29 Odo 3/2005
Datum rozhodnutí: 22.03.2006
Dotčené předpisy: § 41a odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.




29 Odo 3/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci povolení změny zápisu A. s. s. r. o., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 34307, za účasti 1. P. S., a 2. B. N., o dovolání P. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2004, č. j. 7 Cmo 143/2004-64, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2004, č. j. 7 Cmo 143/2004-64 se v potvrzujícím výroku a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání P. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2003, č. j. F 111365/2003/C 34307-48, v části týkající se zápisu změny sídla (výrok I.). V části, týkající se výmazu P. S., coby jednatele a společníka A. s. s. r. o. (dále jen společnost ) se splaceným vkladem 50.000,- Kč a obchodním podílem ve výši 50 %, zápisu dne zániku jeho funkce jednatele (6. října 2003), zápisu výše splaceného vkladu B. N. 100.000,- Kč a výše jeho obchodního podílu 100 %, odvolací soud toto usnesení potvrdil (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že dne 6. října 2003 se konala valná hromada společnosti, jíž se zúčastnili oba její společníci P. S. a B. N. Z obsahu notářského zápisu NZ 183/2003, N 211/2003, sepsaného téhož dne notářkou JUDr. J. E., vyplývá, že valná hromada jednomyslně přijala rozhodnutí, jímž vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu P. S. na B. N. za dohodnutou převodní cenu 50.000,- Kč splatnou před uzavřením smlouvy před jejím podpisem . Notářský zápis byl v celém rozsahu schválen a jmenovanými podepsán.

Soudu nebylo doloženo, že by platnost uvedeného usnesení valné hromady byla v prekluzívní tříměsíční lhůtě napadena návrhem na vyslovení neplatnosti podle § 131 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Soud prvního stupně a ani odvolací soud žádný důvod neplatnosti uvedeného usnesení valné hromady neshledal. Vůle společníka P. S. převést úplatně obchodní podíl vyplývá z předložené smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi ním jako převodcem a B. N. jako nabyvatelem (dále též jen smlouva ). Smlouva obsahuje veškeré náležitosti stanovené v § 115 odst. 3 obch. zák., je určitá a srozumitelná, pravost podpisů na ní byla úředně ověřena. Jelikož obchodní zákoník ani jiný právní předpis neurčuje žádná pravidla pro stanovení výše úplaty za převod obchodního podílu, dohoda o její výši plně závisí na smluvních stranách. V daném případě je ujednání o výši dohodnuté úplaty 50.000,- Kč a o jejím zaplacení před podpisem smlouvy obsaženo v článku III. smlouvy a koresponduje tak i s podmínkami převodu schválenými valnou hromadou. V článku VI. smlouvy je pak obsaženo výslovné prohlášení účastníků, že po zaplacení dohodnuté ceny podle článku III. nemají vůči sobě v souvislosti s touto smlouvou a účastí ve společnosti žádné další nároky. Z toho je podle odvolacího soudu nepochybné, že nabyvatel obchodního podílu nemá vůči převodci žádnou další uhrazovací, popř. jinou povinnost.

Dále pak odvolací soud uzavřel, že v dané věci není možné odstoupení od smlouvy, neboť taková možnost nebyla mezi účastníky sjednána a z obsahu smlouvy vyplývá, že prodlení ve smyslu § 345 obch. zák. je pojmově vyloučeno, když smluvní strany své závazky ze smlouvy splnily beze zbytku okamžikem uzavření smlouvy. K tomu odvolací soud odkazuje na ustanovení § 344 obch. zák.

Důvody které odvolatel uvádí pro odstoupení, nejsou podle odvolacího soudu relevantní. Podle § 28 odst. 7 a § 31 odst. 3 obch. zák. vzniká podnikateli, tj. společnosti, nikoli jak se nesprávně domnívá odvolatel společníkovi, povinnost podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku bez zbytečného odkladu poté, co došlo ke změně, popř. k zániku zapisovaných skutečností. Pokud tedy společnost dne 30. října 2003 podala návrh na zápis změn, k nimž došlo dne 6. října 2003, do obchodního rejstříku splnila tím svoji zákonnou povinnost. Z uvedeného vyplývá, že převod obchodního podílu na společníka B. N. byl uskutečněn v souladu s právními předpisy, a že tedy P. S. zanikla dne 6. října 2003 účast v této společnosti a B. N. se zvýšila majetková účast v ní.

Podle § 135 odst. 2 ve vazbě na § 154 odst. 2 obch. zák. zaniká funkce jednatele společnosti s ručením omezeným odvoláním valnou hromadou podle § 125 odst. 1 písm. f) obch. zák. Z obsahu vpředu citovaného notářského zápisu vyplývá, že valná hromada společnosti konaná dne 6. října 2003, za účasti obou jejích společníků jednomyslně přijala rozhodnutí o odvolání jednatele P. S. Soudu nebylo doloženo, že by platnost tohoto usnesení valné hromady byla napadena návrhem podle § 131 obch. zák. Z uvedeného plyne, že P. S. zanikla funkce jednatele odvoláním dne 6. října 2003.

Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal P. S. dovolání. Tvrdí, že mezi účastníky bylo současně s uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu dohodnuto, že B. N. (dále jen druhý společník ) udělá celkovou evidenci majetku společnosti a poté mu dorovná částku, která mu po právu náleží, aby tak celkově obdržel polovinu skutečného majetku společnosti. Vzhledem k tomu, že až do té doby byly mezi oběma společníky přátelské vztahy založené na vzájemné důvěře, jevila se dovolateli ústní dohoda jako dostatečná záruka toho, že druhý společník danému slovu dostojí. Teprve po celkovém vyrovnání měl dle ústní dohody druhý společník podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku. Třebaže však k celkovému vzájemnému vypořádání nedošlo, druhý společník podal návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, což se dovolatel dozvěděl teprve z usnesení Městského soudu v Praze v projednávané věci.

Dovolatel dovozuje, že v projednávané věci jde o věc zásadního právního významu. Tvrdí, že smlouvy mají být dodržovány, a to ať již se jedná o smlouvu uzavřenou písemně nebo ústně. Jednání druhého společníka, který vyšel pouze z písemné části dohody a druhou ústní část zcela opomenul, je podle dovolatele v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy. Odstoupení dovolatele od smlouvy bylo proto podle dovolatele zcela oprávněné. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený výrok usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda lze odstoupit od smlouvy, chová-li se její druhý účastník v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a s dobrými mravy. K tomu odvolací soud uzavřel, že od smlouvy o převodu obchodního podílu lze odstoupit, pouze je-li to upraveno ve smlouvě samé nebo za podmínek § 345 a násl. obch. zák. Tento závěr odvolacího soudu je správný, pro úplnost však dovolací soud dodává, že od smlouvy o převodu obchodního podílu lze odstoupit též, vyplývá-li to z jiného zákona viz např. ustanovení § 575 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ).

Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

V projednávané věci dovolatel tvrdil, že ačkoli ve smlouvě o převodu obchodního podílu účastníci uvedli, že se obchodní podíl převádí za částku 50.000,- Kč, směřoval jejich úmysl k převodu obchodního podílu za cenu tvořenou částkou odpovídající jeho vkladu (tj. 50.000,- Kč) zvýšenou o částku odpovídající jeho podílu na zisku společnosti za uplynulé období . Tímto tvrzením se odvolací soud nezabýval a konstatoval pouze, že smlouva o převodu obchodního podílu obsahuje veškeré náležitosti stanovené zákonem, je určitá a srozumitelná, pravost podpisů na ní je úředně ověřena, sjednaná úplata není v rozporu se zákonem a oba účastníci ve smlouvě výslovně prohlásili, že vůči sobě nemají v souvislosti se smlouvou a účastí ve společnosti žádné další nároky. Tím, že pominul některé námitky odvolatele a nevyzval jej k předložení důkazů ohledně jeho tvrzení, zatížil odvolací soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. (Přitom platnost smlouvy, na jejímž základě dochází ke změně zápisu v obchodním rejstříku byl odvolací soud povinen zkoumat z úřední povinnosti.) Je-li totiž tvrzení dovolatele ohledně dohody o ceně za obchodní podíl pravdivé, je třeba se zabývat platností smlouvy z hlediska ustanovení § 41a odst. 2 obč. zák. a zkoumat, zda smlouvou o převodu obchodního podílu za 50.000,- Kč nebyl zastírán právní úkon jiný, a to smlouva o převodu obchodního podílu za částku vyšší.

V právní teorii není sporu o tom, že zastřeným právním úkonem bylo v minulosti např. uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitosti, zatímco vůle účastníků směřovala k uzavření smlouvy darovací (viz např. Knapp, V., Luby, Š. a kol.: Československé občanské právo. 2. vydání. Praha Orbis 1974 s. 159); účelem uzavření simulované smlouvy v době, kdy k takovému postupu docházelo, bylo nižší daňové zatížení kupní smlouvy. Právní teorie se dosud nezabývala tím, zda zastřeným právním úkonem může být smlouva téhož typu jako simulovaná smlouva, jejíž podmínky jsou rozdílné od podmínek uvedených v simulované smlouvě. Dovolací soud dospěl k závěru, že není žádného důvodu vyloučit aplikaci ustanovení § 41a odst. 2 obč. zák. i na takový postup. Směřovala-li vůle účastníků smlouvy k jejímu uzavření za jiných podmínek (v projednávané věci za jinou cenu), než je ve smlouvě uvedeno, je uzavřená smlouva simulovaným úkonem a zastřeným úkonem je smlouva uzavíraná za cenu, kterou účastníci mezi sebou skutečně dohodli.

Protože odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, jeho usnesení podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. března 2006

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu