29 Odo 400/2001
Datum rozhodnutí: 03.01.2002
Dotčené předpisy: § 188 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 180 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb.




29 Odo 400/2001-130

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu 1. R. M., 2. Ing. T. H., o neplatnost usnesení valné hromady Č. g. s., a.s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 363/99, o dovolání navrhovatelů, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2001, č.j. 7 Cmo 852/2000-109, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2001, č.j. 7 Cmo 852/2000-109 a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č.j. 45 Cm 363/99-70 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28.6.2000, č.j. 45 Cm 363/99-70, jímž tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Č. g. s., a.s. (dále jen společnost ), konané dne 24.6.1999, kterým valná hromada schválila účetní závěrku za rok 1998 ve znění přílohy 5. zápisu z valné hromady a způsob úhrady ztráty společnosti.

V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tvrzený důvod neplatnosti usnesení valné hromady není dán. Podle § 180 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) ve znění před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., je akcionář oprávněn se zúčastnit valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, které jsou předmětem jednání valné hromady a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Napadeným usnesením valná hromada schválila roční účetní závěrku za rok 1998 a rozhodla o úhradě ztráty. Z hlediska účetní závěrky byl údaj o jménu obchodního partnera, který se podílel na prodeji podílu společnosti B. C., spol. s r.o. (dále jen B. ), bez významu. Proto vedení společnosti nemuselo tento údaj na valné hromadě akcionářům sdělit. Nejednalo se o protiprávní postup z jeho strany. Navíc lze připustit, že údaj tohoto charakteru spadal pod obchodní tajemství. Argument navrhovatelů, že bez předmětného údaje nemohou podat proti členům představenstva žalobu o náhradu škody, neobstojí, neboť tato okolnost s posouzením platnosti usnesení valné hromady nijak nesouvisí.

Další výhrada navrhovatelů spočívala v tvrzení, že zápis z valné hromady nezachycoval v úplnosti a pravdivě její průběh. Tím došlo k porušení § 188 odst. 2 písm. d) obch. zák., jehož důsledkem je, že rozhodnutí takto zaprotokolované valné hromady jsou neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 občanského zákoníku. Porušení uvedených ustanovení má závažné právní následky, které jsou dány tím, že akcionáři, kteří se valné hromady nezúčastnili, nemohou vykonávat svá práva, zejména nemají náležitý podklad pro podání žaloby na určení neplatnosti usnesení valné hromady.

Odvolací soud konstatoval, že podle soudu prvního stupně byl zápis z valné hromady vyhotoven standardním způsobem a obsahuje průběh děje na ní. Žalobci svoje tvrzení o nepravdivosti zápisu neprokázali. I kdyby se jim to podařilo, jednalo by se pouze o nepodstatné porušení předpisů, které podle § 183 odst. 2 písm. a) obch. zák. k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady vést nemůže. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nedostatek týkající se zápisu z valné hromady nemůže vést k neplatnosti usnesení na ní přijatých. Zápis z valné hromady nemá vliv na její průběh a na rozhodnutí na ní přijatá.

Ani tvrzení, že usnesení je neplatné z důvodu nesrozumitelnosti, a to zejména pokud jde o jeho část označenou číslicí 2, která odkazuje na bod 5. zápisu, když správně mělo jít o odkaz na jeho bod 6., neobstojí, neboť tento nedostatek v zápisu je bezvýznamný z hlediska platnosti přijatého usnesení. Jde o zřejmou písařskou chybu, způsob úhrady ztráty společnosti za rok 1998 je uveden pod bodem 6. a nikoli pod bodem 5. zápisu z valné hromady.

Odvolací soud nepřipustil proti svému rozhodnutí dovolání, neboť k tomu neshledal důvody.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti odkázali na ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř.

V dovolání uvedli, že informace požadovaná na valné hromadě v souvislosti se schválením účetní závěrky, se týká toho, že společnost v roce 1998 prodala svůj 24 % podíl ve společnosti B. Přitom čistý zisk B. se v letech 1997 a 1998 pohyboval v úrovni přes 500 milionů korun a obrat této společnosti dynamicky a kontinuálně stoupal (v roce 1997 cca 9,6 mld. korun, v roce 1998 cca 12 mld. korun, v roce 1999 cca 14,7 mld. korun). B. měla a má renomovaného ovládajícího akcionáře, kterým je německá společnost C. AG. Při vynaložení přiměřené náležité péče muselo představenstvo a dozorčí rada společnosti vědět, že B. je dynamicky růstová společnost s perspektivou nadprůměrného nárůstu zisku. Bylo sotva velkým překvapením, když čistý zisk B. dosáhl v roce 1999 cca 1,5 mld. korun a za rok 2000 byl ještě vyšší. V přepočtu za 24 % podíl který společnost v B. v roce 1998 držela by měla v roce 1999 podíl na zisku cca 378 mil korun, s perspektivou dalšího růstu. Podle informací poskytnutých na valné hromadě která schvalovala účetní závěrku za rok 1998, prodala společnost v roce 1998 svůj podíl v B. zhruba za 1 mld. korun, tj. za 2,5 násobek čistého zisku připadajícího na její podíl v roce 1999. Je zřejmé, že cena podílu byla nepřiměřeně nízká a pro společnost byla transakce hrubě nevýhodná. I když ponecháme stranou, zda představenstvo touto transakcí způsobilo společnosti škodu velkého rozsahu, je třeba uvést, že za tento nevýhodný obchod zaplatila společnost ještě provizi v řádech stamilionů korun. To je o to nepochopitelnější, že prodávající a kupující, kterým byl ovládající akcionář B., se dlouho znali jako společníci společnosti, která byla předmětem transakce a je sotva pochopitelné, že by bylo mezi nimi třeba obchod zprostředkovávat nebo jim významně při prodeji radit. K žádosti akcionáře o vysvětlení (o sdělení jména zprostředkujícího obchodního partnera a výše poskytnuté provize) předseda valné hromady prohlásil, že veškeré údaje, které nejsou uvedeny v účetní závěrce společnosti předložené akcionářům ke schválení, představují předmět obchodního tajemství společnosti a že žádné další dotazy týkající se účetní závěrky společnosti nebudou zodpovězeny.

K námitce, že zápis z valné hromady neobsahoval pravdivý a výstižný popis projednání jednotlivých bodů valné hromady dovolatelé především uvedli, že závěr soudu prvního stupně, že navrhovatelé neprokázali své tvrzení o nepravdivosti zápisu je v rozporu s provedeným dokazováním, neboť oba navrhovatelé i jimi navržený svědek B. ve svých výpovědích potvrdili průběh jednání valné hromady k bodu 6. programu, shodně se shora uvedeným, přičemž zápis z valné hromady z této diskuse vůbec nic neobsahuje a je v něm naopak uvedeno, že se akcionářům dostalo vysvětlení. Navrhovatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zápis z valné hromady nemůže vést k neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou. Zápis je důležitým dokumentem jak pro uplatnění práv akcionářů, tak pro dokumentaci vnitřních poměrů společnosti a pro vztahy ke třetím osobám. Proto v něm musí být pravdivě a výstižně popsán průběh jednání valné hromady. Pokud tomu tak není, jde o podstatné porušení ustanovení § 188 odst. 2 písm. d) obch. zák., které má závažné právní následky, neboť akcionáři, kteří se valné hromady nezúčastnili, nemají náležitý podklad pro podání návrhu na určení neplatnosti usnesení valné hromady, popřípadě pro podniknutí jiných právních kroků. To platí i pro případ, kdy je zápis nesrozumitelný, jak je tomu i v projednávané věci, kdy část usnesení přijatého k bodu 6. programu odkazuje na bod 5. zápisu.

K závěru odvolacího soudu, že informace, jejichž poskytnutí společnost odmítla, mohou tvořit obchodní tajemství, dovolatelé konstatují, že požadovaná informace nemá žádnou skutečnou nebo potenciální hodnotu, což plyne zejména z toho, že v době, kdy informace byla požadována, šlo již o uzavřený obchodní případ. Nemůže tedy jít o obchodní tajemství ve smyslu § 17 obch. zák. Tato informace měla navíc být (v souladu s účetními předpisy) obsažena a vysvětlena v příloze účetní závěrky. Dovolatelé zdůrazňují, že mají-li akcionáři schválit účetní závěrku, musí k tomu mít potřebné informace. Přitom v projednávané věci jde o podstatnou položku projednávané účetní závěrky. Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud usnesení obou soudů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, popřípadě o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) jak v řešení otázek týkajících se povinnosti poskytnout akcionářům na valné hromadě požadované informace, tak v řešení otázek souvisejících s pravdivostí, úplností a srozumitelností zápisu z valné hromady.

Podle § 180 odst. 1 obch. zák. má každý akcionář právo požadovat a dostat na valné hromadě vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, které jsou předmětem jednání valné hromady. Jestliže tedy akcionář požaduje, aby mu v souvislosti se schválením účetní závěrky, včetně způsobu úhrady ztráty, představenstvo podalo bližší informace o tom, jak vznikla ztráta společnosti vyplývající z účetní závěrky, respektive proč došlo k prudkému nárůstu výdajů (v projednávané věci navrhovatelé tvrdí, že nárůst představoval 668 %) za služby oproti předcházejícím rokům, má na poskytnutí takové informace právo, neboť jde o informaci související se schvalováním účetní závěrky. Právní závěr odvolacího soudu, že požadované údaje jsou pro přijetí napadaného usnesení bez významu, je proto nesprávný. Pokud jde o právní závěr soudu prvního stupně, že porušení práva akcionáře, ke kterému došlo neposkytnutím požadované informace, nemohlo způsobit závažné právní následky, se kterým se odvolací soud ztotožnil (aniž oba soudy tento závěr jakkoli odůvodnily), dovolací soud uzavřel, že jestliže se požadovaná informace týká - jak tvrdí dovolatelé - částky v řádu stamilionů korun, není vyloučeno, že její neposkytnutí závažné právní následky mít může, a to například tehdy, jestliže neposkytnutí takové informace směřuje k tomu, aby nemohla být vůči představenstvu uplatněna náhrada škody, popřípadě podáno trestní oznámení. Je proto třeba, aby se soud při posuzování následků neposkytnutí informace zabýval konkrétními okolnosti případu a na těchto okolnostech založil svůj závěr o tom, zda porušení povinnosti nemělo závažné právní následky.

Odmítnout požadovanou informaci by představenstvo mohlo pouze tehdy, jestliže by tvořila předmět obchodního tajemství společnosti, popřípadě informace, které jsou utajovanými skutečnostmi či informace podléhající režimu § 271 obch. zák. (informací podléhající § 271 obch. zák. však stěží může být výše zprostředkovatelské odměny či jméno obchodního partnera). Odvolací soud věc nesprávně právně zhodnotil, když uzavřel, že lze připustit, že údaj tohoto charakteru spadal pod obchodní tajemství , aniž posuzoval odmítnutou informaci z hlediska splnění podmínek § 17 obch. zák.

Pokud odvolací soud uzavřel, že porušení povinnosti podle ustanovení § 188 odst. 2 [v projednávané věci zejména písmen d) a f)] může být pouze nepodstatným porušením práv akcionářů, není jeho závěr správný. Je třeba přisvědčit závěru navrhovatelů v tom směru, že může jít o podstatné porušení ustanovení § 188 odst. 2 písm. d) obch. zák., které případně může mít závažné právní následky zejména proto, že akcionáři, kteří se valné hromady nezúčastnili, nemají náležitý podklad pro podání návrhu na určení neplatnosti usnesení valné hromady, popřípadě pro podniknutí jiných právních kroků a závažné právní důsledky může mít rovněž ve vztahu ke třetím osobám. Zda tomu tak je, musí soud vždy posoudit podle konkrétních okolností, a to zejména z toho hlediska, jak závažné skutečnosti v zápisu chybí, či jsou uvedeny nepravdivě či nepřesně, popřípadě jak velká je míra této nepřesnosti. Jestliže odvolací soud takto namítané nedostatky neposoudil, je jeho právní závěr neúplný a tedy i nesprávný. Jinou otázkou však je, zda nesprávnost či neúplnost zápisu z valné hromady může být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení, popřípadě za jakých podmínek. Touto otázkou se však soud nezabýval, když vyšel ze závěru, že se při posuzování této námitky vždy uplatní ustanovení § 183 odst. 2 písm. a) obch. zák.

To však již neplatí v případě konkrétně namítané nesrozumitelnosti zápisu, u které odvolací soud uzavřel, že jde o pouhou chybu v psaní která nečiní zápis nesrozumitelným a dovolací soud se s tímto závěrem ztotožnil.

Námitkou dovolatelů, že skutkové zjištění soudů ohledně neúplnosti zápisu z valné hromady nemá oporu v provedeném dokazování se Nejvyšší soud nezabýval, neboť jestliže je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. může posuzovat napadené rozhodnutí pouze z důvodů podle a § 241 odst. 3 písm. d) a § 242 odst. 3 o. s. ř.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, týkajících se neplatnosti usnesení valné hromady kterým byla schválena účetní závěrka a způsob úhrada ztráty společnosti, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty druhé, o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 3. ledna 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu