29 Odo 162/2002
Datum rozhodnutí: 03.06.2003
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 107a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 157 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 162/2002-152

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně C., a. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. V. Z., advokátem, proti žalovaným 1) J. H., podnikateli, zastoupenému JUDr. J. R., advokátem, 2) Ing. V. H., podnikatelce, zastoupené JUDr. J. R., advokátem, a 3) N. H+H V., s. r. o., o zaplacení částky 60,935.046,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 42/97, o dovolání třetí žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2001, č. j. 9 Cmo 394/2001-121, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání prvního a druhé žalované usnesením ze dne 10. října 2001, č. j. 9 Cmo 394/2001-121, potvrdil usnesení ze dne 11. května 2001, č. j. 51 Cm 42/97-108, jímž Městský soud v Praze (dle ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu - dále též jen o. s. ř. ) připustil, aby do řízení na straně žalovaných jako další účastník přistoupila třetí žalovaná.

Odvolací soud cituje ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že k návrhu žalobce na přistoupení dalšího účastníka řízení na straně žalované nebylo zapotřebí souhlasu původních žalovaných ani souhlasu tohoto, kdo má takto do řízení vstoupit, přičemž byly splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala třetí žalovaná včas dovolání, namítajíc, že mělo dojít k záměně účastníka a nikoli k přistoupení dalšího účastníka do řízení. Žalobkyně měla postupovat podle ustanovení § 107a o. s. ř., neboť třetí žalovaná se stala právní nástupkyní prvního a druhého žalovaných na základě smlouvy o prodeji podniku.

Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání jako opožděné odmítnout, akcentujíc, že původní podání nesplňuje předepsané náležitosti dovolání (šlo o tzv. blanketní dovolání), přičemž k jeho doplnění došlo až po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolací důvod má pak za účelový.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Podle ustanovení § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).

Napadené usnesení bylo třetí žalované doručeno 5. listopadu 2001. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 5. leden 2002 (středa). Dovolání sepsané 28. listopadu 2001, bylo podáno u soudu osobně dne 29. listopadu 2001 (srov. č.l. 124), tedy včas. Jak se z něj však podává, šlo o tzv. blanketní dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody, a v němž třetí žalovaná současně soudu sdělila, že dovolání odůvodní do dvaceti dnů. Podání, jímž dovolatelka dovolání odůvodnila, sepsané 9. ledna 2002, bylo podáno u soudu osobně dne 11. ledna 2002 (srov. č.l. 129).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Z hlediska doby, kdy bylo blanketní dovolání třetí žalované (jednající zaměstnankyní vybavenou právnickým vzděláním) doplněno, by toto doplnění nebylo možné mít - se zřetelem k dikci § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. - za včasné.

Nicméně, z písemného vyhotovení napadeného usnesení se podává, že odvolací soud účastníkům poskytl poučení, podle kterého Dovolání proti tomuto usnesení je přípustné.

Podle ustanovení § 157 odst. 1 o. s. ř., jež je dle § 167 odst. 2 o. s. ř. přiměřeně použitelné i pro usnesení a které se dle § 211 o. s. ř. přiměřeně uplatní i v odvolacím řízení, je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozsudku účastníky poučit, o tom, zda proti rozsudku je přípustný opravný prostředek, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, tedy i o tom, zda proti rozsudku (zde proti usnesení) je přípustné dovolání. Poučení formulované odvolacím soudem však řádným poučením není; vykazuje hrubé nedostatky spočívající v absenci údaje o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se podává, což znamená, že třetí žalovaná mohla podat dovolání do čtyř měsíců od doručení usnesení (§ 240 odst. 3 o. s. ř.); v téže lhůtě je též mohla doplnit o chybějící dovolací důvod, což také učinila.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. avšak není důvodné.

Jelikož vady, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud argumenty uplatněnými v dovolání, jež co do svého obsahu vystihují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 92 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odstavec 1). Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v § 107a (odstavec 3).

Smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další nebo vůči jiné osobě. Nastane-li totiž právní skutečnost, která má za následek změnu ve věcné legitimaci, až v průběhu řízení, řeší situaci tím vzniklou § 107a. Dovolatelka, zdůrazňujíc, že mělo být postupováno podle § 107a o. s. ř. a nikoli podle § 92 odst. 1 o. s. ř., přehlíží, že ačkoliv žalobkyně na titulní straně podání ze dne 12. července 2000 (č. l. 57-61) formálně uplatňovala procesní nástupnictví na straně žalované (v důsledku prodeje podniku), její podání co do obsahu směřovalo k rozšíření okruhu žalovaných o dovolatelku (s tím, že na žalobě vůči původním žalovaným setrvává pro možnou neplatnost smlouvy o prodeji podniku). Totéž se podává z doplňujícího podání žalobkyně ze dne 1. února 2001 (č. l. 96-97) a ze dne 17. dubna 2001 (č. l. 105 až 106).

Lze tedy uzavřít, že rozhodovaly-li oba soudy o podání žalobkyně jako o návrhu na přistoupení dalšího žalovaného do řízení ve smyslu ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř., pak nepochybily a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zjevně dán není.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 a 6 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 3. června 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu