29 Odo 312/2004
Datum rozhodnutí: 10.05.2005
Dotčené předpisy: § 200e odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 9 odst. 3 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 312/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci navrhovatele K. D., proti odpůrkyni P. J., spol. s r. o., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 403/2002, o určení, že je navrhovatel společníkem odpůrkyně, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2003, č. j. 14 Cmo 256/2003-61, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2003, č. j. 13 Cm 403/2002-44, kterým tento soud zamítl návrh na určení, že je navrhovatel společníkem P. J., spol. s r. o. (dále jen společnost ). V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že podle § 115 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) může společník se souhlasem valné hromady převést svůj obchodní podíl na jiného společníka, nestanoví-li společenská smlouva jinak.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, které má podle jeho názoru oporu v provedeném dokazování, nesouhlasil však s jeho závěrem, že navrhovatel nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Odvolací soud konstatoval, že tvrdí-li navrhovatel, že je účastníkem určitého právního vztahu, zde že je společníkem společnosti má z povahy věci naléhavý právní zájem na tom, aby soud určil, že tomu tak je. Na věcné posouzení oprávněnosti návrhu tedy navrhovatel právo má, ve věci samé však nemá pravdu .

Navrhovatel tvrdí, že je stále společníkem společnosti, neboť smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná proto, že jí byl převáděn vklad, nikoliv obchodní podíl, že chybí konkretizace výše obchodního podílu, že společenská smlouva nepřipouštěla rozdělení obchodního podílu při jeho převodu a že valná hromada, která schvalovala převod obchodního podílu, se 13. 1. 1997 nekonala.

Odvolací soud ze smlouvy o převodu obchodního podílu (dále jen smlouva ) zjistil, že je označena jako smlouva o převodu obchodního podílu podle § 115 obch. zák. Podle článku I. smlouvy, převádí společník K. D. celý svůj vklad ve společnosti rovným dílem na společníky Ing. J. P. a J. M. za dohodnutou cenu 34.000,- Kč. Dále se ve smlouvě uvádí, že základní jmění společnosti zůstává nezměněno a je ke dni převodu obchodního podílu celé splaceno. Podle článku II. nabývající strana získává na základě smlouvy celý obchodní podíl převádějící strany. V článku IV. prohlašuje převádějící K. D., že nezatajil nabyvatelům obchodního podílu žádné obchodní případy.

Ve smlouvě je čtyřikrát uvedeno, že se týká převodu obchodního podílu ve společnosti, jednou je (nepatřičně, protože takový převod není možný) uvedeno, že se týká převodu vkladu. Podle výrazně převažujícího obsahu smlouvy tedy jde o smlouvu o převodu obchodního podílu, na jejíž platnost ojedinělá terminologická nepřesnost záměna termínu vkladu za podíl nemá vliv. Výše převáděného obchodního podílu je ve smlouvě dostatečně konkretizována, je převáděn celý obchodní podíl navrhovatele.

Podle společenské smlouvy společnosti ze dne 1. 12. 1994 (dále jen společenská smlouva ) v části týkající se obchodních podílů stojí:

- rozdělení obchodního podílu je možné pouze při jeho přechodu na právního nástupce nebo dědice společníka, rozdělení obchodního podílu při jeho převodu není přípustné,

- se souhlasem valné hromady může společník převést smluvně svůj obchodní podíl na jiného společníka nebo na jinou osobu,

- společníci mají přednostní právo na převzetí obchodního podílu jiného společníka v poměru k výši dosavadních obchodních podílů. Toto právo jsou povinni využít nejpozději do 30ti dnů ode dne, kdy jim bylo některým ze společníků písemně sděleno, že hodlá svůj obchodní podíl převést .

Odvolací soud uzavřel, že citovaná úprava ve smlouvě, zakazující obecně v prvním odstavci rozdělení obchodního podílu při jeho převodu, nepřímo rozdělení při převodu obchodního podílu na ostatní společníky připouští.

Dále odvolací soud uvedl, že, jak zjistil ze zápisu z mimořádné valné hromady společnosti konané 13. 1. 1996 (správně 1997), se jí zúčastnili všichni tři společníci, Ing. J. P., J. M. a navrhovatel. Bylo schváleno, že smlouvou o převodu obchodního podílu převezmou celý obchodní podíl odcházejícího společníka K. D. rovným dílem dosavadní společníci Ing. J. K. a J. M. a bylo schváleno rozdělení obchodního podílu. Na konci zápisu je uvedeno, že jej zapsal Ing. P. Následují ověřené podpisy všech společníků, dva ze 17. 1. 1997 a jeden z 20. 1. 1997.

Odvolací soud dospěl k závěru, že úředně ověřené podpisy všech tří společníků na zápisu z valné hromady dostatečně prokazují, že valná hromada proběhla a schválila rozdělení a převod obchodního podílu navrhovatele na zbývající dva společníky. I kdyby se valná hromada nekonala, šlo by o plně postačující rozhodnutí mimo valnou hromadu podle § 130 obch. zák. Podstatné je, že v zápisu je rozhodnutí a podpis všech společníků. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

V rozsudku ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 224/2001, Nejvyšší soud uzavřel, že rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti smlouvy, proto, že na rozdíl od soudu prvního stupně, který se věcí zabýval meritorně, dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.], je po obsahové stránce měnícím rozsudkem odvolacího soudu. Stejný závěr je třeba učinit za situace, kdy se věcí meritorně zabýval odvolací soud poté, co soud prvního stupně návrh zamítl na základě závěru, že navrhovatel nemá naléhavý právní závěr na požadovaném určení.

V projednávané věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že účast žalobce ve společnosti skončila uzavřením smlouvy o převodu jeho obchodního podílu na ostatní společníky, přičemž společenská smlouva převod obchodního podílu nezakazuje. Smlouvu o převodu obchodního podílu posoudil soud prvního stupně jako platnou soud prvního stupně tedy shledal, že žaloba není důvodná. Již tento závěr byl postačující k zamítnutí žaloby, soud prvního stupně však z něj následně učinil další (nadbytečný) právní závěr o tom, že vzhledem k nedůvodnosti žaloby nemá žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a proto žalobu zamítl. Postup soudu prvního stupně byl tedy nesprávný, neboť závěr o nedostatku právního zájmu nelze učinit z nedůvodnosti žaloby. Současně tím soud prvního stupně vzbudil u účastníků (a rovněž u odvolacího soudu) dojem, že důvodem zamítnutí žaloby je nedostatek naléhavého právního zájmu, což vedlo odvolací soud k tomu, že se žalobou zabýval nejen z hlediska její důvodnosti, ale i z hlediska naléhavého právního zájmu a existenci naléhavého právního zájmu posoudil jinak, než soud prvního stupně.

Dovolací soud především posuzoval namítanou vadu odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že se soud prvního stupně stejně jako soud odvolací zabýval žalobou meritorně, však nelze přisvědčit dovolateli v názoru, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu zcela odlišných, než byly důvody, pro které návrh zamítl soud prvního stupně. Odvolací soud, jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, založil závěr, že žaloba není důvodná, na posouzení smlouvy a zápisu z valné hromady konané dne 13. 1. 1997, jimiž byl proveden důkaz na jednání dne 28. 2. 2002, přičemž vycházel při jejich hodnocení ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, a odůvodnil tedy své rozhodnutí věcně stejně, jako soud prvního stupně.

Dovolatel dovozuje neplatnost smlouvy především z toho, že společenská smlouva nepřipouští rozdělení obchodního podílu při jeho převodu. K tomu odvolací soud uzavřel, že společenská smlouva takové rozdělení nepřímo připouští. Tento závěr považuje Nejvyšší soud za správný. Jestliže se ve společenské smlouvě uvádí, že společníci mají přednostní právo na převzetí obchodního podílu jiného společníka v poměru k výši dosavadních obchodních podílů (přičemž pojem převzetí nelze v této souvislosti chápat jinak, než jako převod, když dle smlouvy jsou společníci právo na převzetí povinni využít nejpozději do 30ti dnů ode dne, kdy jim byl některým ze společníků písemně sděleno, že hodlá svůj obchodní podíl převést ), nelze z toho než dovodit, že při takovém převodu musí dojít k rozdělení obchodního podílu společníka, neboť jinak by jej nemohli převzít ostatní společníci v poměru svých dosavadních obchodních podílů.

K námitce dovolatele, že se dne 13. 1. 1996 žádná valná hromada nekonala, odvolací soud uvedl, že valná hromada se konala 13. 1. 1997 a úředně ověřené podpisy všech tří společníků na zápisu z ní dostatečně prokazují, že proběhla a schválila rozdělení a převod obchodního podílu žalobce na zbývající dva společníky. I kdyby se valná hromada nekonala, jednalo by se podle odvolacího soudu o plně postačující rozhodnutí mimo valnou hromadu podle § 130 obch. zák. Podstatné je, že v zápisu je obsaženo rozhodnutí a podpis všech společníků.

K tomu dovolací soud uzavřel, že ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném k 1. 1. 1996, t. j. k datu, kdy se podle zápisu měla konat valná hromada, která udělila souhlas s převodem obchodního podílu, stanovilo, že každý společník, jednatel nebo člen dozorčí rady společnosti může požádat do tří měsíců soud, aby vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, popřípadě stanovami. Jak již dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. 1 Odon 101/97, po marném uplynutí lhůty podle § 131 odst. 1 obch. zák. nebylo možné přezkoumávat platnost usnesení valné hromady jinak než v řízení o povolení zápisu skutečnosti, která vyplynula z usnesení valné hromady, do obchodního rejstříku (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Jakmile však již byla taková skutečnost do obchodního rejstříku pravomocně zapsána, nebylo možno postupovat podle § 200a odst. 2 o. s. ř. a provedený zápis přezkoumávat jinak, než na základě rozhodnutí o návrhu podle § 131 obch. zák. (Od 1. 1. 2001 upravil stejné pravidlo obchodní zákoník v § 131 odst. 8).

Z uvedeného vyplývá, že poté, co marně uplynula lhůta, ve které mohl navrhovatel podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která schválila převod obchodního podílu, nelze již v řízení o určení jeho účasti ve společnosti přezkoumávat platnost usnesení této valné hromady, a to ani z toho hlediska, zda se valná hromada konala či nekonala. Přitom není pochyb o tom, že navrhovatel, který zápis z valné hromady podepsal, o konání (nekonání) valné hromady věděl, a měl tedy možnost návrh na vyslovení neplatnosti usnesení podat.

Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi obchodní společností a společníkem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti a o takový vztah v projednávané věci jde rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a společnosti náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. května 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu