cm 230/94 268, kterým soud prvního stupně jednak zavázal 4. žalovaného zaplatit žalobci částku 16,799.909,- Kč s příslušenstvím a jednak zamítl žalobu proti 3. žalované, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jediným důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně v napadených částech podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) byla podle odvolacího soudu skutečnost, že soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování.

Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním 3. žalovaná a 4. žalovaný.

Přípustnost dovolání a současně dovolací důvod 3. žalovaná spatřovala v existenci vad řízení uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. a) a f) o. s. ř. Namítla, že bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, neboť přezkoumávání privatizačního rozhodnutí je z pravomoci soudů vyloučeno podle ustanovení § 10 zák. č. 92/1992 Sb. Dále tvrdila, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, když jí nebylo žádným způsobem doručeno doplnění odvolání žalobkyně, čímž jí byla odepřena možnost se k němu vyjádřit. Konečně poukázala na další vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a požadovala, aby řízení bylo zastaveno, případně aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 4. ve svém dovolání vytýkal soudům obou stupňů nesprávný právní závěr ohledně přechodu jeho závazků z úvěrové smlouvy, který nemá oporu v předložených důkazech.

Žalobkyně ve vyjádřeních k oběma dovoláním souhlasila s tím, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní 1. a 2. ve svých vyjádřeních shodně navrhli, aby dovolací soud obě dovolání zamítl.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, je dovolání přípustné pouze v případě existence některé z vad řízení, uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. Zjištění takové vady by mělo za následek nejen přípustnost podaného dovolání podle citovaného ustanovení, ale současně také jeho důvodnost podle ust. § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

Dovolání nejsou přípustná.

Předmětem sporu a tedy věcí, v níž rozhodovaly soudy obou stupňů, byl žalobcem uplatněný nárok na zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy. Protože tato věc vyplývá z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských) a protože podle zákona ji neprojednávají a nerozhodují o ní jiné orgány, je v této věci dána pravomoc soudu podle ust. § 7 odst. 1 o. s. ř. Řízení před soudy obou stupňů proto vadou uvedenou v ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. netrpí.

Odnětím možnosti jednat před soudem se (ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníkům řízení realizaci procesních práv, která jim občanský soudní řád dává. O zmatečnost se přitom jedná, jen jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování.

Ze spisu se nepodává, že by soud 3. žalované doručil stejnopis podání ze dne 19. ledna 1998, ve kterém žalobkyně jednak zaujala stanovisko k odvolání 4. žalovaného a jednak doplnila své odvolání. V tomto směru soud postupoval v rozporu s ustanovením § 210 odst. 1 o. s. ř., podle kterého nejde-li o případ uvedený v § 209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Přesto však Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by tímto nesprávným postupem soudu byla 3. žalované odňata možnost jednat před soudem.

Nehledě k tomu, že námitky žalobkyně, ke kterým se 3. žalovaná neměla možnost v odvolacím řízení vyjádřit, byly z hlediska důvodu, pro který odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně, naprosto nerozhodné, nenastala v důsledku zrušujícího usnesení odvolacího soudu taková procesní situace, ve které by již 3. žalovaná neměla možnost své dříve odepřené procesní právo (tedy právo vyjádřit se k námitkám žalobkyně uvedeným v jejím odvolání) uplatnit. Naopak, pro další řízení před soudem prvního stupně je pro účastníky možnost realizovat svá procesní práva v plném rozsahu zachována. Nebrání-li nastalá procesní situace účastníku znovu realizovat své procesní právo, které mu bylo nesprávným postupem soudu dříve odepřeno, přičemž se tím procesní postavení účastníka nezhoršilo, nelze dospět k závěru, že účastníku byla odňata možnost jednat před soudem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. Cdo 150/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, pod číslem C 312).

Jiné vady řízení podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolateli tvrzeny nejsou a ze spisu se ani nepodávají.

Tento závěr s sebou nutně nese konečné posouzení podaných dovolání jako nepřípustných.

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání 3. žalované a 4. žalovaného odmítl jako nepřípustná.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. října 2001

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.

předseda senátu