29 Odo 338/2004
Datum rozhodnutí: 15.11.2004
Dotčené předpisy:




29 Odo 338/2004

29 Odo 491/2004



ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela, v právních věcech žalobce Ing. Z. L., jako správce konkursní podstaty úpadkyně E., a.s., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1. M. S., a 2. K. Z., zastoupeným, advokátem, o 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 40/2002 a 47 Cm 41/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2003, č.j. 14 Cmo 215/2003-65 a č.j.14 Cmo 216/2003-65, takto:

I. Dovolání se zamítají.

II. Žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 18.450,- Kč, do rukou jeho advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce a žalovaný 2. vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadenými rozsudky změnil odvolací soud rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2002, č.j. 47 Cm 40/2002-34 a č.j. 47 Cm 41/2002-36, kterými tento soud zamítl žaloby o zaplacení 350.000,- Kč s příslušenstvím, tak, že uložil každému žalovanému zaplatit žalobci 350.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 20 % p.a. z této částky za dobu od 1.11.1997 do zaplacení.

V odůvodnění svých rozhodnutí odvolací soud uvedl, že vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, která doplnil a dospěl poté k jinému právnímu závěru, než soud prvního stupně. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že jde o spor mezi akciovou společností (správcem její konkursní podstaty) a bývalým akcionářem o zaplacení nesplaceného emisního kursu akcií, tedy spor podřaditelný pod § 9 odst. 3 písm. g) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), pro který platí § 120 odst. 2 o. s. ř., je věc třeba posuzovat podle ustanovení obchodního zákoníku v tehdy v platném znění, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 142/1996 Sb.

Dále odvolací soud uvedl, že bez ohledu na povahu účastníků vztahu, jde o závazkový vztah řídící se třetí částí obchodního zákoníku. Platí zde obecná promlčecí doba (§ 397 obchodního zákoníku dále jen obch. zák. ). Žaloba byla podána 23.10.2001 a námitka promlčení vznesená žalovanými tak není důvodná. Odvolací soud uzavřel, že prvotní otázkou je posouzení platnosti zatímních listů č. 1 a č. 2 a jejich následných převodů. Od toho se pak odvíjí závěr o tom, zda žalovaným vznikla povinnost doplatit nesplacený kurs akcií z titulu ručení.

Do novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 142/1996 Sb. nebylo podle odvolacího soudu jednoznačné, zda se zatímní list vydává za každou akcii zvlášť, či zda je přípustné vydání, tzv. sběrného zatímního listu , v němž je zaznamenáno více akcií, které nahrazuje. Praxe připouštěla obě možnosti. Podle uvedené novely účinné od 1.7.1996, již její znění napovídá tomu, že společnost upisovateli vydá, bez ohledu na počet upsaných akcií téhož druhu, jeden zatímní list. Tato úprava nepochybně sledovala cíl, aby nebyly zatímní listy dále rozmělňovány, pokud nedojde ke splacení upsaných akcií, neboť by se tím komplikovala otázka dlužníků a ručitelů.

V projednávané věci vydala společnost zakladateli dva zatímní listy, které pak zakladatel převedl na dva různé nabyvatele. Požadavky společnosti na splacení emisního kursu akcií se tak ubírají po dvou liniích vymezených držiteli dvou zatímních listů, proti nabyvateli zatímního listu č. 1 K. Z. a proti nabyvateli zatímního listu č. 2 M. S. Podle odvolacího soudu sama skutečnost, že byly vydány na jeden druh akcií dva zatímní listy, jejich neplatnost nezpůsobuje.

Zatímní list je cenným papírem na řad, jehož obsahové náležitosti stanoví § 176 odst. 2 obch. zák. Podle soudu prvního stupně předmětné zatímní listy neobsahují údaj o jejich jmenovité hodnotě a údaj o nesplacené části emisního kursu. Náležitosti zatímních listů lze posuzovat jen z jeho kopií, když originály žalobce předložit nemůže a žalovaní sami tvrdí, že zatímní list převedli na J. B., takže ani oni originály zatímních listů mít nemohou. Uvedená důkazní situace tak nemůže jít k tíži žalobce, který k prokázání toho, že žalovaní nabyli zatímní listy a dále je převedli, navrhuje jiné důkazy.

Je-li na zatímním listu č. 1 i č. 2 uvedeno, že nahrazuje 50 ks akcií ve jmenovité hodnotě 10.000,- Kč a emise obsahuje celkem 100 ks akcií o jmenovité hodnotě 10.000,- Kč a celkové hodnotě 1,000.000,- Kč, a že je splaceno 30 % emisního kursu, je z této formulace podle odvolacího soudu zřejmé, že souhrn nesplacených akcií je 70 % . Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že předmětný zatímní list splňuje náležitosti cenného papíru (§ 5 zák. č. 591/1992 Sb.).

Zatímní list je jako cenný papír převoditelný. K převodu je nutné jej opatřit rubopisem a předat novému majiteli (§ 176 odst. 3 obch. zák. a § 18 zák. č. 591/1992 Sb.). Rubopis musí obsahovat podpis převodce a jméno (název) a bydliště (sídlo) nabyvatele. To platí nejen pro první převod zatímního listu, ale i pro každý jeho další převod. V dané věci je na kopii předmětných zatímních listů pod označením převodce F. s. a p., spol. s r.o. připojen podpis jednatele (podle výpisu z obchodního rejstříku je od 18.10.1996 jako jeden ze dvou jednatelů zapsána R. E., přičemž jednatelé jsou oprávněni jednat samostatně) a jako nabyvatel je uveden M. S. (K. Z.) s uvedením rodného čísla a bydliště. Žalovaní nezpochybňují, že jim byl zatímní list předán, čímž byl jeho převod dovršen.

To, že žalovaní poté vykonávali práva akcionáře (k nimž byli jako držitelé zatímního listu oprávněni), má odvolací soud za prokázáno notářským zápisem N 242/97, NZ 216/97 o osvědčení mimořádné valné hromady společnosti E., a.s. konané dne 25.3.1997. Přítomni byli akcionáři vlastnící akcie s jmenovitou hodnotou představující 100 % základního jmění společnosti. Podle připojené prezenční listiny byl na uvedené valné hromadě přítomen K. Z. s počtem 50 akcií (zatímní list č. 1) a M. S. s počtem 50 akcií (zatímní list č. 2). Žalovaní to, že na valné hromadě byli a vykonávali na ní akcionářská práva, nezpochybnili.

Žalovaní tvrdí, že zatímní listy převedli na J. B. Podle zjištění odvolacího soudu je na předmětných zatímních listech jako další nabyvatel uvedený J. B. a na místě převodce je u každého zatímního listu podpis jednoho ze žalovaných, který žalovaní nezpochybňují jako svůj podpis. Na zatímním listu je nadbytečné razítko společnosti E., a.s., která emitovala akcie. Žalovaní nebyli jejím statutárním orgánem, takže jménem této společnosti nemohli učinit žádný úkon. Podle odvolacího soudu tato skutečnost nepůsobí neplatnost převodu, když zatímní list jinak má všechny potřebné náležitosti.

Z předložených kopií zatímních listů (když je dříve uvedeno shora žalobce originály předložit nemůže) lze učinit závěr, že žalovaní převedli zatímní listy na J. B. Žalovaní ani netvrdili, že by splatili cokoli na emisní kurs zatímního listu. To, že J. B., v jehož rukou se soustředily oba zatímní listy, vykonával právo jediného akcionáře, má odvolací soud za prokázáno z notářského zápisu NZ 279/99 a N 276 ze dne 27.4.1999 o rozhodnutí jediného akcionáře společnosti E., a.s.

Jestliže je před splacením emisního kursu zatímní list převeden na jinou osobu, vzniká novému majiteli povinnost splatit nesplacenou část emisního kursu. Převodce však ručí za splacení zbytku emisního kursu (§ 176 odst. 3 obch. zák.).

Pro úplnost lze dodat, že pokud byl převod zatímního listu ze žalovaných na J. B. neplatný, byli by žalovaní povinni k zaplacení žalované částky z titulu vlastnictví zatímního listu. Je-li převod platný, potom žalované stíhá povinnost k zaplacení emisního kursu z titulu ručení.

V řízení nebylo prokázáno, že by J. B. zatímní list dále převedl a nebylo ani prokázáno, že by emisní kurs akcií byl již splacen. Originály zatímního listu předložené žalovanými, které byly dne 1.6.1996 vystaveny C. Š. na 15 akcií společnosti E., a.s., nemohou být platnými zatímními listy, neboť jedinému zakladateli byly vystaveny pouze zatímní listy č. 1 a č. 2 na všechny jím upsané a nesplacené akcie. Všechny další převody zatímního listu musí pak být vyznačeny v rubopise. Je proto vyloučeno, aby následně, po třech letech, byly vystaveny zatímní listy na část akcií, na které byl vystaven zatímní list již zakladateli.

Vzhledem k tomu, že J. B. je v současné době ve výkonu vazby ve věznici v P. R., a že v prohlášení ze dne 29.4.2002 uvedl, že nemůže předat správci konkursní podstaty úpadce E., a.s. dokumenty a majetek společnosti, neboť je nemá k dispozici a finanční ani mzdové účetnictví ani jiné evidence vedeny nebyly, nemohl se žalobce ve smyslu § 306 odst. 1 věta druhá obch. zák. domáhat plnění po dlužníkovi, a mohl se tedy domáhat plnění po ručiteli. Jemu zaslanou výzvu k zaplacení prokázal již v řízení před soudem prvního stupně. Podle zakladatelské listiny měla být zbývající část peněžitého vkladu splacena nejpozději do 31.10.1997. Od 1.11.1997 je tak povinná osoba v prodlení. Jakékoli jiné stanovení splatnosti ve vztahu k zatímnímu listu první etapy, jak je uvedeno v zápisu z valné hromady společnosti E., a.s. ze dne 1.6.1999, se splatnosti určené v zakladatelské listině nedotýká. Není vůbec zřejmé, na základě čeho by se mohly stát akcionáři jiné osoby, když jediným akcionářem byl J. B. a z ničeho nevyplývá, že by dále zatímní listy převedl.

Podle § 177 obch. zák. při porušení povinnost splatit emisní kurs upsaných akcií nebo jeho část je dlužník povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 20 % ročně. Požadavek žalobce na zaplacení tohoto úroku od 1.11.1997 do zaplacení, je proto po právu.

Splněním závazků, za které žalovaní ručí, nabývají vůči dlužníku práva věřitelů. Z uvedených důvodů odvolací soud žalobě vyhověl.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Napadají správnost právního posouzení věci. Tvrdí, že byly-li zakladatelem akciové společnosti E., a.s. vydány na akcie téhož druhu dva zatímní listy, ačkoli podle kogentního ustanovení § 176 odst. 1 obch. zák., ve znění tehdy platném, měl být vydán zatímní list jediný, je nutno na takto vydané zatímní listy hledět podle ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb. jako by dosud nebyly vydány a se žádným z těchto zatímním listů nelze spojovat účinky vyplývající z ustanovení § 176 obch. zák.

Dovolatelé rovněž tvrdí, že zatímní listy č. 1 a č. 2 nemají náležitosti stanovené taxativně kogentním ustanovením § 176 odst. 2 obch. zák. I proto je na tyto zatímní listy ve vztahu k zák. č. 591/1992 Sb. hledět jako na neplatné. Skutečnost, že zatímní listy neobsahují jmenovitou hodnotu a nesplacenou část emisního kursu, má podle právního názoru dovolatelů rovněž za následek, že s takto vydanými zatímními listy nelze spojovat účinky vyplývající z ustanovení § 176 obch. zák.

Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání prvního žalovaného upozornil na jeho nesprávné označení, konstatoval, že první žalovaný jen opakuje dřívější argumenty, jejichž přijetí by znamenalo průlom do jistot splacení základního kapitálu akciových společností . Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Dovolatelé dovozují, že určuje-li kogentní ustanovení § 176 odst. 1 obch. zák. v rozhodném znění, že společnost vystaví upisovateli pouze jeden zatímní list, způsobuje vystavení dvou zatímních listů jejich neplatnost podle ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 591/1992 Sb. v rozhodném znění (dále jen zákon o cenných papírech ). Tak tomu ale není. Z ustanovení § 5 odst. 1 zákona o cenných papírech lze pouze dovodit, že cenný papír, který neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, je neplatný. Počet cenných papírů vydaných jednomu upisovateli však náležitostí cenného papíru není, a proto jeho neplatnost z uvedeného ustanovení dovodit nelze. Protože vydání více zatímních listů témuž upisovateli zakládá nanejvýš nedostatky postupu při vydávání cenných papírů, nelze neplatnost takto vydaných cenných papírů dovodit ani z jiného ustanovení obchodního zákoníku, zákona o cenných papírech či jiného zákona. Závěr odvolacího soudu o tom, že vydání dvou zatímních listů témuž nabyvateli nepůsobí jejich neplatnost, proto shledal dovolací soud správným.

Správným shledal dovolací soud i závěr soudu odvolacího o tom, že posuzované zatímní listy obsahují zákonem předepsané náležitosti. Pakliže odvolací soud uzavřel, že je-li na zatímním listu uvedeno, že nahrazuje 50 ks akcií ve jmenovité hodnotě 10.000,- Kč a že je splaceno 30 % emisního kursu, je tato formulace dostatečným určením jmenovité hodnoty upsaných akcií, které zatímní list nahrazuje a rovněž jejich splacené části.

Závěry odvolacího soudu o tom, že ať již jako vlastníci nebo jako převodci zatímního listu mají povinnost zaplatit dlužnou část emisního kursu dovolatelé nenapadají, a proto se jimi Nejvyšší soud nezabýval.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku a přiznal žalobci ve vztahu k prvnímu žalovanému náhradu nákladů podle § 3 bod 6 a § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ve vztahu ke druhému žalovanému žalobci náhrady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Jestliže první žalovaný nesplní dobrovolně co mu ukládá vykonatelný rozsudek může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 15. listopadu 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu