29 Odo 345/2005
Datum rozhodnutí: 28.06.2006
Dotčené předpisy: § 10 předpisu č. 42/1992Sb., § 13 předpisu č. 42/1992Sb.




29 Odo 345/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně L. B., proti žalovanému Z. d. P. v likvidaci , o zaplacení částky 68.440,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 50/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. července 2004, č.j. 8 Co 349/2004-289, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. července 2004, č.j. 8 Co 349/2004-289, v potvrzujícím výroku ve věci samé, rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. února 2004, č.j. 9 C 50/98-268 a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. ledna 2005, č.j. 9 C 50/98-323, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 31. ledna 1995, č.j. 7 C 674/94-69, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 68.440,-Kč z titulu zůstatku volného majetkového podílu a rozhodl o náhradě nákladů řízení a přenosu poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně po provedeném dokazování - odkazuje na ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen transformační zákon ) - dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně, která je podnikatelkou v oboru zemědělské výroby, na vydání majetkového podílu z transformace, je opodstatněný.

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 22. června 1995, č.j. 10 Co 257/95-87, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí sice připustil, že žalobkyně splňuje podmínky vyžadované ustanovením § 13 odst. 2 transformačního zákona, nicméně zdůraznil, že ve lhůtě podle ustanovení § 12 transformačního zákona nedošlo k transformaci žalovaného podle schváleného transformačního projektu a žalovaný vstoupil do likvidace. Zastávaje právní názor, podle něhož mohou být nároky žalobkyně uspokojeny až z výtěžku likvidovaného majetku žalovaného, vyhodnotil odvolací soud žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný. Přitom doplnil, že i v případě transformace žalovaného podle transformačního projektu by vydání majetkového podílu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona přicházelo v úvahu až ode dne jeho zápisu do obchodního rejstříku ve smyslu ustanovení § 765 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ).

Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. srpna 1997, sp. zn. 3 Cdon 440/96, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud při řešení otázky, kdy vzniká oprávněné osobě (tj. osobě splňující požadavky uvedené v ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona) právo žádat o vydání majetkového podílu, uzavřel, že toto právo vzniká okamžikem, kdy lze objektivně stanovit výši majetkového podílu, tj. dnem následujícím po uplynutí lhůty třiceti dnů od schválení platného transformačního projektu (§ 9 odst. 7 transformačního zákona), který obsahuje i kritéria pro výpočet majetkových podílů členů a jiných oprávněných osob [§ 9 odst. 5 písm. g) transformačního zákona]. Vznik nároku na vydání majetkového podílu přitom nelze vázat na zápis právnické osoby vzešlé z transformace družstva do obchodního rejstříku, když takový názor nelze opřít o žádné zákonné ustanovení . Pokud po schválení transformačního projektu vznikne oprávněné osobě, která splnila všechny náležitosti předpokládané ustanovením § 13 odst. 2 transformačního zákona nárok na vydání majetkového podílu, nemůže tento nárok zaniknout anebo pozbýt vymahatelnosti jen proto, že družstvo vstoupí do likvidace (není-li ovšem likvidace družstva důsledkem skutečnosti, že schválený transformační projekt nebyl v souladu se zákonem). Podle transformačního projektu by tak nebylo možno uplatňovat žádné nároky tehdy, nebyl-li by schválen nebo odporoval-li by platným právním předpisům; v takovém případě by byl na místě postup podle ustanovení § 765 odst. 5 obch. zák.

Nejvyšší soud tak přisvědčil námitce dovolatelky, podle níž samotná skutečnost, že družstvo je v likvidaci, nevylučuje uplatnění nároku oprávněné osoby na vydání majetkového podílu, a odvolacímu soudu uložil, aby se v dalším řízení zabýval otázkou, z jakých důvodů žalovaný vstoupil do likvidace.

Krajský soud v Ostravě následně usnesením ze dne 22. ledna 1998, č.j. 10 Co 1000/97-102, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 1995, č.j. 7 C 674/94-69, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, s tím, že je nezbytné doplnit dokazování v intencích závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v jeho kasačním rozhodnutí.

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 18. února 2004, č.j. 9 C 50/98-268, po doplnění dokazování, žalobu na zaplacení částky 68.440,- Kč zamítl (výrok I.) a účastníkům a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroky II. a III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně především setrval na závěru, podle něhož je žalobkyně oprávněnou osobou podle ustanovení § 13 odst. 2 transformačního zákona, a dále zkoumal, zda transformační projekt žalovaného byl schválen způsobem předvídaným ustanovením § 10 odst. 2 transformačního zákona. V této souvislosti zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno schválení transformačního projektu nadpoloviční většinou hlasů přítomných nebo zastoupených oprávněných osob (dále jen oprávněné osoby ) na jednání valné hromady dne 21. listopadu 1992 (dále jen sporná valná hromada ), když po prezenci členů část z nich ze sálu , v němž probíhalo hlasování, odešla, přičemž nebyl spočten celkový počet osob účastnivších se hlasování. Proto podle přesvědčení soudu prvního stupně nelze dovodit , zda počet hlasů, jimiž byl transformační projekt schválen, je nadpoloviční většinou hlasů oprávněných osob; transformační projekt tak byl schválen v rozporu se zákonem .

Jelikož neschválení transformačního projektu vylučuje uplatnění práva oprávněné osoby na vydání majetkového podílu (a vede k postupu podle ustanovení § 765 odst. 5 obch. zák.), soud prvního stupně shledal žalobou uplatněný nárok neopodstatněným.

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. července 2004, č.j. 8 Co 349/2004-289, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil; v souvisejících výrocích o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně jako oprávněná osoba řádně a včas uplatnila nárok na vydání transformačního podílu podle ustanovení § 13 odst. 2 a § 14 transformačního zákona. Přitakal soudu prvního stupně rovněž v závěru, že před počátkem hlasování na sporné valné hromadě nikdo nespočítal počet osob v hlasovací místnosti , včetně toho, že pro přijetí transformačního projektu hlasovalo 464 oprávněných osob, proti bylo 413 oprávněných osob a hlasování se zdrželo 21 oprávněných osob (vše v situaci, kdy nebylo zjištěno, kdo vůbec nehlasoval). Jelikož se na spornou valnou hromadu dostavilo 970 oprávněných osob, odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že nelze dovodit, že počet hlasů, kterým byl schválen transformační projekt, je nadpoloviční většinou hlasů všech přítomných nebo zastoupených oprávněných osob. Maje transformační projekt za schválený v rozporu s ustanovením § 10 odst. 2 transformačního zákona, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2 písm. b)] a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [odstavec 3].

Po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka spatřuje ve výkladu ustanovení § 10 odst. 2 transformačního zákona, konkrétně, zda pro posouzení platnosti hlasování je rozhodující počet přítomných na začátku, při sepisu prezence nebo při samotném hlasování . Za nesprávný přitom považuje závěr odvolacího soudu, podle něhož ze zápisu z jednání sporné valné hromady nelze zjistit, zda transformační projekt byl požadovanou většinou oprávněných osob schválen.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný požaduje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, považuje rozhodnutí odvolacího soudu za v souladu s provedenými důkazy.

Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.

Jelikož u dovolání, jehož přípustnost je založena ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá dovolatel k dispozici dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., přezkoumal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 10 transformačního zákona představenstvo družstva je povinno svolat oprávněné osoby na valnou hromadu k projednání a schválení transformačních projektů nejméně 60 dnů přede dnem jejího konání. Valná hromada je řádně svolána, jestliže pozvánky byly odeslány doporučenými dopisy na adresu oprávněných osob nebo doručeny proti potvrzení o převzetí. V pozvánce musí družstvo uvést, kde a za jakých podmínek je možno se seznámit s transformačním projektem zpracovaným družstvem, popřípadě s dalšími transformačními projekty předloženými v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 tohoto zákona (odstavec 1). Valná hromada je způsobilá projednávat transformační projekt, je-li přítomna nebo zastoupena nadpoloviční většina oprávněných osob, a to za předpokladu, že valná hromada byla řádně svolána podle odstavce 1. Transformační projekt je schválen nadpoloviční většinou hlasů přítomných nebo zastoupených oprávněných osob (odstavec 2). Jestliže valná hromada není způsobilá projednávat transformační projekt podle odstavce 2, nebo jej neschválila, je družstvo povinno ji do patnácti dnů svolat znovu. Valná hromada je způsobilá v tomto případě projednávat transformační projekt za každého počtu přítomných; k jeho schválení je třeba nadpoloviční většiny hlasů přítomných nebo zastoupených oprávněných osob. Za stejných podmínek lze valnou hromadu svolat opakovaně (odstavec 3).

Jelikož Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit se od právních závěrů vyslovených v kasačním rozsudku ze dne 27. srpna 1997, sp. zn. 3 Cdon 1440/96 (tyto byly ostatně vysloveny i v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zabýval se dále řešením otázky, zda ke schválení transformačního projektu je zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů oprávněných osob počítané podle počtu těchto osob při zahájení jednání valné hromady (popř. při prezentaci) nebo při zahájení hlasování.

Výše citované ustanovení § 10 odst. 2 transformačního zákona situaci, kdy se počet oprávněných osob v průběhu valné hromady svolané k projednání a schválení transformačního projektu mění, výslovně neupravuje; jeho výkladem je však podle názoru Nejvyššího soudu nutno dovodit, že ke schválení transformačního projektu je nutná nadpoloviční většina hlasů oprávněných osob, počítaná podle jejich počtu při hlasování o schválení transformačního projektu, s tím, že k tomuto okamžiku musí být naplněna i podmínka nezbytná pro přijetí závěru o způsobilosti valné hromady transformační projekt projednat.

Zbývá posoudit, zda je správný právní závěr odvolacího soudu, že transformační projekt nebyl schválen většinou hlasů počítanou podle § 10 odst. 2 transformačního zákona.

Vycházeje ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (v návaznosti na obsah spisu), podle nichž bylo z celkového počtu 1.569 pozvaných oprávněných osob na jednání valné hromady 21. listopadu 1992 prezentováno 970 oprávněných osob, přičemž pro přijetí transformačního projektu hlasovalo 464 osob, proti přijetí 413 osob a hlasování se zdrželo 21 osob, dospívá Nejvyšší soud k závěru od soudů nižších stupňů odlišnému.

Přestože transformační zákon otázku zápisu z jednání valné hromady (svolané k projednání a schválení transformačního projektu) a jeho náležitostí nijak neupravuje, je nepochybné, že průběh valné hromady musí být zaznamenán tak, aby bylo zřejmé, zda je způsobilá transformační projekt projednat a zda pro jeho přijetí hlasovala potřebná většina oprávněných osob. Přitom Nejvyšší soud neshledává žádný důvod, pro který by na zápis o jednání valné hromady (svolané podle § 10 transformačního zákona) co do údajů o její usnášení schopnosti a počtu hlasujících oprávněných osob měly být kladeny vyšší nároky, než na zápis o členské schůzi družstva, jak je upravuje ustanovení § 241 odst. 1 písm. c) obch. zák. V tomto směru Nejvyšší soud poukazuje na závěry obsažené v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž v zápise musí být uvedeno, zda je členská schůze usnášení schopná, popřípadě kolik hlasů bylo pro přijetí usnesení, kolik proti a kolik se zdrželo hlasování.

Zápis o jednání sporné valné hromady pak shora uvedeným nárokům vyhovuje. Skutečnost, že o přijetí transformačního projektu hlasovalo 898 osob (464+413+21), ačkoli bylo původně na valné hromadě prezentováno 970 oprávněných osob - podle přesvědčení Nejvyššího soudu - sama o sobě způsobilá vyvrátit závěr obsažený v zápise o jednání sporné valné hromady, podle kterého valná hromada transformační projekt schválila nadpoloviční většinou přítomných oprávněných osob, není. Lze si totiž jen stěží představit, že oprávněná osoba, dostavivší se na valnou hromadu, nevyjádří při hlasování žádným z výše popsaných způsobů (pro, proti, zdržela se) svůj názor na projednávaný transformační projekt. Navíc ani z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) nevyplývá, že by žalovaný takové tvrzení (rozuměj o přítomnosti osob na valné hromadě, které nijak nehlasovaly) uplatnil a nabídl k nim důkazy.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu co do závěru, podle něhož v řízení nebylo prokázáno schválení transformačního projektu nadpoloviční většinou oprávněných osob, není správné a je tak naplněn dovolatelkou uplatněný důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud je v rozsahu dovoláním dotčeném podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; dovolací soud proto zrušil i je, a to včetně usnesení ze dne 6. ledna 2005, č.j. 9 C 50/98-323, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že otázkou vzniku nároku na vydání majetkového podílu podle § 13 odst. 2 a 3 transformačního zákona v případě nedokončené transformace družstva se Nejvyšší soud zabýval i v rozhodnutí ze dne 31. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 366/2005.

Právní závěr dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. června 2006



JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu