29 Odo 259/2003
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 259/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadkyně L.U.H. v.o.s. - v likvidaci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 88 K 63/2000, o žalobě na obnovu konkursního řízení, o dovolání L. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2002, č.j. 1 Ko 462/2002 89, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. prosince 2002, č.j. 1 Ko 462/2002 89, potvrdil usnesení ze dne 16. října 2002, č.j. 88 K 63/2000 83, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na obnovu řízení, neboť podle ustanovení § 66b odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 122/1993 Sb., 42/1994 Sb., 74/1994 Sb., 117/1994 Sb., 156/1994 Sb., 224/1994 Sb., 84/1995 Sb., 94/1996 Sb., 151/1997 Sb., 12/1998 Sb., 27/2000 Sb., 105/2000 Sb., 214/2000 Sb., 370/2000 Sb., 30/2000 Sb., 368/2000 Sb., 120/2001 Sb. a zákona č. 403/2002 Sb. (dále též jen ZKV ) není obnova řízení v konkursu přípustná.

Proti usnesení odvolacího soudu podal společník úpadkyně L. D. včas dovolání, namítaje, že podání ze dne 22. září 2002 označené jako návrh na obnovu řízení, bylo dovoláním proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2002, č. j. 1 Ko 299/2002-75. Odvolací soud proto pochybil, pokud dovolatele nevyzval k opravě a doplnění podání, jež bez dalšího pokládal za návrh na obnovu řízení. Dovolatel proto žádá, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2002, č. j. 1 Ko 299/2002 75 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2002, č. j. 88 K 63/2000 63 a věc vrátil Městskému soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není v této věci přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/, 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti výroku napadeného usnesení proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Podle ustanovení § 238 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení § 237 o. s. ř. platí obdobně (odstavec 2).

Ustanovení § 238 o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 o. s. ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř.).

Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.

Dovolání není přípustné ani ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. října 2002 bylo prvním rozhodnutím ve věci.

V neposlední řadě není splněna podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Řešení otázky, zda soud v konkrétní věci nesprávně vyhodnotil obsah konkrétního dovolatelova podání a zaměnil dovolání se žalobou pro obnovu řízení, postrádá příslušný judikatorní přesah (je významné jen pro věc samu). Napadené rozhodnutí též neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (jde v něm o výklad procesního práva).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. října 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu