29 Odo 409/2001
Datum rozhodnutí: 03.01.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 409/2001-108

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. p., a.s., proti F. n. m. Č. r., o určení neplatnosti stanov, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 289/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2001, čj. 7 Cmo 794/2000-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2000, čj. 1 Cm 289/98-74, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti článku 6 odst. 2 a článku 13 odst. 11 stanov žalobkyně, ve znění před valnou hromadou konanou dne 26. června 1998 a článku 6 odst. 2 a článku 13 odst. 9 stanov žalobkyně platných ve znění po schválení valnou hromadou konanou 26. června 1998.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 12. dubna 2001 dovolání, které bylo (jak vyplývá z podacího razítka soudu) Městskému soudu v Praze doručeno osobně dne 13. dubna 2001.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř. ).

O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud, jak se výslovně podává i z odůvodnění jeho rozsudku, věc ve shodě s bodem 15. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadních právních předpisů.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na čl. 97, žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) doručen dne 15. února 2001. Převzetí je potvrzeno razítkem advokáta a podpisem na doručence. Téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 15. březen 2001 (čtvrtek). Dovolání podané žalobkyní až 13. dubna 2001 je tedy opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 3. ledna 2002

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu