29 Odo 267/2002
Datum rozhodnutí: 28.08.2002
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 267/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně T. s. b. s.r.o., proti žalované Č. spol. s r.o., o zaplacení 149.783,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 490/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2001, č.j. 8 Cmo 496/2000-74, takto.

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 15. června 2000, č.j. 48 Cm 490/98-41, jímž Krajský obchodní soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 149.783,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírala o ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) ve znění účinném od 1. ledna 2001, když podle jejího názoru oba soudy nesprávně zhodnotily důkazní situaci a rozhodly zcela v rozporu s hmotným právem. Protože svůj nárok na zaplacení žalované částky provedenými důkazy prokázala, navrhla, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil a vrátil věc soudu prvnímu stupně k novému projednání. V doplnění dovolání žalobkyně poukázala na další listiny, které se jí podařilo získat až po podání dovolání a které podle jejího mínění svědčí o oprávněnosti jejího nároku.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku..

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek ze dne 15. června 2000 byl prvním rozsudkem krajského soudu ve věci). Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti nepodala (odstavec 2).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř., když žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. srpna 2002

JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.

předseda senátu