29 Odo 30/2005
Datum rozhodnutí: 14.12.2005
Dotčené předpisy:




29 Odo 30/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobce Ing. Z. Z., správce konkursní podstaty M. s. r. o., proti žalovanému Ing. T. H., o zaplacení 49.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 245/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2003, čj. 14 Cmo 152/2003-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2002, čj. 33 Cm 245/2000-28, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 49.000,- Kč s 20% úrokem z prodlení z této částky od 30.9.1996 do zaplacení, tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně na rozdíl od tohoto soudu dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, na jehož základě věc nesprávně právně posoudil. Dále odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá dle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém nároku ve výši 49.000,- Kč s příslušenstvím, je přípustnost dovolání vyloučena výše citovaným ustanovením § 237 odst. 2 písm. a ) o. s. ř., neboť nebyla překročena hranice, kterou zákon stanoví pro přípustnost dovolání ve věcech obchodních.

Proto dovolací soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Nad rámec dovolání Nejvyšší soud uvádí, že k podání žalobce ze dne 29.9.2004 označenému jako Návrh žalobce na vstup nového účastníka do řízení , jímž uplatňoval procesní nástupnictví z důvodu singulární sukcese ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., dovolací soud nepřihlížel, neboť aplikace posledně zmiňovaného ustanovení je v dovolacím řízení vyloučena ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2005



JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu