29 Odo 445/2001
Datum rozhodnutí: 08.11.2001
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2000




29 Odo 445/2001-41

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Š. , s. s r. o., proti žalované M.H., o zaplacení 58.563,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 11/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2001, čj. 39 Co 472/2000-29, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. července 2000, čj. 7 C 11/2000-17 uložil žalované zaplatit žalobkyni jednak částku 58.563,- Kč s 16% úrokem z prodlení ode dne 8. listopadu 1995 ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně, počínaje dnem 20. září 2000 vždy ke každému dvacátému dni v měsíci do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (bod I. výroku) a jednak na náhradu nákladů řízení částku 10.009,- Kč do 31. října 2000.

Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jen tak, že žalovaná je povinna částku 58.563,- Kč s 16% úroky z prodlení od 8. listopadu 1995 do zaplacení žalobci zaplatit v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč počínaje květnem 2001 pod ztrátou výhody splátek, jinak se v tomto výroku potvrzuje a ve výroku o nákladech řízení jen tak, že žalovaná je povinna je zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje . Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Přípustnost dovolání spatřovala v naplnění podmínek stanovených v ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., za dovolací důvod označila důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, což sám zmínil v důvodech svého rozsudku.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Rozsudek odvolacího soudu je s výjimkou stanovení počátku běhu lhůty pro zaplacení splátek rozsudkem potvrzujícím. Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. (existence takových vad se ze spisu nepodává a dovolatelka ji ani netvrdila), je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné pouze za podmínek ust. § 238 odst. 1 písm. b) a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. O tom, že jde o potvrzující rozsudek, což odvolací soud v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl, nepochybuje ani dovolatelka ve svém dovolání.

Podmínky přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku stanovené v ust. § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. však nejsou dány, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.

Dovolání není přípustné ani podle ust. § 239 o. s. ř., neboť odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil (srov. odstavec 1 cit. ustanovení) a dovolatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala (srov. odstavec 2 téhož ustanovení).

Tento závěr se sebou nutně nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle ust. § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolatelka zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. § 146 odst. 2, věty prvé (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst.4 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. listopadu 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu