29 Odo 195/2006
Datum rozhodnutí: 13.12.2006
Dotčené předpisy:





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 195/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v konkursní věci dlužníka Ing. J. D., o návrhu věřitelek a) Č. k. a., b) Č.I. s., a. s., člena skupiny Č., a c) I. I., s. r. o., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o procesním nástupnictví na straně navrhující věřitelky b), vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 K 25/2002, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2005, č. j. 1 Ko 179/2001-402, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í:


Na základě návrhu věřitelky b) Č. I. s., a. s., člena skupiny Č., (dále též jen i. společnost ) ze dne 30. srpna 2004 (č. l. 336-337), podaného v průběhu řízení o odvolání věřitelů a), b) a c) proti usnesení ze dne 9. října 2003, č. j. 25 K 25/2002-216, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. října 2005, č. j. 1 Ko 179/2003 - 400, rozhodl, že na místo dosavadní věřitelky b) - investiční společnosti, bude v řízení pokračováno se společností A. I. M., a. s. (první výrok) a o tom, že namísto navrhující věřitelky c) B. h., a. s., v likvidaci bude v řízení pokračováno se společností I. I., s. r. o. (druhý výrok). Ve vztahu k prvnímu výroku měl odvolací soud za splněné podmínky pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), poukazuje na to, že pohledávka za dlužníkem, pro kterou investiční společnost navrhovala prohlášení konkursu na majetek dlužníka, byla (podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. srpna 2004 - dále též jen postupní smlouva ) postoupena společnosti A. I. M., a. s., která souhlasí se svým vstupem do řízení.


Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník včasné dovolání, jímž obsahového hlediska odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy, že je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Konkrétně dovolatel argumentuje tím, že investiční společnost není (nebyla) jeho věřitelkou, když dlužnou částku uhradil (jinému oprávněnému věřiteli). Dovolatel dále uvádí, že postupní smlouva není způsobilá mít za následek převod práva, o něž v řízení jde, jelikož postupovaná pohledávka je v ní identifikována neurčitě; smlouva je tudíž absolutně neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ). Pohledávka nadto zanikla již před postoupením, což způsobuje neplatnost postupní smlouvy podle ustanovení § 37 odst. 2 obč. zák. (pro nemožnost plnění). Postupní smlouva je podle dovolatele neplatná i proto, že byla uzavřena v rozporu se zákonnou povinností mlčenlivosti investiční společnosti podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, a s dohodou s dlužníkem podle ustanovení § 525 obč. zák. Konečně dovolatel namítá překážku postupu v řízení podle ustanovení § 107 o. s. ř., když nová věřitelka b) ztratila (výmazem z obchodního rejstříku k 11. říjnu 2005) způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo odvolací řízení pravomocně skončeno. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Navrhující věřitelka c) s dovoláním souhlasí.


Investiční společnost ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí nebo odmítnutí jako zjevně bezdůvodného, s tím, že napadené usnesení je v souladu s ustálenou soudní judikaturou a ani překážka postupu v řízení, které se dlužník dovolává, nenastala.


Dovolání, jež je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.


Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž již v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. V rozsudku ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 1 Nejvyšší soud též vysvětlil, že důsledkem skutečnosti, že postupovaná pohledávka v době uzavření smlouvy o jejím postoupení neexistovala, není neplatnost takové smlouvy.


Dovolatelem uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Skutečnost, že nová věřitelka b) zanikla po vydání napadeného usnesení, pak nemůže mít žádný vliv na správnost napadeného usnesení, jež logicky okolnosti v budoucnu nastalé zohlednit nemohlo.


Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 13. prosince 2006


JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.


předseda senátu