29 Odo 251/2006
Datum rozhodnutí: 26.09.2006
Dotčené předpisy: § 115 odst. 3 předpisu č. 513/1991Sb.





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 251/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci návrhu na změnu zápisu společnosti B. S. spol. s r. o., za účasti 1) M. Š., 2) P. Š., 3) J. V., 4) JUDr. F. W., a 5) Ing. M. F., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 18792, o dovolání M. Š. a J. V. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2005, č. j. 5 Cmo 436/2004-268, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud ve výrocích II. a III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2004, č. j. F 6642/2004 F 9719/2004 F 15663/2004 F 22994/2004 F 23485/2004 F 35136/2004 C 18792-243, kterými tento soud zamítl návrh na zápis Ing. M. F. jako společníka B. S. spol. s r. o. (dále jen společnost ) namísto dosavadních společníků M. Š., P. Š. a J. V. (rozené S.) a výmazu dosavadních společníků z obchodního rejstříku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.


V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že zjištění, která učinil soud prvního stupně z listin, jsou správná, stejně jako zjištěný skutkový stav. Ztotožnil se též s právním hodnocením věci.


Odvolací soud konstatoval, že smlouva o převodu obchodního podílu mezi JUDr. J. S. a Ing. M. F. je datována dnem 18. listopadu 1992 a smlouvy o převodu obchodního podílu mezi M. Š. a Ing. M. F. a mezi P. Š. a Ing. M. F. jsou datovány dnem 3. února 1993. Ani jedna z těchto smluv neobsahuje prohlášení nabyvatele Ing. M. F., že přistupuje ke společenské smlouvě.


Protože ustanovení § 115 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) považuje prohlášení nabyvatele obchodního podílu, že přistupuje ke společenské smlouvě, za podstatnou náležitost společenské smlouvy, způsobuje nedostatek tohoto prohlášení neplatnost uvedených smluv.


Proti usnesení odvolacího soudu podali M. Š., P. Š. a J. V. dovolání. Řízení o dovolání P. Š. soud prvního stupně zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Dovolatelé uvádějí, že právní posouzení věci odvolacím soudem je zcela formalistické, naprosto pomíjí zjevnou vůli účastníků smluv a tím odporuje základním zásadám hodnocení právních úkonů podle § 35 občanského zákoníku. V projednávané věci navíc nabyvatel kupoval všechny obchodní podíly ve společnosti a stával se jejím jediným společníkem, čímž také měla zaniknout společenská smlouva, ke které měl přistoupit, kromě toho nabyvatel vyjádřil, že přistupuje ke společenské smlouvě již v prvé z podepisovaných smluv a toto vyjádření zde tedy existovalo.


Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.


O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam.


Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.


Otázku, zda je podmínkou platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu prohlášení jeho nabyvatele, že přistupuje ke společenské smlouvě či zakladatelské listině, již Nejvyšší soud vyřešil v rozhodnutí ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 264/2001, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura č. 6/2002, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že jak vyplývá z ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák. nabyvatel obchodního podílu se nestává účastníkem společenské smlouvy, popřípadě stanov ze zákona, ale zákon váže účastenství na jeho jednostranný právní úkon, výslovné prohlášení ve smlouvě o převodu obchodního podílu, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě ke stanovám. Teprve tímto prohlášením se stává účastníkem společenské smlouvy a osobou ze společenské smlouvy oprávněnou a zavázanou, osobou podrobenou režimu společenské smlouvy. Tímto jednostranným úkonem také dochází ke změně společenské smlouvy v osobách účastníků a proto již následně není třeba uzavírat odpovídající dohodu o změně společenské smlouvy. Bez uvedeného prohlášení by se nabyvatel obchodního podílu nestal účastníkem společenské smlouvy, což je stav, kterému obchodní zákoník brání právě tím, že z prohlášení činí podstatnou část smlouvy o převodu obchodního podílu, jejíž nedostatek způsobuje neplatnost smlouvy.


Protože zakladatelská listina má v jednočlenné společnosti stejný účel jako společenská smlouva ve vícečlenné společnosti, je i v této společnosti nezbytné, aby se nabyvatel obchodního podílu stal osobou zavázanou a oprávněnou ze zakladatelské listiny, osobou, podrobenou jejímu režimu, nositelem práv a povinností z ní vyplývajících.


Pokud pak dovolatelé tvrdí, že nabyvatel vyjádřil, že přistupuje ke společenské smlouvě již v prvé z podepisovaných smluv, dovolací soud konstatuje, že za takového stavu by skutečně nebylo prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě nutnou součástí následných smluv o převodu obchodního podílu. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která převzal i odvolací soud a která není Nejvyšší soud oprávněn za situace, kdy posuzuje přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat, však vyplývá, že prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě obsahovala až poslední z uzavřených smluv. Takové prohlášení však již není způsobilé k tomu, aby zhojilo neplatnost dříve uzavřených smluv.


Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.


O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. září 2006





JUDr. Ivana Štenglová,v. r.


předsedkyně senátu