29 Odo 1686/2006
Datum rozhodnutí: 13.12.2006
Dotčené předpisy:





NEJVYŠŠÍ SOUD


ČESKÉ REPUBLIKY


29 Odo 1686/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v konkursní věci dlužnice P. spol. s r. o. v likvidaci, o návrhu dlužnice a věřitele C., L., zastoupeného JUDr. P. B., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. července 2006, č. j. 1 Ko 272/2006-56, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. července 2006, č. j. 1 Ko 272/2006-56, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Ve výroku označeným usnesením potvrdil odvolací soud k odvolání věřitele C., L. usnesení ze dne 28. dubna 2006, č. j. 90 K 10/2006-21, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh dlužnice na prohlášení konkursu na její majetek proto, že tento majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Odvolací soud neměl za správný názor odvolatele, že při úvaze o předpokladech pro rozhodnutí podle § 12a odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), má být přihlédnuto též k majetku, kterým třetí osoby zajišťují pohledávky vůči dlužníku a který je postižitelný konkursem podle § 27 odst. 5 ZKV (vycházejícím z tvrzení odvolatelky, že o takový případ jde i v této věci, jelikož má vůči dlužnici pohledávku zajištěnou zástavním právem váznoucím na majetku třetí osoby).


Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel včasné dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). V rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. poukazuje dovolatel na to, že soud prvního stupně nedodržel postup předjímaný u dlužnického návrhu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen stanovisko ), spočívající v oslovení potenciálních věřitelů dlužnice (prostřednictvím výzvy zveřejněné v Obchodním věstníku), aby se vyjádřili k tvrzené majetkové nedostatečnosti dlužnice. Naplnění dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že shora citovaný názor odvolacího soudu odporuje již zmíněnému stanovisku, jakož i závěrům, jež o této otázce učinil Nejvyšší soud v usnesení z 31. května 2006, č. j. 29 Odo 707/2004-105.


Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.


Jak správně uvedl dovolatel, v usnesení č. j. 29 Odo 707/2004-105, na něž v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud uzavřel, že majetkem sloužícím k uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů, jehož existence brání vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka (§ 12a odst. 4 ZKV), může být jako majetek patřící do konkursní podstaty i majetek ve vlastnictví jiných osob (§ 6 odst. 3 ZKV), včetně majetku, jímž tyto osoby zajišťují pohledávky vůči dlužníku (§ 27 odst. 5 ZKV). Napadené rozhodnutí proto správné není a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem.


Uvedené platí bez zřetele k tomu, že aktivita dovolatele zjevně vychází z nesprávné představy, že v důsledku možného zániku dlužnice (výmazem z obchodního rejstříku) zanikne i zástavní právo zatěžující majetek třetích osob (Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 1198/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2006, pod číslem 95, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého zástavní právo nezaniká, jestliže dluh odpovídající zajištěné pohledávce nemůže být uspokojen právnickou osobou jako dlužníkem proto, že zanikla bez právního nástupce).


V usnesení č. j. 29 Odo 707/2004-105 Nejvyšší soud s odkazem na závěry, jež o této otázce vyslovil pod bodem VII. stanoviska, str. 175 (351), poslední odstavec odůvodnění, rovněž uzavřel, že zamítl-li konkursní soud dlužníkův návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka, aniž před vydáním takového rozhodnutí poskytl věřitelům dlužníka možnost vyjádřit se k majetkovým poměrům dlužníka, pak zatížil konkursní řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Absenci tohoto postupu v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud přehlédl (nápravu nezjednal), čímž uvedenou vadu přenesl i do odvolacího řízení. Dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je tedy rovněž dán.


Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).


Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 13. prosince 2006


JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.


předseda senátu