29 Odo 1699/2005
Datum rozhodnutí: 12.01.2006
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Odo 1699/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. A. (C.) L., proti žalovanému Ing. K. B., o nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nc 1067/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2005, č.j. 5 Cmo 316/2005-88, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2005, č.j. Nc 1067/2005-50, nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému zakázal převést, zatížit zástavním právem, předkupním právem nebo jiným právem třetí osoby a vykonávat hlasovací a další práva spojená s akciemi emitovanými společností P. a c. K., a.s., čísel uvedených ve výroku rozhodnutí a zavázal jej k náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. září 2005, č.j. 5 Cmo 316/2005-88, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vypustil výrok o náhradě nákladů řízení a doplnil výrok o povinnost žalobkyně podat ve lhůtě do třiceti dnů od doručení usnesení odvolacího soudu žalobu na vydání akcií dotčených nařízeným předběžným opatřením (výrok I.), v ostatním usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, neboť žalobkyně osvědčila, že je vlastníkem předmětných akcií a ve sporu o jejich vydání může být úspěšná, do doby skončení meritorního řízení je proto třeba zatímně upravit poměry účastníků tak, aby hlasovací práva jako práva s akciemi spojená, nemohla být využívána proti vůli vlastníka jejich držitelem. Časová platnost předběžného opatření však musí být omezena, proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doplněno o uložení povinnosti žalobkyni podat ve stanovené lhůtě žalobu na vydání akcií.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Vadu řízení dovolatel spatřuje v absenci odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že nejde o žádný z případů uvedených v ustanovení § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Současně zdůrazňuje, že nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, neboť žalobkyně neosvědčila tvrzené skutečnosti. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení o nařízení předběžného opatření zrušil.

Se zřetelem k bodu 6, článku II., zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. dubna 2005.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. l o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo částečně potvrzeno a částečně doplněno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, však usnesením ve věci samé není.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Přípustností dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud mění nebo potvrzuje usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o tom, zda nařídí předběžné opatření, se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení uveřejněném pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. ledna 2006

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.

předsedkyně senátu