29 Odo 298/2001
Datum rozhodnutí: 27.03.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 298/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobkyně L. V., zast. advokátkou, proti žalované L. B., zast. advokátem, o zaplacení 347.352,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Příbrami od sp. zn. 11 C 70/99, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7.12.2000, č.j. 29 Co 517/2000-58, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.752,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení do rukou advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.12.2000, č.j. 29 Co 517/2000-58 změnil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21.4.2000, č.j. 11 C 70/99-36 v napadené části tak, že žalobu o zaplacení částky 14.701,- Kč s přísl. zamítl. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastnicemi byla uzavřena pouze jedna smlouva, a to o vzájemné spolupráci při zajišťování dodávek holandského zboží ze dne 3.1.1992 a byla ukončena výpovědí žalobkyně z 20.10.1992 ke dni 31.12.1992. Uplatňuje-li žalobkyně nárok na skladné z důvodu bezdůvodného obohacení, jde o nárok bezesmluvní a nevztahuje se k uvedené smlouvě ani nesouvisí s nárokem žalované na náhradu škody v souvislosti s ochranou jejího vlastnického práva. Vzhledem k tomu není použití ust. § 404 odst. 1 obch. zákoníku možné; proto promlčecí doba nároku žalobkyně nepřestala běžet a v době uplatnění u soudu již marně uplynula. Žalovaná se promlčení dovolala, proto odvolací soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno výše.

Dovoláním ze dne 14.3.2001 napadla žalobkyně uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném odkazování, dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci a že náprava rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam, neboť řeší otázku v rozporu s platným hmotným právem.

V podrobnostech žalobkyně v dovolání zejména uvedla, že smlouva o skladování nevyžaduje ke svému vzniku písemnou formu a je nesporné, že žalovaná skladovala v prostorách žalobkyně nábytek. V posuzovaném případě se nejednalo o smlouvu o nájmu nebytových prostor a proto se výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nebytových prostor nedá ani analogicky odvozovat od maximální částky nájemného dle vyhl. č. 585/1990 Sb., ale od obvyklé výše skladného v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze věci, délce a způsobu skladování.

Dále dovolatelka namítá, že soud nesprávně hodnotil námitku započtení, učiněnou do protokolu při jednání dne 11.12.1996 u Okresního soudu v Příbrami ve věci sp. zn. 11 C 133/94, když vyloučil nárok na skladné, coby vzájemný návrh, k samostatnému řízení, přičemž se podle dovolatelky jednalo o procesní obranu, nikoli o vzájemný návrh, neboť nebylo navrhováno, aby bylo přisouzeno více (§ 98 o. s. ř.). Proto podle dovolatelky nejpozději při soudním jednání dne 11.12.1996 došlo k zániku pohledávky žalobkyně na výši 347.352,- Kč započtením vůči pohledávce žalované, a to zpětně .

Dále žalobkyně namítla nesprávné právní posouzení námitky, promlčení odvolacím soudem, neboť nárok žalobkyně, ač byl uplatněn v soudním řízení zahájeném v dubnu 1994 vyplývá z téhož obchodního vztahu, tj. ze smluv závislých, uzavřených na základě jednoho jednání; promlčecí doba u těchto vztahů je čtyřletá.

Dovolatelka proto pokládá zamítnutí žaloby o zaplacení 14.701,- Kč s přísl. za nesprávné posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zároveň požádal o odložení vykonatelnosti.

V podání ze dne 2.5.2001 se k dovolání vyjádřila žalovaná a zejména uvedla, že dovolání bylo podle bodu 17, hlavy I., části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb. podáno opožděně a proto navrhuje, aby je dovolací soud jako opožděně podané odmítl a rozhodl o nákladech řízení.

Nejvyšší soud s ohledem na bod 17, hlavu I, část dvanáctou přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona, tj. před 1.1.2001.

Podle dosavadních předpisů je tedy nutné mj. posuzovat přípustnost dovolání, dovolací důvody, podmínky pro podání dovolání, včetně dodržení lhůty pro podání dovolání, obsahové náležitosti dovolání, povinné zastoupení atd.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. mohl účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 činí lhůta pro podání dovolání dva měsíce a počíná běžet od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

V posuzovaném případě ze spisu vyplývá, že rozsudek Krajského soudu v Praze napadený dovoláním byl vydán (vyhlášen) dne 7.12.2000 při jednání odvolacího soudu. Účastníkům byl doručen 17.1.2001 a tento den též nabyl právní moci.

Dovolání bylo podáno osobně v podatelně Okresního soudu v Příbrami dne 16.3.2001. Z toho je zřejmé, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty jednoho měsíce, počítané od právní moci rozsudku odvolacího soudu a ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1.1.2001, nelze v daném případě aplikovat. Dovolání bylo podáno opožděně a proto je nezbytné ho odmítnout.

Pro úplnost je vhodné uvést, že dovolání i v případě , že by bylo včasné, by bylo nutné odmítnout pro nepřípustnost, neboť podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ve věcech, v nichž dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžním plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč. V daném případě jde o věc obchodní a dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 14.701,- Kč.

Nejvyšší soud proto podle § 240 odst. 1, § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho opožděnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na bod 10, hlavu I., část dvanáctou zák. č. 30/2000 Sb. podle vyhl. č. 484/2000 Sb. a podle ust. § 243b odst. 4 v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, 1. věta o. s. ř. per analogiam tak, že žalobkyně je povinna uhradit žalované odměnu za zastupování (vyjádření k dovolání) 1.752,50 Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť procesně zavinila.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, má oprávněný právo domáhat se výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. března 2002

JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu