29 Odo 315/2006
Datum rozhodnutí: 20.09.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 315/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci návrhu na povolení změny zápisu M. s. r. o., za účasti M. Ch., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. C 11253, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2005, č. j. 7 Cmo 468/2004-138, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2004, č. j. F 1630/2004 F 3506/2004 F 9925/2004 F 13596/2004 C 11253-114, kterým tento soud změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 26. ledna 2004, č. j. F 1630/2004 C 11253/4-62, kterým tento soud rozhodl tak, že se vymazává statutární orgán jednatel M. Ch. a den vzniku jeho funkce z obchodního rejstříku a zapisuje se den zániku funkce, tak, že návrh zamítl.


V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud především konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud rozhodnutí vydané vyšší soudní úřednicí napadené odvoláním přezkoumal a o tomto odvolání rozhodl. Postup soudu prvního stupně byl v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 198/1994 Sb.


Dále odvolací soud uzavřel, že v řízení před soudem prvního stupně bylo dostatečně, a to výpovědí účastníků i svědka Mgr. S., prokázáno, že listinu obsahující oznámení M. Ch. o odstoupení z funkce jednatele M. s. r. o. (dále jen společnost ) nevyhotovil ani Mgr. S. ani M. Ch., ale druhý jednatel v součinnosti s dalším pracovníkem společnosti, že listiny předložené soudu prvního stupně k prokázání změn navržených k zápisu do obchodního rejstříku uváděly nepravdivé údaje a neodpovídaly skutečnému stavu, respektive že jejich účelem bylo obejití zákona (řádné svolání valné hromady, zápis z valné hromady, která se nekonala). Dále bylo výpovědí M. Ch. a Mgr. S. dostatečně prokázáno, že M. Ch. ze své vůle z funkce jednatele odstoupit nechtěl, a že oba jednatelé za přítomnosti svědka Mgr. S. jednali o tom, že výkonným jednatelem , který bude fakticky řídit činnost společnosti, bude jednatel M. M. Navrhovatelka také sama v odvolání uvedla, že jednatel M. M. podmiňoval podpis smlouvy o úvěru pro společnost odstoupením jednatele M. Ch. z funkce, čímž fakticky potvrdila, že na M. Ch. druhý jednatel vyvíjel nátlak, tedy že nešlo o svobodnou vůli odstoupit z funkce jednatele. Bylo také prokázáno, že k podpisu všech navrhovatelem předložených listin došlo až dne 22. ledna 2004, včetně oznámení o odstoupení z funkce jednatele, ačkoli v ověřovací doložce je uvedeno, že tento den M. Ch. uznal svůj podpis za vlastní.


Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzení M. Ch., že vzhledem k časové tísni nečetl listiny předložené mu druhým jednatelem M. M. k podpisu, je hodnověrné. M. Ch. tvrdil, že se domníval, že jde o listiny zpracované Mgr. S. v intencích předcházejících jednání, tedy směřujících k tomu, že výkonným jednatelem bude nadále pouze M. M. Odvolací soud konstatoval, že to, že si před podpisem listin nepřečetl jejich obsah, bylo chybou na straně M. Ch., nicméně z toho, že podepsal listinu, která nevyjadřovala jeho skutečnou vůli, nelze dovozovat platnost takového úkonu. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že bylo dostatečně prokázáno, že M. Ch. z funkce platně neodstoupil, neboť jeho odstoupení je absolutně neplatným právním úkonem, když jeho skutečná vůle byla v rozporu z obsahem listiny předložené mu k podpisu.


Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).


Dovolatelka tvrdí, že dvě základní a současně ve věci zásadní skutková zjištění odvolacího soudu si protiřečí. Není logicky možné, aby zároveň platilo, že pan M. Ch. listinu (odstoupení z funkce jednatele), kterou podepsal, vůbec nečetl, a zároveň, že obsah této listiny nevyjadřuje jeho svobodou vůli. Dále zpochybňuje závěr soudu prvního stupně, že M. Ch. listinu o svém odstoupení vůbec nečetl. Uvádí, že trvá na tom, že M. Ch. podepsal odstoupení z funkce jednatele svobodně a vědomě při znalosti té skutečnosti, že druhý z jednatelů, pan M. M., nedá souhlas k dalšímu zadlužování společnosti, pokud M. Ch. neodstoupí z funkce jednatele.


Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


M. Ch. ve vyjádření k dovolání snáší důvody na podporu závěru odvolacího soudu.


Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.


Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výhrady týkající se hodnocení důkazů odvolacím soudem a tvrzení, že v řízení nebyl navržen ani proveden důkaz o tom, že M. Ch. listinu, kterou podepsal, nečetl, neboť těmito výhradami dovolatelka vytýká odvolacímu soudu pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a vady řízení.


Protože jiné námitky proti posouzení věci odvolacím soudem dovolatelka nevznesla, nelze posoudit dovolání jako přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


Poněvadž dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 20. září 2006


JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.


předsedkyně senátu