29 Odo 407/2004
Datum rozhodnutí: 22.02.2005
Dotčené předpisy: § 181 předpisu č. 513/1991Sb.




29 Odo 407/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatele MUDr. P. S., zastoupeného, advokátem, o zmocnění svolat valnou hromadu S., a.s., zastoupené, advokátem, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 1692/98, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003, č. j. 14 Cmo 199/2002-160, takto:

I. Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení se odmítá.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit S., a.s. náklady dovolacího řízení ve výši 5.075,- Kč do rukou jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 1999, č.j. 22 Cm 1692/98-25 ve výroku I., pokud je jako pořad jednání valné hromady uvedeno odvolání a volba členů dozorčí rady a ve výroku II. Ve zbytku usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle ustanovení § 181 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) může akcionář se stanoveným podílem na základním kapitálu společnosti požádat představenstvo o svolání mimořádné valné hromady k projednání navržených záležitostí. Podle odstavce 3 téhož paragrafu nesvolá-li představenstvo valnou hromadu, rozhodne soud na žádost akcionáře o tom, že jej zmocní svolat mimořádnou valnou hromadu a ke všem úkonům s ní souvisejícím.

Ani z obchodního zákoníku, ani ze stanov S., a.s. (dále jen společnost ), jimiž provedl odvolací soud důkaz, nelze dovodit, že projednání záležitostí uvedených v napadeném usnesení soudu prvního stupně pod body 1 36 pořadu jednání mimořádné valné hromady (dále jen pořad ) patří do působnosti valné hromady. Stejně tak nelze v předpisech nalézt oporu pro povinnost představenstva podávat zprávy o předmětných záležitostech v takovém rozsahu, tak detailně a několik let zpátky. Požadavek navrhovatele (ohledně zmíněného pořadu jednání valné hromady) má charakter šikany a představuje nepřípustný výkon práva (§ 2 odst. 1 obch. zák., § 3 odst. 1 občanského zákoníku), respektive zakázané zneužití práva podle § 56a odst. 1 obch. zák.

Pod bodem 37 pořadu uvedená volba členů představenstva nepatří do působnosti valné hromady společnosti, ale dozorčí rady (čl. 22 bod 10 stanov).

Pod bodem 38 pořadu uvedené odvolání a volba členů dozorčí rady má oporu v čl. 10 bod 1 písm. c) stanov společnosti.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zčásti ve výroku o zmocnění navrhovatele ke svolání mimořádné valné hromady s pořadem jednání odvolání a volba členů dozorčí rady a ve výroku o určení předsedy mimořádné valné hromady podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) jako věcně správné potvrdil, zčásti ve zbytku usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 2 o. s. ř. změnil a návrh zamítl.

Proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel tvrdí, že obchodní zákoník dává akcionáři právo domáhat se svolání valné hromady představenstvem v ustanovení § 181 odst. 2. Tato povinnost představenstva je přitom dle zákona bezvýjimečná a pokud jí představenstvo ve stanovené lhůtě nesplní, zmocní soud ke svolání mimořádné valné hromady s navrženým programem přímo akcionáře.

Pro rozhodnutí soudu o zmocnění akcionáře svolat mimořádnou valnou hromadu je rozhodující pouze splnění dvou zákonným podmínek, zda příslušný akcionář či akcionáři mají potřebný počet akcií a zda představenstvo vyhovělo či nevyhovělo žádosti akcionáře či akcionářů o svolání mimořádné valné hromady.

Co se týče programu takto svolávané valné hromady, jsou zásahy představenstva respektive soudu do navrhovaného programu dle zákona vyloučeny, což vyplývá z dikce ustanovení § 181 odst. 1 a 2 obch. zák. Navíc podle dovolatele odvolací soud zcela nedostatečně odůvodnil svůj závěr, že navrhovatel nebyl oprávněn navrhnout projednání bodů 1 36 navrženého pořadu jednání mimořádné valné hromady. Navrhovatel dovozuje, že projednání záležitostí týkajících se společnosti může kvalifikovaný akcionář žádat proto, že svá práva podílet se na řízení akciové společnosti, zúčastnit se valné hromady, vyjadřovat se na ní, žádat a dostat vysvětlení a uplatňovat vlastní návrhy či protinávrhy, může realizovat právě prostřednictvím valné hromady a nikoli jiného orgánu společnosti. Právě proto není podle názoru dovolatele okruh záležitostí, které navrhuje projednat na valné hromadě, zákonem omezen ani zúžen. Pokud by tomu mělo být naopak, mohly by se výkonné a kontrolní orgány snadno zbavovat nepohodlných otázek akcionářů tím, že by určité záležitosti na pořad valných hromad nezařazovaly. Akcionářům by pak bylo zcela evidentně upřeno právo na informace o záležitostech společnosti, právo vyjadřovat se k nim a právo na vysvětlení určitých záležitostí od členů jejich orgánů, přestože to jsou právě oni, kdo se svým vkladem podílí na základním kapitálu společnosti.

I pokud by měla být možnost navržení záležitostí k projednání valné hromadě omezena pouze rozsahem rozhodovací působnosti valné hromady, nelze bez dalšího vycházet z vymezení působnosti valné hromady v ustanovení § 187 obch. zák. Výčet v tomto ustanovení nelze považovat za konečný či taxativní již s ohledem na písmeno k), které ponechává otevřený poměrně široký prostor pro rozsah působnosti valné hromady. V této souvislosti poukazuje dovolatel na to, že ustanovení § 187 obch. zák. vymezuje pouze rozsah rozhodovací pravomoci valné hromady, přičemž nevylučuje, stejně jako jakékoli jiné ustanovení obchodního zákoníku, možnost pouhého projednání určité záležitosti týkající se společnosti bez vlastního rozhodnutí o této záležitosti. Dovolatel poukazuje na to, že jsou souběžně na pořad valné hromady zařazovány body například zahájení či ukončení valné hromady či projednání určitých zpráv představenstva nebo dozorčí rady, které ve výčtu působnosti valné hromady uvedeny nejsou.

Dále dovolatel uvádí, že zákon ukládá představenstvu povinnost předkládat valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku. Svým návrhem pořadu jednání valné hromady navrhovatel pouze konkretizoval jednotlivé záležitosti týkající se podnikatelské činnosti žalované a stavu jejího majetku, které by mělo představenstvo na mimořádné valné hromadě předložit a které by měly být nejvyšším orgánem společnosti projednány, včetně příslušných zpráv dozorčí rady. Svým návrhem tak navrhovatel v žádném případě nepřekročil působnost valné hromady, neboť povinnosti představenstva předkládat valné hromadě zprávy o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku musí odpovídat a odpovídá právo akcionářů na valné hromadě předložené zpráva projednat. Proto body, jejichž projednání navrhovatel zařadil do pořadu jednání mimořádné valné hromady, spadají evidentně do působnosti valné hromady vyplývající přímo z obchodního zákoníku.

Dovolatel rovněž upozorňuje, že představenstvo odpovídá za svou činnost valné hromadě, a proto musí mít valná hromada možnost tuto odpovědnost kontrolovat a přezkoumávat. Pokud by se představenstvo mohlo vyhnout kontrole své činnosti nezařazením určité požadované záležitosti na pořad jednání valné hromady a akcionáři by neměli žádnou možnost jak tuto záležitost na pořad jednání zařadit, došlo by k hrubému popření základních akcionářských práv.

Dovolatel se dále ohrazuje proti nařčení odvolacím soudem, že jeho návrh je šikanou společnosti a představuje tak nepřípustný výkon práva. Jeho návrh vycházel z aktuální katastrofální hospodářské situace společnosti a byl motivován pouze obavou o společnost, v níž měl poměrně významný majetkový podíl. Tvrdí, že měl na základě auditorských zpráv důvodné pochybnosti o účelovosti sestavování a některých údajů v účetnictví společnosti, proto se domáhal předložení jasné, konkrétní a podrobné zprávy o majetku a podnikání společnosti právě na předmětné mimořádné valné hromadě .

Dovolatel dovozuje, že na věc je třeba aplikovat obchodní zákoník ve znění účinném v době uplatnění práva na svolání valné hromady.

Za protiprávní považuje dovolatel také to, že odvolací soud změnil výrok, kterým soud prvního stupně uložil společnosti nést náklady mimořádné valné hromady, přestože zmocnění dovolatele ke svolání mimořádné valné hromady, byť z omezeným pořadem jednání, potvrdil.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání polemizuje s výkladem ustanovení § 181 a § 187 obch. zák. předestřeným v dovolání a označuje dovolání za zjevně bezdůvodné.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., se pro řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob zahájená na návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť řízení bylo zahájeno před 1.1.2001 a řízení v této věci je řízením podle ustanovení § 200e odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) a c) o. s. ř.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Odvolací soud založil své rozhodnutí v části týkající se bodů 1 36 programu především na tom, že projednání záležitostí uvedených v napadeném usnesení soudu prvního stupně pod body 1 36 pořadu jednání mimořádné valné hromady nepatří do působnosti valné hromady.

Jak již Nejvyšší soud dovodil v usnesení ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2776/99, a rovněž v usnesení ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 841/2003, z dikce ustanovení § 181 odst. 1 obch. zák. nevyplývá možnost domáhat se svolání valné hromady k diskusi o pořadu, který není valná hromada oprávněna projednávat a hlasovat o něm. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud uzavřel, že z ustanovení § 181 odst. 1 obch. zák. nelze ani dovozovat, že se akcionář může domáhat svolání valné hromady k projednání jakýchkoli záležitostí. Logickým a systematickým výkladem, zejména ve vazbě na ustanovení § 187 obch. zák., je naopak třeba dovodit, že svolání mimořádné valné hromady lze požadovat pouze k projednání záležitostí, které patří do působnosti valné hromady. Při výkladu zastávaném dovolatelem by bylo možno požadovat svolání valné hromady i o otázkách, které nepatří do působnosti valné hromady, ale patří do působnosti jiného orgánu společnosti. (Tak např. by se akcionář společnosti, jejíž stanovy svěřují volbu představenstva dozorčí radě, mohl domáhat svolání valné hromady za účelem volby představenstva.) Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Pokud pak dovolatel namítá, že z ustanovení § 187 písm. k) obch. zák., ve znění účinném v době podání návrhu, plyne, že valná hromada může projednávat další záležitosti nad rozsah stanovený v § 187 obch. zák., dovolací soud k tomu uzavírá, že tomu tak sice je, ale jen za předpokladu, že zákon nebo stanovy akciové společnosti svěřují projednání takových jiných otázek do působnosti valné hromady. To však dovolatel netvrdil. Tvrdil pouze, že svým návrhem pořadu jednání valné hromady jen konkretizoval jednotlivé záležitosti týkající se podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku, které by mělo představenstvo na mimořádné valné hromadě předložit a které by měly být nejvyšším orgánem společnosti projednány, včetně příslušných zpráv dozorčí rady.

Podle ustanovení § 192 odst. 2 obch. zák. je představenstvo povinno předkládat valné hromadě ve lhůtách určených stanovami zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku. Konkretizace záležitosti týkající se podnikatelské činnosti společnosti pak lze dosáhnout v souladu s ustanovením § 180 odst. 1 obch. zák. tím, že bude akcionář tuto konkretizaci požadovat na valné hromadě projednávající uvedenou zprávu. Jelikož zákon ukládá předložení zprávy o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku ve lhůtách určených stanovami, lze dovodit, že si akcionář nemůže zásadně vynucovat předkládání této zprávy mimo termíny určené ve stanovách.

K námitce dovolatele, že akcionář je oprávněn prostřednictvím valné hromady kontrolovat a přezkoumávat odpovědnost podřízených orgánů společnosti dovolací soud uzavřel, že právo a postup při přezkoumávání činnosti představenstva, kterého se dovolatel domáhá, upravuje ustanovení § 182 odst. 1 písm. b) a odst. 2 obch. zák., kterýžto postup nelze nahrazovat postupem určeným pro uplatnění práva akcionáře na svolání valné hromady.

Dovolatel výslovně napadl též výrok o náhradě nákladů řízení. Protože proti tomuto výroku podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, dovolací soud v tomto rozsahu dovolání odmítl.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal společnosti, která měla ve věci úspěch, náklady řízení podle ustanovení § 8 písm. g) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. výši 5.000,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. února 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu