29 Odo 450/2002
Datum rozhodnutí: 15.01.2003
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 450/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci žalobce JUDr. J. J., zast., advokátem, proti žalované M., i. f., a. s., zast., advokátem, o neplatnost přeměny investičního fondu, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 26 Cm 152/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2002, čj. 8 Cmo 397/2001-43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20.6.2001, čj. 26 Cm 152/2000-16, kterým tento soud zamítl žalobu na určení, že přeměna M., i. f., a. s. (dále též jen fond ) na otevřený podílový fond je neplatná a uložil žalobci zaplatit žalované náklady odvolacího řízení.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že žalobce se domáhá určení podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), které se vztahuje k určení existence či neexistence právního vztahu či práva. Proto je třeba posoudit, zda lze požadované určení podřadit pod toto ustanovení. Podle odvolacího soudu je přeměna investiční společnosti na otevřený podílový fond jinou skutečností, která se svou povahou přibližuje právní události. Určení neplatnosti takové právní skutečnosti rozhodnutím soudu přichází v úvahu, jestliže to zákon připouští - potom ale nejde o žalobu podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98).

Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech možnost domáhat se určení neplatnosti přeměny investičního fondu na podílový fond neupravuje. Takovou úpravu nemá ani obchodní zákoník, který upravuje pouze právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která rozhodla o takové přeměně.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve hmotném právu, a proto žalobě nelze vyhovět.

Otázkou právního nástupnictví po zaniklém fondu a likvidací jeho závazků při přeměně na otevřený podílový fond se odvolací soud nezabýval, neboť není právně významná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a rovněž na ustanovení § 242 odst. 3 v návaznosti na ustanovení § 229 o. s. ř., co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.

V dovolání uvedl, že odvolací soud vychází z ničím nepodloženého tvrzení, že přeměna investiční společnosti (správně má být fondu) na otevřený podílový fond (dále jen přeměna ), je jinou právní skutečností, která se svou povahou přibližuje právní události. Podle dovolatele jde o soubor právních úkonů. Jejím nutným avšak nepostačujícím předpokladem je rozhodnutí valné hromady, jednotlivými úkony jsou vypracování projektu přeměny, podání žádosti o povolení přeměny, podání návrhu na výmaz z obchodního rejstříku atd. Dovolatel dovozuje, že to, že ani zákon č. 248/1992 Sb., ani obchodní zákoník neupravují možnost domáhat se určení neplatnosti přeměny nebrání tomu, aby o neplatnosti přeměny bylo rozhodnuto podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., které obsahuje pouze demonstrativní výčet případů, na které se vztahuje. Svým rozhodnutí odvolací soud podle žalobce popřel jeho právo na spravedlivý proces.

Dovolatel dále namítá proti tomu, že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou právního nástupnictví po přeměněném fondu a přechodem jeho závazků, poté, co soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že na podílníky otevřeného podílového fondu nepřecházejí závazky zaniklého fondu. Vyslovil názor, že k takovému přechodu dochází a podrobně jej odůvodnil.

A konečně dovolatel tvrdí, že odvolací soud nerespektoval jeho právo na spravedlivý proces, když mu znemožnil bránit při jednání před odvolacím soudem procesní argumentací, popřípadě doplněním dokazování a příslušnými procesními návrhy právní i věcnou opodstatněnost svých žalobních důvodů. Z hlediska práva na soudní ochranu osob dotčených důsledky přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond je nezbytné připustit možnost napadnout přeměnu investičního fondu na otevřený podílový fond procesním způsobem, tedy žalobou, což odvolací soud dovolateli svým zamítavým rozhodnutím znemožnil. Dovolatel má právo na vydání zákonného rozhodnutí po věcném přezkumu jeho věci, což mu odvolací soud svým rozhodnutím znemožnil. V tom směru se žalobce dovolává čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod, která je ve smyslu čl. 10 Ústavy přímo inkorporována do právního řádu České republiky. Přitom odvolací soud nijak blíže nezdůvodnil, jak by se měl dovolatel procesně bránit dopadům přeměny na jeho postavení.

Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam.

Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Dovolatel zakládá svoji žalobu na tom, že rozhodnutí fondu (resp. jeho valné hromady) podle ustanovení § 35j odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., je v rozporu s ústavou, neboť uvedený zákon upravuje pouze převod majetku fondu na podílníky otevřeného podílového fondu, a proto je nutno použít pro akcionáře fondu obecnou úpravu v obchodním zákoníku, podle které akcionáři ručí za závazky fondu i po jeho přeměně na otevřený podílový fond.

Zásadní právní význam dovolatel spatřuje v řešení otázky, zda se lze domáhat žalobou podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. určení, že přeměna investičního fondu na otevřený podílový fond je neplatná.

Dovolací soud zásadní právní význam této otázky neshledal.

Dovolatel dovozuje, že přeměna fondu je souborem právních úkonů; jejím nutným avšak nepostačujícím předpokladem je rozhodnutí valné hromady, jednotlivými úkony jsou vypracování projektu přeměny, podání žádosti o povolení přeměny, podání návrhu na výmaz z obchodního rejstříku atd. Z uvedeného vyplývá, že se dovolatel domáhá, aby soud v řízení podle § 80 písm. c) o. s. ř. přezkoumal platnost usnesení valné hromady, která rozhodla o přeměně, včetně postupů tomuto rozhodnutí předcházejících.

Takové přezkoumání však provést nelze.

Z ustanovení § 131 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), které podle ustanovení § 183 obch. zák., platí obdobně i pro akciovou společnost, vyplývá, že každý akcionář, člen představenstva či dozorčí rady společnosti, jakož i další, v uvedeném ustanovení citované osoby mohou požádat do tří měsíců soud, aby vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, popřípadě stanovami.

Ustanovení § 131 a § 183 obch. zák. tedy na jedné straně přiznává vymezenému okruhu osob právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady pro rozpor se zákonem, společenskou smlouvou či stanovami, na straně druhé však toto právo omezuje tříměsíční lhůtou, po jejímž uplynutí se již uvedené osoby vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady domáhat nemohou. Zákon přitom nerozlišuje mezi jednotlivými důvody neplatnosti a staví tak naroveň porušení stanov s porušením kogentních ustanovení zákona. Citovaná ustanovení však výslovně neřeší otázku, zda je přípustné přezkoumávat platnost usnesení valné hromady - bez časového omezení - i v jiných případech, než v případech než jsou uvedeny v § 131 a § 183 obch. zák.

Tuto otázku však již vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1.6.2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura pod č. 128/2000, ve kterém dovodil, že takové přezkoumání není - s výjimkou přezkoumání platnosti usnesení v řízení o povolení zápisu skutečnosti založené usnesením do obchodního rejstříku - možné.

Na tomto základě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř přípustné není. Jelikož přípustnost dovolání nevyplývá ani z jiných ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. ledna 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu