29 Odo 3/2006
Datum rozhodnutí: 28.02.2006
Dotčené předpisy: § 239 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 19 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 107 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 107 odst. 5 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 68 odst. 1 písm. b) předpisu č. 513/1991Sb.





29 Odo 3/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela ve věci návrhu MUDr. J. V., za účasti I. p. f. K. b., a. s., o neplatnost přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 78/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2005, č. j. 7 Cmo 90/2005-39, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením ze dne 29. prosince 2004, č. j. 48 Cm 78/2000-23, Městský soud v Praze zastavil řízení o návrhu na určení, že přeměna I. p. f. K. b., a. s., (dále jen investiční fond ), na otevřený podílový fond je neplatná (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku navrhovateli (výrok III.).


Zastavení řízení soud prvního stupně odůvodnil zjištěním, že usnesením sp. zn. F 55731/2000 ze dne 15. srpna 2000 Krajský obchodní soud v Praze rozhodl o výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku z důvodu jeho přeměny na otevřený podílový fond s názvem I. g., otevřený podílový fond I. k. s. KB, a. s., které nabylo právní moci dne 15. listopadu 2004.


Ke dni výmazu z obchodního rejstříku tak investiční fond ztratil způsobilost být účastníkem řízení podle § 19 občanského soudního řádu (dále též jen o. s . ř. ), a proto bylo řízení zastaveno podle § 107 o. s. ř.


Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 12. září 2005, č. j. 7 Cmo 9/2005-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když shodně s ním dospěl k závěru, že investiční fond v průběhu řízení zanikl výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce. Nastala tak situace předvídaná v ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. a rozhodnutí o zastavení řízení proto odvolací soud považoval za správné.


Neakceptoval výhradu navrhovatele, že on a ostatní podílníci otevřeného podílového fondu vzniklého přeměnou investičního fondu, jsou jeho právními nástupci a že nebyl důvod k zastavení řízení. Otázkou právního nástupnictví - pokračoval odvolací soud - a otázkou přechodu majetku a závazků zaniklého investičního fondu se již zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 11. prosince 2001, sp. zn. 29 Odo 536/2001, v němž dospěl k závěru, že akcionáři investičního fondu nejsou při postupu podle ustanovení § 35j zákona č. 248/1992 Sb., jeho právními nástupci.


Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Vadu řízení dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav věci a svým postupem porušil právo dovolatele na spravedlivý proces, když bez nařízení jednání potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by dovolateli byla dána možnost hájit jeho práva. Postupem odvolacího soudu byla podle dovolatele porušena Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod a Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod. Namítá, že nebyl dán žádný z důvodů pro zastavení řízení, neboť investiční fond zanikl bez likvidace, tedy s právními nástupci, jimiž jsou jeho poslední akcionáři; povaha řízení nebránila pokračovat v řízení s osobami, na které přešel majetek a závazky investičního fondu a řízení neztratilo význam, protože navrhovatel se domáhá zjištění platnosti přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond.


Nesprávnost právního posouzení věci dovolatel spatřuje v závěru, že investiční fond, který se přemění na podílový fond podle ustanovení § 35j zákona č. 248/1992 Sb. zaniká bez právního nástupce.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.


Podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit. Podle ustanovení § 68 odst. 1 obchodního zákoníku obchodní společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku.


Podle ustanovení § 107 odst. l věty první o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.


Dle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.


Jak vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně z rejstříkového spisu sp. zn. Rg. B 997 vedeného Městským soudem v Praze, byla společnost I. p. f. K. b., a. s., vymazána ke dni 15. srpna 2000 z obchodního rejstříku z důvodu přeměny na otevřený podílový fond. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. listopadu 2004.


Výmazem z obchodního rejstříku ztratil investiční fond způsobilost být účastníkem řízení. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračování v řízení tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce, se kterým by bylo možno v řízení pokračovat. Taková situace nastala i v této věci, neboť akcionáři investičního fondu nejsou při postupu podle ustanovení § 35j zákona č. 248/1992 Sb. jeho právními nástupci. V té souvislosti je správný odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2001, sp. zn. 29 Odo 536/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2002, pod číslem 12, v němž dospěl Nejvyšší soud k uvedenému závěru. Odvolací soud proto nepochybil, pokud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení.


Namítá-li dovolatel, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když bez nařízení jednání rozhodl o odvolání, pak odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává.


Ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. určuje, že k projednání odvolání není třeba nařizovat jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Soudní praxe přitom dovodila, že i takovou možnost má odvolací soud jen tehdy, rozhoduje-li bez provádění dokazování (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 40/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


V případech, kdy účastník po zahájení řízení ztratí způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), nastává situace předvídaná ustanovením § 107 o. s. ř. a povinností soudu je posoudit, zda v řízení může pokračovat, a pokud ano, rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. K objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zaniklého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede, a to z úřední povinnosti, potřebná šetření; protože jde o postup soudu v řízení (a nikoli o dokazování o skutkovém stavu věci), soud přitom není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 376).


Jestliže soud prvního stupně, zkoumaje, zda jsou splněny podmínky řízení, zjistil, že investiční fond zanikl výmazem z obchodního rejstříku, a na základě šetření okolností shora popsaným způsobem prověřil podmínky procesního nástupnictví, přičemž s odkazem na rozhodnutí o výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku dospěl k závěru, že v řízení nelze pokračovat a rozhodl o zastavení řízení, aniž nařídil jednání a odvolací soud stejným postupem (rozuměj bez nařízení jednání) přezkoumal správnost tohoto rozhodnutí, nelze jejich postupu ničeho vytknout.


Nelze akceptovat ani námitku dovolatele, že postupem soudu byla porušena Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, postupem odvolacího soudu nedošlo k zásahu do práv dovolatele zaručených těmito předpisy.


Poněvadž právní posouzení věci odvolacím soudem je správné a k vadám řízení, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nedošlo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 28. února 2006


JUDr. Ivana Štenglová, v.r.


předsedkyně senátu