29 Odo 270/2006
Datum rozhodnutí: 27.09.2007
Dotčené předpisy:




29 Odo 270/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. R. K., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce J. H., proti žalovanému Ing. J. N., jako správci konkursní podstaty úpadkyně V. S., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného V. S., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 54/2002, o dovolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2005, č.j. 4 Cmo 151/2004-78, takto:

I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.

II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2005, č.j. 4 Cmo 151/2004-78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. února 2004, č.j. 41 Cm 54/2002-53, zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 25.255,70 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že původní žalobce J. H. přihlásil do konkursu vedeného na majetek V. S. (dále též jen úpadkyně ) pohledávku ve výši 25.255,70 Kč z titulu náhrady za opravu kompresoru neoprávněně používaného úpadkyní , kterou správce konkursní podstaty úpadkyně při přezkumném jednání dne 8. března 2002 zcela popřel. Po zjištění, že kompresor zakoupený J. H. v roce 1994 užívala úpadkyně od 1. června 1998 do roku 2000 neoprávněně a že po jeho vrácení jmenovaný za opravu kompresoru 11. prosince 2001 uhradil částku 25.255,70 Kč, shledal žalobu nedůvodnou. Z pouhé skutečnosti, že J. H. v roce 2001 uhradil náklady opravy kompresoru totiž - pokračoval soud prvního stupně - odpovědnost úpadkyně za škodu ve smyslu ustanovení § 420 a násl. občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) dovodit nelze.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce (správce konkursní podstaty J. H.) rozsudkem ze dne 13. října 2005, č.j. 4 Cmo 151/2004-78, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.

Odkazuje na ustanovení § 131 a § 420 obč. zák., odvolací soud uzavřel, že V. S. používala (tj. držela) kompresor ve vlastnictví J. H. v období od 1. června 1998 do přelomu let 2000/2001 bez právního důvodu (bez souhlasu vlastníka) a odmítala jej vlastníku vydat; tím porušila právní povinnosti vyplývající z ustanovení § 131 obč. zák. V situaci, kdy V. S. užívala kompresor po jeho opravě v roce 1996, a to do 31. května 1998 se souhlasem V. H. a poté do přelomu let 2000/2001 bez jeho souhlasu, a kdy celková oprava kompresoru byla vyvolána právě jeho opotřebením, odvolací soud uzavřel, že jsou splněny všechny předpoklady vyžadované ustanovením § 420 obč. zák. pro vznik její odpovědnosti k náhradě škody. Co do výše škody vyslovil přesvědčení, podle něhož se tato rovná nákladům na celkovou opravu kompresoru v důsledku jeho opotřebení, tj. částce 25.255,70 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. S. dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Podle dovolatelky nelze z pouhé skutečnosti úhrady nákladů opravy kompresoru v roce 2001 dovodit odpovědnost úpadkyně za škodu ve smyslu ustanovení § 420 a násl. obč. zák., nehledě na to, že nelze vyloučit, že potřeba celkové opravy kompresoru v roce 2001 byla vyvolána jeho opotřebením vlivem nadměrného používání J. H.poté, co mu 11. dubna 2000 úpadkyně kompresor vrátila.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Podáním došlým soudu prvního stupně 8. prosince 2005 přistoupila do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované úpadkyně V. S., přičemž současně podala dovolání proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu, považujíc je za nesprávné.

V průběhu dovolacího řízení usnesením ze dne 16. května 2007, č.j. 48 K 36/2001-1528, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Padubicích zprostil Ing. M. H. funkce správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. S. a nově ustavil správcem Ing. J. N. Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalovaného v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Jelikož podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 není vedlejší účastník osobou oprávněnou k podání dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání V. S. podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

Žalobce považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

Ustanovení § 131 odst. 1 obč. zák. dále určuje, že neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a užitky a nahradit škodu, která mu neoprávněnou držbou vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.

Podle ustanovení § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odstavec 1). Škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odstavec 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odstavec 3).

Ve smyslu ustanovení § 442 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk) [odstavec 1]. Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu [odstavec 2].

Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (§ 420 obč. zák.), jsou: 1/ porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), 2/ vznik škody, 3/ příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody (kausální nexus) a 4/ presumované zavinění.

Se závěrem odvolacího soudu, podle něhož byly výše uvedené předpoklady odpovědnosti za škodu v projednávané věci splněny, se Nejvyšší soud neztotožňuje.

Vzhledem ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů lze sice akceptovat závěr o protiprávním úkonu V. S., která kompresor v období od 1. června 1998 do přelomu let 2000/2001 (dle jejího tvrzení pouze do 11. dubna 2000) přes nesouhlas J. H. držela a užívala; neplatí to však ve vztahu ke vzniku škody (její výši) a příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném podle číslem 54/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož při stanovení výše škody vzniklé poškozením věci použité a částečně opotřebované musí být přihlédnuto k obvyklé (tržní) ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu.

Právní posouzení věci odvolacím soudem co do vzniku škody a její výše a co do existence příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a vznikem škody pak neobstojí, když odvolací soud nezkoumal, jaká byla obvyklá cena kompresoru ke dni 1. června 1998 a ke dni jeho vrácení vlastníku, a nezabýval se ani tím, zda opravou kompresoru nedošlo k jeho zhodnocení oproti původnímu stavu. Naopak nesprávně přihlédl k případnému poškození (opotřebení) kompresoru za dobu, kdy jej V. S. používala se souhlasem J. H., ačkoli v uvedeném období nemohlo jít z její strany o protiprávní jednání (neoprávněné držení a užívání kompresoru).

Nejvyšší soud se pak neztotožňuje ani se závěrem odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem V. S. a vznikem škody, považuje jej za předčasný a tudíž i nesprávný. Je tomu tak již proto, že odvolací soud nezkoumal stav kompresoru a tomuto stavu odpovídající cenu kompresoru k datu jeho vrácení J. H. a rovněž ponechal stranou skutečnost, že v období od tohoto data až do provedení opravy měl kompresor ve svém držení výše jmenovaný.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl žalovaným uplatněn právem, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2007

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu