29 Odo 367/2005
Datum rozhodnutí: 25.08.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 367/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně I. S., proti žalovaným: 1) A. B., 2) A. Z., a 3) Ing. J. B., jako dědicům po zemřelém J. B., naposledy bytem H., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 C 38/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.4.2004 č.j. 8 Co 84/2004-78, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 7.11.2003, č.j. 19 C 38/2003-37, určil, že žalobkyně je vlastnicí zemědělské budovy na stavební parc. č. 119/2 a stavební parcely č. 119/2 v katastrálním území a obci H. (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení 13.150,- Kč (výrok II). Soud dospěl k závěru, že existuje právní zájem na určení vlastnictví žalobkyně k uvedeným nemovitostem, když vyhovění žalobě je důvodem k zápisu do katastru nemovitostí. Poukázal na to, že majetek Státního zemědělského podniku H. určený k privatizaci podle zák. č. 92/1991 Sb. byl rozdělen na dvě privatizační jednotky, a to jednotku 1001, ve které byla zahrnuta parc. č. 119/2 kat. území H., určenou k privatizaci veřejnou dražbou a privatizační jednotku 6001 s taxativně vymezeným majetkem představovaným obytnými domy včetně stavebních pozemků. V opakované dražbě provedené dne 26.5.1995 nabyla žalobkyně příklepem v dražbě vlastnictví k privatizované jednotce 1001. Smlouvou o převodu nemovitosti č. 48 R 95/26 ze dne 6.11.1995 převedl P. f. Č. r. do vlastnictví žalovaného zemědělskou budovu-stodolu se stavební parc. č. 119/2 v katastrálním území H. Ohledně této smlouvy dospěl soud k závěru, že jde o absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s ustanoveními § 5 a § 12 odst. 2 zák. č. 92/1991 Sb.

Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud na základě odvolání žalovaného Jana Babjáka (ročník 1933) rozsudkem ze dne 28.4.2004, č.j. 8 Co 84/2004-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.764,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně se nedopustil žádného pochybení při provádění a hodnocení důkazů a řízení netrpí žádnými vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud akceptoval závěr okresního soudu, že žalobkyně se stala na základě příklepu v dražbě, jejímž předmětem byla část Státního zemědělského podniku v H., označená jako privatizovaná jednotka 1001, ve které byla zahrnuta i zemědělská budova se stavební parcelou č. 119/2 kat. území H., vlastnicí uvedené zemědělské budovy a pozemku. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně i ohledně neplatnosti smlouvy o převodu č. 48 R 96/26 ze dne 26.11.1995.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání s poukazem na přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., s tím, že dovolání je podáno podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Vyslovil názor, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Uvedl, že z protokolu o veřejné dražbě vyplývá, že předmětem dražby byla část majetku Státního zemědělského podniku H., konkretizovaná v přílohách návrhu na zápis do katastru nemovitostí, kde však sporné nemovitosti nejsou uvedeny. Žalobkyně nepředložila žádné jiné listiny, kterými by prokázala své vlastnické právo ke sporným nemovitostem. Privatizační projekt nebo rozhodnutí o privatizaci je rozhodující pro určení způsobu privatizace, ale není rozhodujícím a neměnným dokladem ve vztahu k rozsahu majetku privatizované jednotky určené k privatizaci veřejnou dražbou. Z dikce § 12 odst. 2 zák. č. 92/1991 Sb. lze dovodit, že nemůže být privatizován větší rozsah majetku, než je uveden v privatizačním projektu, ale nikoli, že nelze použít ke schválenému způsobu privatizace menší rozsah majetku. Sporné nemovitosti nebyly uvedeny ani v aukční kartě. Podle názoru dovolatele pro určení, který majetek nabyla žalobkyně příklepem ve veřejné dražbě, není rozhodující rozhodnutí ministerstva o privatizaci, ale aukční karta veřejné dražby. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení původní dovolatel zemřel (dne 16.9.2004). Usnesením ze dne 18.8.2004, č.j. 19 C 38/2003-95, soud prvního stupně rozhodl, že na místo žalovaného se pokračuje v řízení s dědici žalovaného, jak jsou uvedení v záhlaví tohoto rozhodnutí. Nejvyšší soud na tomto základě s dědici původního žalovaného dále jednal jako s dovolateli.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o. s. ř. se zabýval především otázkou, zda podané dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř. přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.

Dovolatelé odkazují na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) (užití § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v daném případě nepřichází v úvahu, neboť jde o první rozhodnutí ve věci) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem přípustnosti dovolání je tedy skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení právní otázky, která svým významem přesahuje rámec řešené věci a má tedy obecný judikatorní přesah. Právní otázka zásadního významu musí vyplývat ze závěrů, na kterých spočívá rozhodnutí odvolacího soudu. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je odvislá od dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., totiž že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení. Zda rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a má z hlediska judikatury soudů obecný význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně vydražila ve veřejné dražbě privatizovanou část majetku Státního zemědělského podniku v H., označenou jako privatizovaná jednotka 1001, a stala se proto vlastnicí i pozemku parc. č. 119/2 kat. území H. a na závěru, že smlouva, kterou uzavřel P. f. Č. r. se žalovaným č. 48 R 95/26 dne 6.11.1995 ohledně zemědělské budovy a pozemku parc. č. 119/2 kat. území H., je neplatná.

Dovolatelé nevymezili, v čem spatřují zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu a jaká právní otázka by měla být v dovolacím řízení řešena. Tvrzení, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., protože nepředložila důkaz, kterým by prokazovala své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, neobstojí z hlediska ustanovení § 237 odst. 1, písm. c) o. s. ř., neboť nejde o právní otázku zásadního významu, která by současně přesahovala rámec tohoto konkrétního případu.

Tvrzení, že sporná nemovitost nebyla uvedena v aukční kartě, se vztahuje ke skutkovým zjištěním. Rovněž úvaha, že pro určení, který majetek nabyla žalobkyně, není rozhodující rozhodnutí ministerstva o privatizaci, ale aukční karta veřejné dražby, není otázkou zásadního právního významu, ale otázkou zjištění rozsahu privatizovaného majetku na základě písemných dokladů (důkazů), přičemž zákon č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nestanoví nic o důkazní hodnotě (síle) jednotlivých důkazů, které je proto nutno hodnotit v jejich vzájemné souvislosti podle konkrétních okolností toho či onoho případu.

Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že dovolání nesplňuje podmínky ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť neobsahuje žádnou právní otázku zásadního významu a proto ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl jako nepřípustné, když jiná ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání v této věci také nezakládají.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalobkyni nevznikly v souvislosti s tímto dovolacím řízením žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. srpna 2005

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu