29 Odo 163/2006
Datum rozhodnutí: 28.02.2006
Dotčené předpisy: § 497 předpisu č. 513/1991Sb., § 303 předpisu č. 513/1991Sb., § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.





29 Odo 163/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně L. L., proti žalovaným 1) H. M., 2) O. P., 3) Š. S., 4) L. K., 5) J. R., a 6) N. O., o zaplacení částky 51.030,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 274/98, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2005, č.j. 2 Cmo 325/2005-129, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání druhého žalovaného potvrdil ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2004, č.j. 19 Cm 274/98-72, jímž byli žalovaní zavázáni zaplatit žalobkyni částku 46.297,- Kč s 21,5% úrokem od 11. prosince 2003 do zaplacení a na nákladech řízení částku 6.102,- Kč, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních a druhý, třetí, čtvrtý, pátá a šestá žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).


Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právní předchůdkyně žalobkyně Č. s., a. s. uzavřela s první žalovanou dne 6. února 1997 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla první žalované úvěr 50.000,- Kč a druhý žalovaný převzal za tento závazek ručení . Žádný z žalovaných svůj závazek v rozsahu žalobkyni přiznané částky nesplnil.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatel výslovně dovolává, vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


Dovoláním napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), zajištěné ručitelským závazkem druhého žalovaného podle ustanovení § 303 obch. zák. Přitom závazkový vztah vzniklý při zajištění plnění obchodního závazku je podle ustanovení § 261 odst. 4 obch. zák. závazkovým vztahem obchodním a z procesního hlediska jde o obchodní věc (srov. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Jelikož dovolání druhého žalovaného není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 28. února 2006


JUDr. Petr Gemmel,v.r.


předseda senátu