29 Odo 329/2002
Datum rozhodnutí: 27.11.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 329/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1) úpadkyni M. V. s.r.o., 2) M. K., a 3) M. K., o zaplacení 51,394.755,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 275/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2001, č.j. 5 Cmo 74/2001-32, takto:

I. Dovolání se ve vztahu k žalovaným 2) a 3) odmítá.

II. Žalobkyně a žalovaní 2) a 3) vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. října 2000, čj. 50 Cm 275/2000-14, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 51,394.755,40 Kč se 6% úrokem za období od 13. června 2000 do zaplacení a odměny 171.315,85 Kč všemi žalovanými společně a nerozdílně.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 27. září 2001 dovolání, které (jak vyplývá z razítka soudu) téhož dne osobně doručila soudu prvního stupně.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2001, č.j. 36 K 36/2001-29, byl prohlášen konkurs a majetek žalované 1) a ustaven konkursní správce. Účinky konkursu nastaly dne 29. června 2001. Se zřetelem k účinkům prohlášení konkursu (srov. § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů a výklad k tomuto ustanovení podaný pod bodem XXIV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i k tomu, že ve vztahu žalobkyně a žalované 1) jde o pohledávku, kterou je nutno přihlásit v konkursu (srov. § 14 odst. 1 písm. c) a § 20 zákona o konkursu a vyrovnání), je řízení ve vztahu k žalované 1) ze zákona přerušeno a po dobu trvání konkursu v něm není možno pokračovat ani na návrh osob vyjmenovaných v § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání. To však nebrání v pokračování řízení ve vztahu k žalovaným 2) a 3).

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř. ). O takový případ jde i v této věci, neboť odvolací soud projednal a rozhodl o něm ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. února 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2000, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu (č.l. 35), žalobkyni doručen dne 20. července 2001. Téhož dne byl rozsudek doručen i právnímu zástupci žalovaných 2) a 3) a nabyl tak ve vztahu vůči těmto účastníkům řízení právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 20. srpen 2002 (pondělí). Dovolání podané žalobkyní až 27. září 2001 je tedy ve vztahu k žalovaným 2) a 3) opožděné.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání ve vztahu k žalovaným 2) a 3) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným 2) a 3) v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. listopadu 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu