29 Odo 285/2001
Datum rozhodnutí: 03.01.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 285/2001-108

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) JUDr. V. B., a B) S. B., proti žalovanému V. M., o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Benešově u Prahy pod sp. zn. Nc 22/99, o dovolání obou žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2000, čj. 25 Co 456/2000-65, takto:

I. Dovolání žalobce A) se odmítá.

II. Řízení o dovolání žalobkyně B) se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 10.7.2000, čj. Nc 22/99-55, kterým tento soud zamítl návrh na nařízení předběžného opatření.

Oba žalobci, z nichž jeden má právnické vzdělání, podali proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. Důvodnost tohoto dovolání spatřují v nesprávném skutkovém a právním posouzení věci. Proto dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Praze, tak i usnesení Okresního soudu v Benešově u Prahy a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté hlavy první bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř. ).

Oba žalobci jsou samostatnými společníky, z nichž každý jedná v řízení (včetně řízení dovolacího) sám za sebe ve smyslu ustanovení § 91odst. 1 o. s. ř.

Protože žalobkyně B) vzala podáním ze dne 22. 4. 2001 doručeným soudu dne 24. 4. 2001 dovolání zpět, dovolací soud řízení o jejím dovolání zastavil. I bez tohoto zpětvzetí by však musel řízení zastavit, neboť dovolatelka přes výzvu soudu neodstranila nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že nebyla v řízení zastoupena advokátem ač nemá právnické vzdělání

Dále se Nejvyšší soud zabýval již jen dovoláním žalobce A).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle ustanovení § 237, 238a a § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.

Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc také nesplňuje, neboť rozhodnutí o předběžném opatření není rozhodnutím ve věci samé. Navíc přípustnost dovolání odvolací soud nevyslovil (srov. § 239 odst. 1 o. s. ř.) a návrh na vyslovení přípustnosti ani nebyl podán (srov. § 239 odst. 2 o. s. ř.).

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním žalobce A) namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce A) podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam pokud jde o žalobce A), neboť žalobci, kteří z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení bylo zastaveno resp. dovolání odmítnuto, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 3. ledna 2002

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu