29 Odo 433/2006
Datum rozhodnutí: 29.08.2006
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 433/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Ing. L. M., proti žalovanému Ing. J. R., jako správci konkursní podstaty úpadce F. M., o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 25/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 241/2005-22, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 241/2005 22, potvrdil usnesení ze dne 9. listopadu 2005, č.j. 45 Cm 25/2005-12, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 11. října 2005, č.j. 45 Cm 25/2005-4, jímž soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že odvolání podané žalobkyní na poštu dne 7. listopadu 2005 je odvoláním podaným po uplynutí zákonné odvolací lhůty; proto usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost shledal věcně správným.


Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.


Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, však usnesením ve věci samé není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalobkyně tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.


Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Nákladový výrok se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 29. srpna 2006


JUDr. Petr G e m m e l , v. r.


předseda senátu