29 Odo 389/2005
Datum rozhodnutí: 05.04.2006
Dotčené předpisy: § 68 odst. 6 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 389/2005

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci návrhu Ing. D. M., o zrušení účasti společníka ve společnosti P.-K+M s. r. o., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 Cm 175/2001, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. prosince 2004, č. j. 5 Cmo 236/2004 - 56, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.075,- Kč k rukám jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2004, č. j. 37 Cm 175/2001 - 31, kterým tento soud zamítl návrh, aby rozhodl o zrušení účasti navrhovatele ve společnosti P.K+M s. r. o., (dále jen společnost ).

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, které má oporu v provedeném dokazování a přisvědčil soudu prvního stupně i co do závěrů právních.

Mezi důvody, pro které nelze na společníkovi spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, lze zařadit zejména důvody týkající se osoby společníka, jako zdravotní, ekonomické a ostatní důvody - například zvolení či jmenování do funkce neslučitelné s účastí na podnikání. Takovéto důvody však navrhovatel v návrhu, ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně, ani v průběhu odvolacího řízení netvrdil. Důvody, pro které může společník navrhnout soudu, aby zrušil jeho účast ve společnosti s ručením omezeným, mohou spočívat i na straně společnosti, například porušuje-li společnost vůči společníkovi podstatným způsobem své povinnosti, znemožňuje mu řádný výkon jeho společenstevních práv a podobně. Ani takovéto důvody však nebyly v průběhu soudního řízení navrhovatelem tvrzeny a prokázány. Navrhovatel je pravidelně zván na valné hromady, rovněž výkon funkce statutárního orgánu jednatele společnosti mu není znemožněn. Závěr soudu prvního stupně, že důvody pro zrušení jeho účasti ve společnosti dány nejsou, je správný.

Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř., co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávnost právního posouzení dovolatel spatřuje především v tom, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, přisvědčily společnosti, která tvrdila, že se mu nic nespravedlivého ani protiprávního ze strany společníka či společnosti neděje, a že tedy nejsou dány důvody pro zrušení jeho účasti ve společnosti.

Soudy obou stupňů podle názoru dovolatele věc zcela nesprávně posoudily z hlediska ustanovení § 148 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), neboť na něm jako na společníku společnosti nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, a to především proto, že za daného stavu věci, který konstatoval v žalobě, je zřejmé, že společnost pro rozpory mezi společníky již nepodniká v žádném z oborů činnosti, pro které byla založena (zejména projektová činnost v investiční výstavbě) a v současnosti jen s malým ziskem pronajímá budovu svého sídla.

Dovolatel dále namítá, že mezi okolnosti, pro které po společníkovi nelze požadovat setrvání ve společnosti, nenáleží pouze případ porušování formálních práv a povinností společníka nebo jeho zvláštní osobní poměry. Naopak má za to, že na jedné straně mu jeho účast ve společnosti přináší povinnosti, na druhé straně z této účasti nemá odpovídající prospěch, když v konkrétním případě veškerá podnikatelská činnost společnosti nyní spočívá v pronájmu jediné nemovitosti s malým ziskem.

Navrhovatel vyslovuje přesvědčení, že v řízení bylo prokázáno, že vzhledem k hlubokým rozporům mezi společníky ve společnosti panuje zcela patová situace a perspektiva budoucího podnikání, snad vyjma pasivního pronájmu své nemovitosti, u společnosti není dána.

Dovolatel navrhuje aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Společnost se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhuje dovolání odmítnout, příp. zamítnout.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu pak má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Zásadní právní význam dovolací soud shledává v řešení otázky, zda může být důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti to, že pro rozpory mezi společníky společnost prakticky nevyvíjí žádnou činnost, což způsobuje, že pro společníka na jedné straně plynou ve vztahu ke společnosti určité povinnosti, na druhé straně však z této účasti nemá odpovídající prospěch.

K tomu Nejvyšší soud uzavírá, že popsaný stav důvodem pro zrušení účasti ve společnosti být nemůže. Je tomu tak proto, že řešení uvedené situace nabízí společníkům ustanovení § 68 odst. 6 písm. c) obch. zák., podle kterého nemůže-li společnost vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, je to důvodem pro její zrušení s likvidací. Obchodní zákoník tedy vychází z toho, že není-li společnost schopna podnikatelské činnosti pro rozpory mezi společníky (a nejsou-li společníci ani schopni se na řešení vzniklé situace dohodnout), je třeba volit takové řešení, při kterém bude zachováno rovné postavení obou (všech) společníků ve společnosti. Takovým řešením je právě zrušení společnosti, nikoli ukončení účasti některého ze společníků.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal společnosti náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 7 písm. g) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 5000,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně 5. dubna 2006

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu