29 Odo 393/2005
Datum rozhodnutí: 29.11.2005
Dotčené předpisy: § 148 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 16 odst. 2 předpisu č. 119/2001Sb.




29 Odo 393/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Ivana Meluzina a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci návrhu na zápis změn R., s. r. o., do obchodního rejstříku, za účasti R. l.., s. r. o. v likvidaci , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 10749, o dovolání navrhovatelky a R. l.., s. r. o., v likvidaci , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. června 2004, č. j. 8 Cmo 116/2004-65, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. června 2004, č. j. 8 Cmo 116/2004-65 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2003, č. j. F 47118/2003, F 49068/2003/C 10749-66 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2003, č. j. F 47118/2003, F 49068/2003/C 10749-66, kterým tento soud rozhodl o výmazu R., spol. s r. o., jako společníka R., s. r. o. z obchodního rejstříku a zápisu uvolněného obchodního podílu, jemuž odpovídá vklad 1,000.000,- Kč, který byl splacen v plné výši.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. října 2003, č. j. F 47118/2003, C 10749-63 rozhodl o zahájení řízení podle ustanovení § 200b odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) ve věci výmazu společníka ze společnosti R., s. r. o. z obchodního rejstříku.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. března 2002, č. j. 1 E-Nc 46/2002 zjistil, že došlo k nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka R. l.., s. r. o. v likvidaci (dosud zapsaného v obchodním rejstříku pod původní obchodní firmou R., spol. s r. o), přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 26. srpna 2002. Soud prvního stupně ve společnosti R., s. r. o. konstatoval, že podle ustanovení § 148 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) má vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce stejné účinky, jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a na základě takto zjištěného skutkového stavu učinil závěr, že účast R. l.., s. r. o. v likvidaci , ve společnosti R., s. r. o. zanikla po nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postižením jejího obchodního podílu, tj. dne 27. srpna 2002.

Jak vyplývá z ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák. dochází k zániku účasti společníka ve společnosti právní mocí usnesení o nařízení exekuce v případě, že byl vydán exekuční příkaz k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že na základě usnesení Okresního soudu v Bruntále o nařízení exekuce nemohlo dojít k zániku účastníka společníka ve společnosti, jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně. Účast společníka ve společnosti ve smyslu ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák. zaniká až vydáním exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti, po právní moci usnesení o nařízení exekuce, nikoli právní mocí usnesení o nařízení exekuce.

Dále odvolací soud konstatoval, že soudní exekutor, JUDr. P. vydal na základě usnesení o nařízení exekuce dne 10. prosince 2002 exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem obchodního podílu R. l., s. r. o. v likvidaci v R., s. r. o. a následně dne 10. ledna 2003 tento exekuční příkaz opravil tak, že se jedná o postižení obchodního podílu povinného. Dne 18. listopadu 2002 vydal exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem podniku. Tím došlo k souběhu exekucí a jejich vzájemný vztah je nutno řešit podle § 16 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, a § 338zn odst. 2 o. s. ř. Z obou uvedených ustanovení dle odvolacího soudu vyplývá, že je-li vydán exekuční příkaz k prodeji podniku, přerušují se již nařízené exekuce, kterými byly postiženy movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu, patřící k podniku a takové exekuce, nařízené po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku nebo po vydání exekučního příkazu o prodeji podniku nelze provést až do skončení řízení před soudem nebo soudním exekutorem.

Odvolací soud uzavřel, že z ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák. vyplývá, že pokud byl exekuční příkaz vydán až po právní moci usnesení o nařízení exekuce, má vydání exekučního příkazu stejné účinky jako zrušení účasti společníka ve společnosti soudem, tedy až dnem vydání exekučního příkazu zaniká účast společníka ve společnosti. Vzhledem k tomu, že jak občanský soudní řád, tak zákon č. 119/2001 Sb., řeší souběh exekucí tak, že pokud byly exekucí nařízenou po vydání exekučního příkazu o prodeji podniku postiženy movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu, patřící k podniku, nelze až do skončení řízení před soudním exekutorem takovou exekuci provést. Proto je podle odvolacího soudu odvolací námitka, že účast společníka ve společnosti nezanikla, neboť již dříve byla nařízena exekuce prodejem podniku, a že JUDr. P. nebyl oprávněn vydat exekuční příkaz k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti, nedůvodná a nemá vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. K tomu odvolací soud dodal, že vydáním exekučního příkazu vzniká oprávněnému pohledávka na vyplacení vypořádacího podílu, který by příslušel společníku při zániku jeho účasti ve společnosti, exekuci na vypořádací podíl však lze provést až po skončení řízení ve věci prodeje podniku. Tato skutečnost však nemá vliv na zánik účasti společníka ve společnosti, i když účast ve společnosti zanikla až vydáním exekučního příkazu, nikoli právní mocí usnesení o nařízení exekuce, jak uvedl soud prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě účastnice dovolání. Dovozují, že usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.

Dovolatelky především vytýkají odvolacímu soudu, že neprovedl důkaz o nařízení exekuce prodejem obchodního podílu. Dále namítají, že pokud soudní exekutor vydal exekuční příkaz k prodeji obchodního podílu, který nemá oporu v zákoně, měl takový exekuční příkaz zrušit a následně vydat exekuční příkaz správný. Namísto toho došlo k opravě exekučního příkazu na základě výzvy soudu. Přitom ve výpisu z obchodního rejstříku pro společnost je dosud zapsán exekuční příkaz o provedení exekuce prodejem obchodního podílu. Dále vytýkají odvolacímu soudu závěr, že k zániku účasti společníka ve společnosti došlo na základě exekučního příkazu k postižení obchodního podílu ze dne 10. prosince 2002, když toho dne byl vydán exekuční příkaz k prodeji obchodního podílu.

Dále dovolatelky rovněž odvolacímu soudu vytýkají, že svůj závěr o tom, že exekuci na vypořádací podíl nelze provést do skončení řízení o prodeji podniku , neodůvodnil odkazem na žádné zákonné ustanovení.

Kromě toho dovolatelky vytýkají odvolacímu soudu, že vycházel z nesprávných skutkových zjištění. Tvrdí zejména, že soudní exekutor JUDr. P. exekuční příkaz o provedení exekuce prodejem podniku usnesením ze dne 2. dubna 2003 zrušil. V té době ještě soud nezahájil řízení ve věci změny zápisu R., s. r. o. v obchodním rejstříku. Exekučním příkazem ze dne 21. května 2003 soudní exekutor Mgr. B. rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku společnice ve prospěch jiného oprávněného a z jiného právního důvodu než původně rozhodl JUDr. P. Pokud JUDr. P. zrušil exekuci prodejem podniku, v době, kdy ještě ani nebylo zahájeno řízení o výmazu společníka a zápisu uvolněného obchodního podílu, lze podle dovolatelek pochybovat o vážnosti i tím i platnosti právního úkonu učiněného vydáním exekučního příkazu prodejem obchodního podílu, když takovou exekuci již nelze ani provést, neboť prodávaný obchodní podíl nemá kdo ocenit. Dovolatelky tvrdí, že pro případ kdy soudní exekutor vydá exekuční příkaz k prodeji podniku povinného, nejen že nelze dříve nařízenou exekuci prodejem obchodního podílu provést, ale nelze ani rozhodnout o výmazu společníka a o zápisu uvolněného obchodního podílu. Ustanovení § 148 odst. 4 obch. zák. v takovém případě nelze použít.

Dovolatelky navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Řízení o dovolání podaném společností R., s. r. o. bylo pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání pravomocně zastaveno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. února 2005, č. j. F 47118/2003/C 10749-122.

Dovolání společnosti R. l.., s. r. o. v likvidaci je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Dovolání ve smyslu citovaného ustanovení je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, či namítané vady řízení přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda za situace, kdy soudní exekutor vydá exekuční příkaz k prodeji podniku povinného, zaniká v důsledku následně nařízené exekuce prodejem obchodního podílu účast společníka ve společnosti.

K tomu dovolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že obchodní zákoník ani jiný právní předpis takovou situaci výslovně neřeší, nelze vystačit s gramatickým výkladem příslušných ustanovení obchodního zákoníku, ale je třeba použít též teleologického a logického výkladu ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák.

Účelem úpravy zániku účasti společníka ve společnosti v důsledku vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu je zajistit, aby byla pohledávka oprávněného, k jejímuž uspokojení byl vydán exekuční příkaz k postižení obchodního podílu, uspokojena co nejracionálnějším způsobem. Takovým způsobem je nepochybně výplata vypořádacího podílu společníka. (Je tomu tak proto, že pokud by zákon upravoval exekuci prodejem obchodního podílu, nelze zajistit, aby se tento podíl vydražil, při postižení obchodního podílu však musí společnost v zákonem stanovené lhůtě naložit s uvolněným obchodním podílem způsobem určeným v § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. a vyplatit vypořádací podíl, popřípadě podíl na likvidačním zůstatku.) K tomu je nezbytné, aby účast společníka ve společnosti zanikla.

Jiná situace však nastává, dojde-li na základě exekučního příkazu k prodeji podniku. Při takovém prodeji přejde spolu s podnikem na nabyvatele i obchodní podíl, který je součástí podniku (v důsledku toho dojde i k zániku účasti společníka, jehož podnik byl prodán). V takovém případě dojde k uspokojení pohledávky věřitele (případně i pohledávek dalších oprávněných věřitelů) z rozdělované podstaty. Není tedy důvodu, aby účast společníka, na prodej jehož podniku byl vydán exekuční příkaz, ve společnosti skončila v důsledku exekučního příkazu k postižení obchodního podílu.

Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb. nelze až do skončení řízení před soudem nebo soudním exekutorem provést exekuce, kterými byly postiženy movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu patřící k podniku, nařízené po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku soudem nebo po vydání exekučního příkazu o prodeji podniku soudním exekutorem. Za takovou jinou pohledávku je třeba považovat i obchodní podíl, neboť exekuce postižením obchodního podílu se podle ustanovení § 65 zákona č. 120/2001 Sb. řídí přiměřeně úpravou přikázání jiných peněžitých pohledávek.

Účelem uvedené úpravy je zajistit podmínky pro úspěšnou exekuci prodejem podniku tím, že nebudou v rámci exekucí na jednotlivé majetkové hodnoty tvořící podnik tyto hodnoty zcizovány a tím zmenšována hodnota (a prodejnost) podniku. Závěr, že sice za takové situace nelze provést exekuci postižením obchodního podílu, ale účast společníka ve společnosti přesto zaniká, by byl v rozporu s účelem ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb. Přitom to, že v důsledku nařízení exekuce postižením obchodního podílu zaniká účast společníka ve společnosti je vlastně prvním krokem k provedení exekuce postižením obchodního podílu, neboť v důsledku ukončení účasti společníka ve společnosti vzniká společnosti povinnost zahájit postup podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zák.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud formuluje závěr, podle něhož je-li poté, co byl vydán exekuční příkaz o prodeji podniku, vydán exekuční příkaz k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti, účast společníka ve společnosti zaniká až tím, že je podle § 71 zákona č. 120/2001 Sb. a § 338za odst. 1 nebo 3 o. s. ř. zastavena exekuce prodejem podniku.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. listopadu 2005





JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu