29 Odo 384/2005
Datum rozhodnutí: 24.05.2005
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 384/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně G. M. B., a. s., proti žalovaným 1) M. A., za účasti vedlejšího účastníka Ing. K. A., 2) I. V., 3) J. V., a 4) I. H., o zaplacení částky 4,964.836,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 104/97, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2004, č. j. 5 Cmo 182/2004-112, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) - potvrdil usnesení ze dne 30. ledna 2004, č.j. 4 Cm 104/97-99, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně G. C. B., a. s. (po změně obchodní firmy G. M. B., a. s.) vstoupila společnost M.-H., s. r. o., (dále jen společnost ).

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v jeho závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 18. listopadu 2003 mezi žalobkyní a společností, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.

Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu specifikaci pohledávky (určením její výše) v době postoupení a rozsah původní žaloby . Není tak jistý právní vztah postupníka k části či celé pohledávce a je zde pochybnost, zda postoupená pohledávka je pohledávkou uplatněnou původní žalobkyní. Poukazujíc na skutečnost, že smlouvou o postoupení pohledávky byla na společnost převedena pohledávka ve výši 5,515.850,33 Kč, zatím co předmětem řízení je zaplacení částky 4,964.836,07 Kč, dovolatelka zdůrazňuje, že soud nemohl mít za prokázané, že byla postoupena pohledávka, o kterou v řízení jde.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.

Jelikož vady, k jejichž existenci dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud - v hranicích právních otázek formulovaných v dovolání - správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 o. s. ř. (odstavec 1). Soud návrhu vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. l o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku.

Výhradu dovolatelky co do totožnosti pohledávky uplatněné žalobou s pohledávkou, která byla smlouvou o postoupení pohledávky převedena na společnost, Nejvyšší soud nepovažuje za opodstatněnou, když postoupená pohledávka je ve smlouvě vymezena odkazem na úvěrovou smlouvu, z níž vznikla, a osobou dlužníka. To, že výše postupované pohledávky přesahuje částku, jež je předmětem řízení, nemá na správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož byla převedena pohledávka, o kterou v řízení jde, žádný vliv.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř), dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. května 2005

JUDr. Petr Gemmel,v.r.

předseda senátu