29 Odo 367/2004
Datum rozhodnutí: 22.02.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 118a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 367/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela, v právní věci žalobkyně Č. f., s. r. o., proti žalovaným úpadkyni 1. S. T., s. r. o., 2. Ing. V. K., a 3. J. J., zastoupenému, advokátem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 398/2000 o zaplacení 12,648.000,- Kč ze směnky, se 6% úrokem a odměnou 42.160,- Kč, o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2003, č. j. 9 Cmo 58/2002 60, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 4. 2001, č. j. 50 Cm 398/2000-26, ve výroku, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. 9. 2000 č. j. Sm 88/2000-10, vůči třetímu žalovanému. Dále odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2001, č. j. 50 Cm 398/2000-42, kterým soud prvního stupně zamítl návrh třetího žalovaného na osvobození od soudního poplatku.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nařídil k projednání námitek dvě jednání, přičemž třetí žalovaný ani jeho zástupce se ani jednoho z těchto jednání nezúčastnili, ačkoli obsílka k jednání byla zástupci třetího žalovaného řádně a včas doručena. Soud proto projednal věc podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v nepřítomnosti třetího žalovaného. Soud prvního stupně uzavřel, že třetí žalovaný neprokázal, že nepřevzal směnečné rukojemství, neboť v průběhu řízení v tom směru nenavrhl žádný důkaz. Po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. soud ponechal směnečný platební rozkaz vůči třetímu žalovanému v platnosti. V odvolacím řízení navrhl třetí žalovaný, aby bylo řízení doplněno o provedení důkazu čtením listiny označené jako usnesení o zastavení trestního stíhání , protože z výslechů osob, provedených v rámci trestního stíhání vedeného proti třetímu žalovanému, je možno dovodit oprávněnost jeho námitky, že směnku nepodepsal.

Odvolací soud uzavřel, že provedení navrženého důkazu v odvolacím řízení nelze připustit, neboť se nejedná o důkaz, který nemohl být proveden před soudem prvního stupně [§ 205a odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Svědecké výpovědi osob, které vypovídaly v trestním řízení vedeném proti třetímu žalovanému, mohly být v řízení před soudem prvního stupně navrženy a provedeny, a proto se nejedná o důkazy, které by bylo možné provést v odvolacím řízení. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. V projednávané věci třetí žalovaný žádné důkazy k prokázání svých tvrzení neoznačil. Skutečnost, že se tak stalo i v důsledku tvrzené nečinnosti jeho advokáta, nemá žádného významu, neboť soudu byla předložena řádná plná moc pro advokáta, kterého si třetí žalovaný zvolil. Pokud soud prvního stupně z vlastního podnětu nenařídil grafologickou expertízu podpisu třetího žalovaného na směnce, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení, neboť soud s ohledem na znění § 120 odst. 3 o. s. ř. tuto povinnost nemá.

Dále pak odvolací soud odůvodnil, proč potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., přičemž dovozuje, že řízení před soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Za otázky zásadního právního významu označuje dovolatel především otázku, zda lze ve věci samé rozhodnout v neprospěch účastníka s odůvodněním, že nesplnil svoji důkazní povinnost a neunesl důkazní břemeno, aniž by před takovým rozhodnutím byl účastník soudem poučen o tom, že tuto povinnost nesplnil. Dále zda může směnečný platební rozkaz ukládající povinnost k zaplacení společně a nerozdílně několika žalovaným vůči některým z nich nabýt právní moci samostatně, když ostatní žalovaní proti němu podali námitky.

Dovolatel tvrdí, že proti směnečnému platebnímu rozkazu podal včas námitky, ve kterých uvedl, že jsou-li jakékoli písemnosti, které předložila žalovaná (tzn. i předmětná směnka) opatřeny jeho podpisem, pak tento podpis není vlastnoručním podpisem třetího žalovaného . Tedy již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu zpochybnil skutečnost, že předmětnou směnku podepsal.

Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

Třetí žalovaný splnil v námitkách svoji povinnost tvrzení, oba soudy shodně dospěly k závěru, že k tomuto svému tvrzení neoznačil důkazy, třetí žalovaný však nebyl soudem prvního stupně vůbec ve smyslu výše uvedeném poučen o tom, že nenavrhl žádný důkaz, a tudíž soud prvního stupně nesplnil svoji zákonnou povinnost poskytnout třetímu žalovanému potřebné poučení. Neúčast třetího žalovaného a jeho právního zástupce při jednání před soudem prvního stupně na věci nic nemění, neboť soud prvního stupně mohl potřebné poučení poskytnout písemnou formou. Poučení ve smyslu § 119a o. s. ř., na něž poukazuje odvolací soud, lze učinit s příslušnými právními důsledky, jen vůči přítomným účastníkům řízení.

Soud prvního stupně se proto dopustil závažného procesního pochybení, které mohlo mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud pak postupoval v rozporu s ustanovením § 212a odst. 4 věta druhá o. s. ř., když k vadě řízení před soudem prvního stupně nepřihlédl.

Třetí žalovaný dále namítá, že bylo porušeno ústavně zaručení právo na obhajobu, když se jeho tehdejší zástupce jednání před soudem prvního stupně nezúčastnil a o nařízeném jednání třetího žalovaného neinformoval.

Další vada řízení spočívá dle třetího žalovaného v tom, že směnečným platebním rozkazem byla uložena povinnost uhradit žalovanou částku všem žalovaným společně a nerozdílně, námitky podali druhý a třetí žalovaný a soud rozhodl, že vůči nim ponechává směnečný platební rozkaz v platnosti. Odvolací soud následně projednal odvolání třetího žalovaného, přičemž shora popsaný postup je v rozporu se skutečností, že povinnost k úhradě dlužné částky byla třem žalovaným původně uložena směnečným platebním rozkazem společně a nerozdílně. Za této situace nemohl směnečný platební rozkaz nabýt právní moci samostatně vůči prvnímu žalovanému, když druhý a třetí žalovaný vůči němu podali námitky a obdobně nemohl nabýt samostatně právní moci vůči druhému žalovanému, když třetí žalovaný podal odvolání.

Třetí žalovaný navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Dovolání ve smyslu citovaného ustanovení je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, či namítané vady řízení, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou.

Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.

Dovolatel se domáhá připuštění dovolání především pro řešení otázky, zda lze ve věci samé rozhodnout v neprospěch účastníka s odůvodněním, že nesplnil svoji důkazní povinnost a neunesl důkazní břemeno, aniž by před takovým rozhodnutím soud účastníka poučil o tom, že tuto povinnost nesplnil.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 149/2002), vyplývá, že nesplnění poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle § 118a o. s. ř. zakládá vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Takový nedostatek tedy není způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dále pak se dovolatel domáhá připuštění dovolání pro řešení otázky, zda může směnečný platební rozkaz ukládající povinnost k zaplacení společně a nerozdílně několika žalovaným, vůči některým z nich nabýt právní moci samostatně, když ostatní žalovaní proti němu podali námitky. Ani tato otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nic nebrání tomu, aby soud v odvolacím či dovolacím řízení rozhodoval jen proti některým ze solidárně zavázaných účastníků (viz např. rozsudek ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. 32 Cdo 1066/98). Takový postup je zcela běžný zejména v případech, kdy byl na majetek některého z více dlužníků ze směnky prohlášen konkurs, či jestliže se vydanému směnečnému platebnímu rozkazu (či rozsudku, kterým se ponechává směnečný platební rozkaz v platnosti) brání jen některý z více dlužníků ze směnky.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť třetí žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. února 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu