29 Odo 405/2004
Datum rozhodnutí: 29.09.2004
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 405/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně K., s. r. o., proti žalovaným 1) B. H., a 2) I. H., o zaplacení částky 2,834.531,87 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 172/2002, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 10 Co 837/2003-144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 30. září 2003, č.j. 3 C 172/2002-137, s odkazem na ustanovení § 208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) odmítl jako opožděné odvolání žalovaných proti rozsudku ze dne 12. srpna 2003, č.j. 3 C 172/2002- -131, jímž žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 2,834.531,78 Kč a na nákladech řízení 113.380,- Kč, a současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 10 Co 837/2003-144, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), uzavíraje, že závěr soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání je správný.

Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, namítajíc, že na rozsudek nemohla reagovat včasným odvoláním, jelikož jí ani jeden z dopisů Okresního soudu v Domažlicích nebyl adresován na její trvalý pobyt . Zdůraznila, že o doručování na P.O. BOX nežádala a již téměř deset let bydlí na adrese S. č. 4, K.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti usnesení dovolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání není založena ustanovením § 237 o. s. ř., když usnesením odvolacího nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost.

Závěr, podle něhož proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné, byl ostatně formulován již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž Nejvyšší soud nemá důvod se od něj odchýlit ani v této věci.

Protože dovolání druhé žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání druhé žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když druhá žalovaná nemá podle výsledku dovolacího řízení na jejich náhradu právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek..

V Brně 29. září 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu